Rivalové

Když se ženete ulicemi Monte Carla rychlostí 300 km/hod a v ruce vám zůstane trčet utržený fofrklacek, za vámi se hromadí monoposty a spékají se v jeden velký pamětní monolit, ženy na tribuně vystrkují štrůdly z trička s logem Ferrari ven, víte, že jste opravdový frajer, který ví, kde má ručník. Jednou o tom napíšete do análu a jednou o tom natočí film. Film, který ovšem není ničím. Není tak úplně historickou rekonstrukcí, není tak úplně životopisný, není napínavý, není akční, není romanticky a přitom to vše v sobě má a vůbec nenudí, informuje i napíná. Ehm, a to je dost zvláštní. Asi lze tedy říct, že je mistrně natočený. Bavil jsem se skvěle a to jsem se u jakéhokoliv Grand Prix při sledování nikdy nedostal dál, než do klasifikace. Rivalové byl fantastický filmový zážitek. Některé scény dokonce předčily animované sekvence z NFS 2. A velmi mě potěšilo, že v druhé půli filmu hrál Nikilaudu Jan Přeučil. Ach, ta čest. Nikilauda byl vedle Gagarina, San Dokana a pana Tau, mých hrdinů z dětství, asi jediný opravdový a proto mě tato pocta jeho skutkům velmi oslovila. (14.03.2014)

Tak jsem doufal, že po druhé kinoprojekci už dokážu napsat nějaký smysluplný komentář, ale stále mi na jazyk nepřichází nic jiného, než chvála. Jediná změna je, že na podruhé se mi Rivalové líbili ještě trochu víc a bez nadsázky vyhrávají soutěž o nejlepší kinozážitek roku. Je až depresivní, že tomu filmu prostě nemohu absolutně nic vytknout. Vše funguje přesně tak jak má, skvěle prokreslené postavy, příběh i dokonalý soundtrack. Ron Howard mě dokázal bezchybnou stylizací prostředí, postav i kamery na dvě hodiny přenesl do sedmdesátých let. Na filmu je především chvályhodné, jak se dokázal vyhnout klasickým stereotypům a klišé většiny sportovních filmů, ani z něj nekape Hollywood. /// P.S. beztak je vtipné, že se Rivalové v zásadě nelíbí jen upjatým ženám a homosexuálům ;) (29.11.2013)

Režisér, který mě příliš nebere, mě dokázal rozbrečet filmem o sportu, u nějž usínám jen o pár vteřin pomaleji než u tenisu. Jak osvěžit zaprděný žánr sportovních filmů? Vykašlat se na do mrtě vytěžený rockyovský motiv „underdoga“, udělat z toho niterní i externí souboj našich milovaných orgánů, mozku a koulí, a pojmout to jako obecnou úvahu o neústupné urputnosti nutné k úspěchu – když se to vezme kolem a kolem, mohli ti dva docela dobře závodit v profesionálním přežírání a vyznění by bylo stejné. Snad nikde jinde jsem dosud neviděla přirozenější předávání štafety mezi protagonisty, které umožňuje doslova nemožné, a sice fandit oběma zároveň. Mužné filmy o mužných mužích, co mužně dělají mužné věci – můj nový oblíbený žánr. (15.10.2013)

Jasně, s úžasným příběhem je jednodušší udělat dobrý film než se slabým. Ale i tak, ty dokonale a kýbly dávkované emoce sportu, kde jde o život a kecy stranou... drajv vyprávění, radost, skvělá stavba děje. A to nejsem žádný magor přes auta, aby mě nějak super vzalo téma. Herci perfektně obsazení. Prakticky za 6 hvězd. (21.02.2019)

Debilové aneb hollywoodské přežvýkání potenciálně kvalitní látky. Při sledování jsem se nemohl zbavit dojmu, že sleduju děsně vyhypovanou verzi Formule! a dalších závoďáckých sraček, které zvláště v minulé dekádě zaplavovaly bez absolutního zájmu širší veřejnosti trh a odnášely si tak maximálně znuděné recenze a nízké hodnocení. O to víc jsem čekal právě od tohoto filmu, který měl být údajně úžasný, netradičně pojatý a plný dramatického závodění. Tu všeobecnou stolici nadšení ovšem můj svěrač rázně uřízl zhruba v polovině stopáže, protože ze závodů jsem viděl naprosté hovno, respektive titulky s textem: "Vyhrál Hunt, Lauda nedokončil", "Lauda vyhrál, Hunt měl závadu". No kurva, díky za počteníčko! O závodění tento film vůbec není, je o nepovedeném pokusu zachytit charaktery a vztah dvou jezdců, díky čemuž permanentně střídá dva životní příběhy, jenž jsou tak absolutně nudně vylíčené a mají představit jen to, s kým dotyčný jezdec aktuálně šuká v posteli, že dojem nakonec nezachraňuje ani potenciální vrchol filmu, nehoda Laudy. Skutečný vztah těchto dvou závodníků film absolutně ignoruje, nerozvíjí ho, neukazuje ucelený (zajímavější a složitější), pouze omezuje na dvouvteřinová setkání vzájemně se fakujících karikatur skutečných jezdců a jede si dál tu svojí. Potenciál toho příběhu ležel na závodní dráze, ale Howard ho raději vraždil v obývacích nebo stájových boxech vylíčením malicherností, ačkoliv v té samé době umírali bez zájmu kamer závodníci na dráze. Kdyby se Howard místo na přehnané demonstrace bohémismu Hunta a studeného profesionalismu Laudy raději soustředil na tu "Ri-va-li-tu", o které měl být film, rozhodně by udělal lépe, zvláště když se tito "Ri-va-vo-lo-vé" pořádně předháněli jen na začátku filmu. 44% (21.01.2014)