Režie:
Ron HowardScénář:
Peter MorganKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Hans ZimmerHrají:
Chris Hemsworth, Daniel Brühl, Olivia Wilde, Alexandra Maria Lara, Pierfrancesco Favino, David Calder, Natalie Dormer, Stephen Mangan, Christian McKay (více)Obsahy(2)
Závratná rychlost, adrenalin proudící v žilách, krásné dívky a nezkrotná touha po vítězství. Závody Formule 1 jsou místem, kde jediná chyba může znamenat smrt. Na těchto okruzích spolu soupeří dva odvěcí rivalové. James Hunt je neřízená střela, neodolatelný playboy a brilantní řidič. Niki Lauda je dokonalý profesionál, vždy precizní a disciplinovaný. Film Rivalové vypráví skutečný příběh dvou pilotů, kteří jsou soky nejen na okruzích, ale také ve skutečném životě. Přestože jsou soupeři, jsou také jeden pro druhého inspirací. Přes jejich rozdílnost je v životě pojí zvláštní přátelství. Ale rivalita je žene ke stále riskantnějším výkonům. Titul mistra světa může získat jen jeden... (Bioscop)
(více)Videa (36)
Recenze (2 346)
Ta červená čísla a přední příčky v top na čsfd mě spíše vyděsily, k tomu popisek "sportovní" a "akční", v námětu "formule 1" = směsice věcí, co mě popravdě absolutně nelákají. Ale znáte to, vypadá to jako film ideální pro vaši drahou polovičku, takže se k tomu necháte přemluvit. Jsem strašně ráda, že jsem to udělala, protože Ron Howard mi naservíroval pravděpodobně nejlepší sportovní drama všech dob. Už od první vteřiny jsem byla vtažená do světa adrenalinu, formulí a strachu ze smrti. Ve filmu působí ten sport tak akčně a dramaticky, že jej snad začnu sledovat. Ta chvíle, kdy nevíte, jestli váš oblíbenec zvládne zatáčku anebo se vybourá a skončí v plamenech.. To se rozhodně nerovná nudnému kopání do míče. Ve filmu se mi nejvíce líbila rivalita mezi frajírkem Huntem a vážným Laudou, která nebyla ve skutečnosti o nenávisti, ale jen soutěživosti v kombinaci s respektem. Brühl mě nadchl rozhodně více než blondýnek sladoušek Hemsworth, podal lepší výkon a jednoznačně na nějakou dobu Laudou byl, ale oba se do svých rolí neuvěřitelně hodili. Film, který vás chytne za srdce (scéna, kdy Hunt dá co proto drzému novináři), dojme ( Laudova nehoda), pobaví (Italové nadšení z Laudovy jízdy) a znechutí zároven (vysávání plic, tam jsem měla co dělat, abych nehodila šavli), který jednoduše vyvolá tolik emocí - zaslouženě musí dostat těch 5* :) Po dlouhé době jsem si přála, aby už tak dlouhá stopáž byla ještě delší..A mimochodem, ignorace tohoto filmu a především výkona Brühla je opravdový důkaz, že Oscary už dávno nemají nějakou valnou vypovídající hodnotu. PS:Olivia vypadala hrozně!Jen nějak nevím, jestli tu paštiku na obličeji měla schválně, nebo měl film jen špatné stylisty.. ()
Rivalové nejsou o Niki Laudovi, Rivalové přímo jsou Lauda. To přirovnání se nabízí samo. Slavný formulový závodník je zde popsán jako precizní technik, suchar odhodlaný svou pílí a odhodlaností získat to, co jeho oponent zvládá ukořistit spontánností a charismatem. Připomíná to obráceného Amadea, v němž génius průměrnosti materiálně prohrává, ale morálně vítězí nad horkokrevností a radostí ze života. S trochou jízlivosti se nabízí, že něco takového musí být tajným snem Rona Howarda. Celou jeho režijní kariéru prostupuje preciznost ve všech ohledech. Dobře volené postupy ozkoušené mnohými před ním. Mnohdy padne jeho úsilí co nejdůstojněji a nejdůsledněji zpracovat námět na úrodnou půdu (Duel Frost/Nixon, Apollo 13), jindy se stane fatálním omylem (brownovské adaptace, Grinch) a jindy zdrojem nekonečných debat, jde-li o umění, nebo zbabělý mustr (Čistá duše). Čekat, že se Howard změní a začne experimentovat, by bylo stejně pošetilé jako chtít po Hansi Zimmerovi, aby složil ještě čtvrtý hudební motiv, který by přidal k těm třem, co už dvě desetiletí dokola opakuje. Ani jeden nemá k posunu důvod – jejich formální zbabělost a ničím nerušená sázka na jistotu jim přinášení většinou uznání a řadu obdivovatelů v divácích, kteří oceňují, že v kině uvidí či uslyší přesně to, co si přáli. A tentokrát to oceňuji i já. ()
Trvalo mi celých osm let, než jsem se na film podíval, dílem proto, že v poslední době odkládám filmy dost notoricky, dílem proto, že jsem nikdy nebyl velký fanda motosportu. Mým trestem za odklad budiž to, že musím psát komentář už na nové, lepší csfd (o jejíž podobě mám své názory, ale to sem nepatří). Co se Rivalů týče, rozhodně solidní filmařina a dobré obsazení, na film se dobře dívá a dobře se poslouchá jak zvuk motorů tak Zimmerova hudba, ale když už tedy točím sportovní film, uvítal bych víc toho samotného závodění na úkor milostných a melodramatických záležitostí. ()
Mezi nejlepší scény Rivalů patří ta, kdy oba závodníci soutěží v deštivém Fuji (ve skutečnosti nepršelo celou dobu) o titul Mistra světa. Perfektní kameramanská práce Mantleho nabízí nesmírně pohlcující chvíle, kdy se najednou ocitáte na tribuně s tisíci diváky a kolem vás s obrovským rámusem startují závodní vozy rivalů, které uhánějí po nebezpečných okruzích, nebo se řítíte v autě k cíli a dění sledujete subjektivním pohledem kamery./// Film působí, že byl točen promyšleně, v akčních sekvencích dravě, technicky je nadprůměrný a už teď se mluví o Oscarech. Rivalové tedy rozhodně nejedou na výpary, ale v konečném zúčtování Howard natočil neobyčejný příběh až příliš obyčejně. Většinu stopáže tvoří poměrně opakující se dialogy na téma vítězství, odhodlání a vůle s řadou hollywoodských klišé. Příliš nechápu, že to jinak velmi kritičtí a nároční diváci zcela ignorují. Držet palce nelze ani jednomu, protože každý závodník je něčím nesympatický. Kýžené emoce se tak nedostavují a konec lze de facto chápat tak, že každý vyhrál. Howard tím kráčí divákům v ústrety a film díky tomu funguje i pro ty, které formule vůbec nezajímají. Znalce čeká řada nepřesností i výmyslů, s tím se však u dramatu počítá. Ne, že by Rivalům došel v polovině benzín, ale čekat téměř dvě hodiny, než se to celé rozjede? To je poněkud málo, a to rozhodně nejsem proti sportovním filmům. 65 %. [Kino] ()
Možná by se dalo strefovat do hladce klouzající dějové linky a do žánrově přesně definovaného souboje protikladů. Jenže já to při vší upřímnosti a živočišnosti celého příběhu nedokážu a kdo někdy měl rád závody formulí, když se ještě nejednalo o promyšlené kroužení v týmové režii, ale o vpravdě smrtelnou zábavu, bude na tom stejně. Od prvního zařvání motorů přes herecký koncert výbušného Hemswortha i chladného Brühla až po nerozdýchatelnou finální třetinu plnou vizuální dokonalosti a emocionální bohatosti. A pokud ani to nestačí k plnému zážitku, zaburácí Hans Zimmer a vůz je okamžitě zpátky na trati. Na té, kde každé sešlápnutí pedálu může být to poslední. ()
Galerie (69)
Zajímavosti (80)
- První slovo, kterému Lauda v nemocnici po své havárii na Nürbugringu rozuměl, bylo "Fittipaldi". To mělo být vyřčeno v souvislosti s příchodem osobního lékaře Fittipaldiho, doktora Grajalese. (dandislav1991)
- U Grand Prix Japonska je uvedeno špatné pořadí. Čtvrtý nebyl Regazzoni, nýbrž Jones, Švýcar dojel pátý a Laffite byl až sedmý, nikoli pátý. (Robbi)
- Niki Lauda a Marlene Knaus se seznámili na jedné akci v Salzburgu, nikoli na oslavě pořádané Regazzonim. Nebylo to ani v roce 1973, kdy Lauda a Regazzoni jezdili u BRM, ale až na sklonku roku 1975. Svatbu měli v březnu 1976 hned po GP Jižní Afriky, nikoli až v polovině roku. (Robbi)
Reklama