Raubíř Ralf

V první části těží Raubíř Ralf zejména z nekonečného potenciálu videoherního světa. Nostalgicky odkazuje na nezapomenutelné pákové videohry, uvádí na scénu jednotlivé postavičky a skvěle pracuje s tématy prolínání jednotlivých herních světů. Připomíná svým způsobem Toy Story, ve kterém by hračky byly nahrazeny videohrami. Vtipy jsou dokonale trefné, a děj úchvatně konstruovaný. Rich Moore tu opakovaně dokazuje, že dokáže nekonvenčně propojovat nesouvisející, ale již existující světy/postavy (viz Drawn Together). Trochu unaveněji příběh působí po přesunutí do cukrkandlového kraje. Ona barvitost reprezentovaná diametrálně odlišnými světy je nahrazena pouhou barvitostí vizuální. I ta je však svým způsobem nostalgická a sází na retro efektivitu. Navíc je sebeironickým pozadím pro celkové „zdětinštění“ děje. Raubíř se tak po celou dobu těží své základní myšlenky a i dějově připomíná prodlouženou verzi příběhu, který bývá součástí her. Jen těžko tak lze vyčítat ději, že je jednoduchý. Spíše si zaslouží pochválit, že ve své jednoduchosti není vůbec plytký. (18.04.2013)

V jádru sympatický bručoun Ralf má krizi. Po tři dekády demoluje stále ten stejný dům, jeho prckovitý kolega Felix vše opraví a Ralfa shodí do bláta před zraky nešťastných nájemníků, kteří ho mají za vyvrhele. Vstupenkou na druhou stranu barikády má být pro Ralfa zlatá medaile. Hlavouni z Disney studia si uvědomili, že je potřeba experimentovat. Do hlavní role vsadili přerostlého smraďocha s rukama velikosti lopat a výbušnou povahou. A nabídli námět, který je nadmíru originální. Společenský vyvrhel se vydává do světa a divák zavzpomíná na kolotočářské maringotky a na kapsy zatěžkané desetikorunami. Ralf je totiž postavou z videohry. Její účastníci přes noc oddaně čekají, až se hrací automat rozsvítí a povolá je do další akce. Jakmile skončí, mají po šichtě, rozdají poslední rány a odejdou do hospody. V tom je Raubíř Ralf naprosto geniální. Právě jeho exkurze do ostatních videoher s touhou vydobýt si své místo na naprogramovaném slunci ale zamotá Ralfovým bývalým kolegům hlavu. Zbytek je docela standardní. Divákům tak nabízí i jasně položenou otázku, zda se může mainstreamový animovaný film ještě vůbec někam posunout? Nesmí zapomínat na dětského diváka, musí si na svou stranu přetahovat i toho dospělého, ale zároveň nemůže čekat, že se někdy přiblíží možnostem plnohodnotných hraných látek. Ocitá se tak v kruhu, přešlapuje na místě, tu a tam zaškobrtne, a hůř se mu vstává, protože nějaký závratný vzestup animáků už v následujících letech očekávat nelze. Naprogramovaný život Ralfa a ostatních postav nicméně na půldruhou hodinu solidně zabaví. Nabízí popkulturními odkazy, kombinaci orchestru s netradičním osmibitovým pípáním, má slušné tempo a umně střídá lokace. A to není úplně málo!! (18.04.2013)

Raubíř Ralf je vlastně dost podobný tři roky starému Zataženo, občas trakaře, kanonádu gastronomických nápadů jen střídají ty videoherní. Stále se však nejedná o nic víc než jen o spotřební jednohubku, která postrádá onu pixarovskou hloubku a soudržnost - vlastně jde jen o stereotypně a epizodně provázaný sled událostí z velké míry těžící hlavně z osmibitové stylizace a videoherní nostalgie diváků, jenž je nabalena na typický disneyovský scénář s morálním ponaučením. Bavil jsem se sice od začátku do konce, ale spíše kvůli originálním nápadům a tomu, jak film rychle odsýpá, než díky pocitu, že sleduji něco ojedinělého. Příjemná zábava. 7/10 (14.02.2013)

Videoherná mánia ma minula a trochu ma minul aj tento film. Skvelý námet o ťažkom údele bad guys čoskoro padne do najhoršej rutiny, no chvalabohu posledná tretina a emócie a zvraty v nej to výrazne vykopnú nahor. Celkovo si ale myslím, že sa z toho dalo vytrieskať viac: cestovať do viacerých hier (i keď to sa možno šetrí do sequelu) a vymyslieť lepšiu hrozbu pre (herný) svet ako nejaké chrobáky. 7/10 PS: John C. Reilly má hlas ako Seth Rogen! (20.07.2014)

Na týpky s přirozenou inteligencí a prostou mluvou bez tendence někomu zbytečně ubližovat, viz dračí bojovník Po, nedám dopustit. Neotřelý velmi originální námět s výborným scénářem a kvalitní režií už stačí k plnému hodnocení. Je nasnadě, že záporák, co se chce stát klaďasem, vzbudí obvykle sympatie. Několik nezapomenutelných scén, viz anonymní klub záporáků, tuny hlášek a vůbec gamesové prostředí, povyšuje tento animák automaticky o několik levlů, a to už je rovnou bonus. Poučení bylo zde taky dost, jež dávalo podnět k zamyšlení. Proč dávat metály za reparaci a ne za perfektní demolici. Proč vlastně ne?! (29.09.2014)