Rivalové

Možná by se dalo strefovat do hladce klouzající dějové linky a do žánrově přesně definovaného souboje protikladů. Jenže já to při vší upřímnosti a živočišnosti celého příběhu nedokážu a kdo někdy měl rád závody formulí, když se ještě nejednalo o promyšlené kroužení v týmové režii, ale o vpravdě smrtelnou zábavu, bude na tom stejně. Od prvního zařvání motorů přes herecký koncert výbušného Hemswortha i chladného Brühla až po nerozdýchatelnou finální třetinu plnou vizuální dokonalosti a emocionální bohatosti. A pokud ani to nestačí k plnému zážitku, zaburácí Hans Zimmer a vůz je okamžitě zpátky na trati. Na té, kde každé sešlápnutí pedálu může být to poslední. (09.10.2013)

Perfektní řemeslo! Ale to je asi tak všechno. Když bychom stáli na mainstreamovém americkém pobřeží, kde na oscarové kandidáty rádi ukazují prstem, budeme výskat spokojeností, snažíc se přehlušit burácející motory. Když se ale podíváme pohledem lehce nezávislé britské produkce, musíme cítit zklamání. Neřeším, že nejsou fakticky přesní, vadí mi, že Rivalové jsou nesmírně doslovným a čitelným snímkem. Velezkušený režisér Ron Howard nepotřebuje experimentovat, nepotřebuje nikomu nic dokazovat – a to je možná škoda. Navíc chce mi snad někdo namluvit, že Rivalové jsou (bacha, mluvíme o roce 2014) alespoň dle místního žebříčku „lepším“ filmem než druhý Terminátor, Vetřelci, Mlčení jehňátek, Matrix, tuzemské Pelíšky nebo třeba Krejčíkův Vyšší princip? Jasně, že to tak není!! (21.02.2014)

Rivalové beze zbytku naplňují Morganův mustr, kdy vyjde ze skutečných osudů, vyhmátne si z tématu „to něco nadčasového" a vše tomu podřídí. V rámci dramatizace událostí na tom „jak to ve skutečnosti bylo" málokdy nechá nit suchou, ale nevadí to, protože to působí jako že to tak být mohlo a že si to tak říci mohli. Což není špatný přístup; ostatně je to dramatik. Byla by tedy chyba očekávat od Rivalů věrnost a ještě větší chyba hledat v nich pohled do duše závodníka motorsportu à la Le Mans. A vyloženě blbost by byla očekávat od nich sportovní klišé. Ostatně to je sportovní film až tak nějak v druhém plánu. Co tedy vlastně čekat? Drama (a především drama!) o rivalitě dvou (ne)respektujících se protivníků, kde jeden je líc a druhý rub téže mince a kde každý představuje jeden z (nejen) sportovních archetypů; charismatický floutek užívající si života plnými doušky i miláček kamer s talentem od pána Boha, kterému kariéru zařizují jiní versus drilem cepované precizní umění v ústraní se pohybujícího za všech okolností racionálního kariéristy každým coulem. Portrét dvou mužů, kdy jeden by nebyl bez druhého a... No prostě takové závodnické yin a yang. A to vše v divácky vděčném (a Howard to umí náležitě prodat, o tom žádná) hávu Formule 1, ovšem nikoli o Formuli 1. (02.10.2013)

Řekněme si to na rovinu - řada věcí v Rivalech ukazovaných byla ve skutečnosti víc než jen trochu jinak. Ale Howard má prostě cit pro filmovost, a vzhledem k tomu, jak skvěle sledovatelný film o tom, jak vypadala a fungovala zábavní show jménem Formule 1 v sedmdesátých letech, dal dohromady, mu nejde to přizpůsobování faktů za účelem zvýšení přitažlivosti výsledného produktu neodpustit. To nejdůležitější - specifické šílenství, které žene jezdce vpřed, a také dva naprosto odlišné přístupy k závodění - je tu zachyceno naprosto dokonale. Velkou zásluhu na tom samozřejmě mají Brühl a Hemsworth, ale to hlavní jsou naprosto dokonalé záběry z průběhu Velkých Cen - a ty mají na svědomí kameraman Anthony Dod Mantle a jeho režisér Ron Howard. Filmové řemeslo at its finest a nějaké ty zatajené dechy, vykulené oči a husí kůže k tomu. Takže 90%. Ale že by to byla filmová událost desetiletí, nebo nedej bože jeden z nejlepších filmů historie? To promiňte, ale nee. (31.07.2014)

Nebýt toho, že jsem chtěla vidět Daniela Brühla s předkusem, tak by mě nejspíš ani nenapadlo takovýhle film vyhledávat, nakonec jsem si to ale i docela užila. Bohužel si tvůrci neodpustili takové blbosti, jako že Hunt zmlátí novináře a podobně, aby to bylo "zajímavější". Mě by zajímalo, jestli film doopravdy straní Laudovi, a nebo jestli se mi to tak jenom zdálo díky mé akurátní robotické povaze. Hans Zimmer nic moc, scéna v dešti, kdy se Nicky rozhodne zastavit, se mi sice vryla do hudební paměti, ale jinak šel soundtrack jedním uchem dovnitř a druhým ven. -"It's too dangerous." (22.02.2019)