Slova

Baví mě příběhy o spisovatelích. Zrovna jsem dohrál počítačovou hru Alan Wake a měl jsem tu čest vidět i The Words a obojí má v sobě takové zvláštní napětí. Oba příběhy v sobě mají takový roztomilý (trochu zcizovací) prvek, kdy postavy z děje vytvářejí příběh ve své hlavě a za běhu. I když jde v ději The Words jen o "blbou" jednu knížku, autorům se podařilo vystavět brilantní mnohavrstevnaté drama. S moc příjemnou hudbou, která stojí i za samostatný poslech a s několika necharismatickými (Olivia Wilde a Zoe Saldana) a s několika charismatickými herci (Bradley Cooper, Nora Arnezeder). Zvláštní kolonku si zaslouží Jeremy Irons v jedné z nejlepších rolí své kariéry. (13.09.2012)

Dvěstěpatnáct příběhů narvaných do stominutové stopáže tak neefektivně, že nezbude čas ani na podprůměrnou zápletku a v podstatě se film nelineárně přesune z bodu A do bodu B, aniž by se cokoliv závažnějšího událo. Což o to, technické zpracování a temná atmosféra na úrovni hadrových pérodaktylů z Cesty do Pravěku není úplně nejhorší a při sledování příběhu z poválečné Francie jsem měl pocit, jako bych skutečně byl na židli před notebookem a koukal na film, ale ten nedodělaný scénář bez pointy a bez ničeho to celé zesyflil. (18.03.2014)

Šťastie, láska, bolesť, sklamanie, krásna a zároveň krutá nevyspytateľnosť života. Rozhodnutia, ktoré ovplyvnia tak veľa... Spôsob, akým reagujeme v určitých situáciách... Výčitky, nevedomosť, zvedavosť... čo ak by som vtedy rozhodol inak? čo ak by som sa zachoval inak? ...tento film len podáva príbehy zopár ľudí, ukazuje veľmi málo, no zároveň vypovedá tak veľa... fakt slušné :) (14.12.2012)

Způsob, jakým je film vyprávěn, je zneklidňující a nechává diváka ve stálém napětí,ačkoliv není těžké předvídat věci příští. Spisovatelské téma je pro mě přitažlivé, stejně jako sláva, jenž šťastlivci, chváleného kritikou a obletovaného čtenářskou veřejností dodává jakousi auru neobyčejnosti, která ho de facto předem omlouvá za příležitosti, které z něj udělají zloděje - tím mám na mysli epizodu s Olivií Wilde, která nesklouzla do laciného "bla bla - flirt, bla bla - drink, bla bla - hotelový pokoj a bla bla - úchyl", tady budiž přičteno ke cti Dennisu Quaidovi, že úchylně jen vypadal, aby nás zmátl, ačkoli tato póza, vedle o třicet let mladší Olivie, zřejmě nevyžadovala zvláštního sebezapření :-). A ano, ten film byl hlavně o postavách, na které se moc hezky dívalo a které se moc dobře poslouchalo, a to včetně románové hudby (jak to jen udělali, že ji tak nazývám?). Samozřejmě musím vyzdvihnout experta přes zarudlá víčka - Bradley Coopera, decentní Zoe Saldanu i úctyhodného Jeremy Ironse, kteří pomohli z nijak převratného, morálně laděného námětu vykouzlit takhle příjemnou záležitost. (11.02.2013)

Tři příběhy o lásce, tvorbě, vině, umění a o tom, že někdy ani ty nejhlubší city nestačí. Nechápu, kde se tvůrčí dvojice Klugman-Sternthal schovávala tak dlouho, protože každá z jejich cest do spisovatelské duše graduje víc než silně a samotný finiš pak dodá sousloví "absolutní konec" zcela nový rozměr. Ona malá pointa, onen poslední pohled a záběr, způsobuje, že se Slova zakousnou na dlouhé týdny dopředu a v nejrůznějších životních situacích se ráda vracejí. Osobitá a osobní perla, která snad už definitivně všechny přesvědčí o tom, že Bradley Cooper je v dramatických rolích ještě lepší než v těch nahláškovaných. (22.04.2013)