Gang Story

když jsem film viděla pozdě v noci dojem pražádný.Pustila jsem si  ho druhý den v klidu a vše bylo jinak.Již dlouho jsem neviděla tak propracovanou gangsterku.Vynikající scénář který má spoustu hlavních postav a každá tam má své místo kterým ovlivňuje děj.Zásadně!Klobouk dolů před režií , kamerou a prací herců a zde taky maskérů.Famózní prolínání minulosti a přítomnosti.Na snímku je znát ,že tvůrci nikam nepospíchali a má pouze francouzskou a belgickou stopu.EVROPSKOU!Nikoho víc.Jak je víc koproducentů z díla je většinou sračka. JAK KDYŽ PEJSEK A KOČIČKA PEKLI DORT. (30.09.2022)

Solidní francouzská kriminálka, která naprosto perfektně splňuje podmínky, jaké Francie uvalila na krimi filmy v minulosti. Jen mi vadil způsob vyprávění příběhu, který přeskakuje z minulosti do přítomnosti, jak čerstvě nakoupenej hopík po pokoji. Taky jsem měl pocit, že ve filmu nejsou brány tolik ohledy na city, jako jinde. Je to jednoduše neuvěřitelně syrový téma, kde Gérard Lanvin předvádí perfektní výkon, kterému ale chybí jedna důležitá věc. A to ta, že bych za těch 102 minut měl k ní něco cítit. A tak když pak následoval závěr, který byl francouzsky brutální, měl jsem z toho takový divný pocit, že i když se to tváří na klasickou francouzskou kriminálku, pořád tomu chybí ty emoce, který bych potřeboval. (11.10.2012)

Dovedu si úplně dobře představit, jak by tuhle záležitost zmákli Američané. Nasraný gangster by otevřel svou tajnou skrýš, kterou se dá vybavit půl divize, nacpal by ty kvéry do kufru svý velký káry a přímým tahem na branku by voddělal tři sta vostrejch chlapů až k samýmu šéfovi. Od začátku by mu bylo všecko jasný a neudělal by jedinou chybu. Kámoši by ho podrželi a nejmíň pětkrát by mu v akci zachránili život. Nakonec by na tom ještě vydělali všici tak 20 milionů dolarů. Tak na tohle v tomto filmu můžeme s klidem zapomenout. Je to Francie, takže úplně jinak. A jak? No to je třeba vidět...70% (01.10.2012)

Když přítel ztratí liberté, přichází čas fraternité. Pozor však, aby se z toho nevytratila égalité.. Ostrá gangsterská historka, která oslavuje i relativizuje sílu kamarádšaftu. Jediný zásadnější problém vidím ve způsobu propojení současnosti a flashbacků ala Mesrine, ale jako jednotlivost oboje funguje dle těch nejlepších žánrových intencí. Nutno vypíchnout výkon Gérarda Lanvina, který se úspěšně drží hereckého motta Michaela Cainea „mluv pomalu, neříkej mnoho“ a na své charisma by si měl vyřídit zbrojní pas. S ohledem na 36 Quai des Orfèvres a MR 73 je obvinění Marchala z pásové výroby poněkud omezené, ale samozřejmě záleží na vkusu.. (11.07.2018)

Gangsterka odkazující kamsi k Melvilleovi ilustruje několika způsoby hlavně to, že se už nikdy nevrátí pohádka [relativního] mládí [francouzské kinematografie]. Retro coby připomínka lepších časů se mi vzhledem k tomu běžně nepříčí. Kdybych ale nebyl vůl, uskutečnil rešerši a došlo by mi, že jméno Olivier Marchal figuruje i v souvislosti s Válkou policajtů, u níž jsem se málem unudil k smrti, asi bych si promítání rozmyslel. Problém s Marchalem je zřejmě osobní. Smrtelně vážný přístup bez špetky nadhledu, oslavování tak dokonale mrtvých hodnot [čest kriminálníků a policajtů], objímající se chlapi v kožených bundách, dokonce i vysokokontrastní kamera laciných béček, servírující masitá sousta opakujících se záběrů drsných tváří ve zpětných zrcatcích úchypně nablýskaných fantomasovských bouráků, mě nebaví a rozesmívá, nikoliv v dobrém. Snímek kromě toho ale trpí i objektivními neduhy. Představitel mladého Vidala Dimitri Storoge působí dojmem mladého ruského šlechtice se zálibou v romantické poezii, nikoliv gangtera [nepomáhá ani podoba Ivanu Trojanovi - kukadla jak zrcadla], zápletka je průhledná jako křišťál. Je jasné, že se na dráhu zločinu vydávají jen málomluvné charaktery, ale pár trochu rozvitějších vět bych ocenil, i když pohled opravdového muže vydá samozřejmě za tisíc slov. Jelikož během filmu nebyl co dělat, soustředil jsem se na nudnou, patetickou hudbu zavánějící v osudových pasážích třetí odmocninou Hanse Zimmera. A tak pár jediných prvků, které mne probudily z letargie, představovaly trefné narážky na vulgární policajtský rasismus [hlavní hrdina se honosí přízviskem gitan]. Doma se mi ještě někde válí Strážce zákona, asi na něj nechám dál padat prach. (25.12.2012)