Lore

IMPRESIONISTICKÁ lahoda od režisérky neméně úchvatného Somersault, jež jedinečným způsobem zachycuje proměnu vnímání světa mladé dívky, vychované nacistickými rodiči, její procitnutí a opuštění zrůdné Hitlerovy ideologie pod tíhou vlastní zkušenosti a kontaktu se zdrcující hnilobnou realitou. Adaptace části novely The Dark Room z roku 2001 britské spisovatelky Rachel Seiffert. Dialogy jsou přirozeně v němčině, byť autorka předlohy i režisérka pocházejí z anglosaského prostředí. ~ HanneLORE Dressler (skvělá Saskia Rosendahl) musí na sklonku druhé světové války podstoupit nejednoduchou anabázi troskami Třetí říše, musí projít několik set kilometrů skrz jednotlivé okupační zóny až do Hamburku – k babičce, k poznání, k pravdě, k smrti (?). Lore je po uvěznění svých rodičů ponechána napospas osudu, navíc přebírá zodpovědnost i za své čtyři mladší sourozence. Sledujeme JEJÍ příběh, sledujeme, kterak se musí vyrovnat s předčasným dospíváním v jednom z nejkrutějších období moderních dějin. ~ /dále možné spoilery/ Největší drama se odehrává v jejím nitru. Sledujeme křehkou dívku v období utváření si ideálů a hodnot, navíc za takto pohnutých událostí. Lore zjišťuje, že vše okolo ní je nasáklé lží, že všechny jistoty se sesypávají jak domeček z karet. Nic není důvěryhodné, nic není, tak jak by mělo být. Lore pod vlivem vnější reality ztrácí veškeré jistoty / iluze / vlastní identitu i společenské zařazení… Je nucena přehodnotit veškeré své dosavadní vědění a ideologismus, který byl do ní od malička vtloukáván. Sledujeme bolestný, traumatický přerod ze zfanatizované árijské blonďaté dívky v člověka zbaveného krunýře propagandy a prohitlerovské výchovy. ~ Jedná se o komplexní pohled na jedince a soudobou společnost, na jedince ovlivněného sociálně-historickými skutečnostmi. Vzpomeňme na jednu z nejdůležitějších scén ve filmu, kdy protagonisté chtějí na loďce překročit řeku. V tomto kritickém momentě, kdy zabíjí muže, Lore vykřikne: "Co jsme to udělali!?". Toto jedno zvolání přitom odráží též kolektivní zodpovědnost celého Německa. ~ Onen již zmíněný myšlenkový přerod i nevratné psychické změny jsou zachyceny tolik intenzivně proto, že na děj – který však není v tomto smyslu nejdůležitější – je nazíráno z perspektivy hlavní hrdinky. Děj je pouze prostředkem k expozici niterných stavů lidské mysli, psychických proměn uvnitř lidské bytosti stižené tímto neomluvitelným lidským zvěrstvem. Právě zvolená umělecká forma, impresionismus, jenž dokáže vnitřní stavy mysli, dojmy, emoce,… BEZESLOVNĚ postihnout nejzdařileji, přidává snímku na výjimečnosti. Dopad na diváka je obrovsky silný. Zdevastované není jen Německo, krajina, ale duše protagonistky. Její křehkost, zranitelnost, nemožnost navrácení do původního stavu je odhalena zdrcujícím způsobem, kdy i pouhé cinknutí porcelánových postaviček představuje neskutečnou bolest (a co naplat, že motiv rozbíjení keramických figurek se objevil už v Dogville …). ~ Pozornosti nesmí ujít ani kamera (snové detaily, celky), která senzitivně snímá okolní přírodu, krajinu i výrazy tváří. Tyto obrazy (květena, ráz krajiny apod.) korespondují s vnitřním rozpoložením hrdinky, zároveň jsou i znepokojujícím kontrastem ke konání lidské rasy. Režisérčino časté používání metafor či barevných palet odpovídajících pocitům dává vyprávění zase jiný rozměr, sílí intimnost i intenzita jednotlivých výjevů. ~ Ač o tomto období lidských dějin bylo napsáno mnoho knih i natočeno mnoho filmů, Lore na něj nahlíží z jiné perspektivy, senzitivněji, intimněji, používá jiné umělecké prostředky i postupy... Lore jde k samotné podstatě lásky, je o (ne)možnosti odpuštění / zacelení otevřených ran v duši člověka, o dívce, jež musela předčasně dospět a vzít na svá bedra zodpovědnost nejen za sebe, ale i za své sourozence… Lore zobrazuje mladou generaci ovlivněnou HJ a BDM, generaci tápající ve světě, generaci, která najednou ničemu nerozumí a nikam nepatří, generaci se zhroucenými ideály… (06.03.2013) (méně) (více)