Slova

Tři příběhy o lásce, tvorbě, vině, umění a o tom, že někdy ani ty nejhlubší city nestačí. Nechápu, kde se tvůrčí dvojice Klugman-Sternthal schovávala tak dlouho, protože každá z jejich cest do spisovatelské duše graduje víc než silně a samotný finiš pak dodá sousloví "absolutní konec" zcela nový rozměr. Ona malá pointa, onen poslední pohled a záběr, způsobuje, že se Slova zakousnou na dlouhé týdny dopředu a v nejrůznějších životních situacích se ráda vracejí. Osobitá a osobní perla, která snad už definitivně všechny přesvědčí o tom, že Bradley Cooper je v dramatických rolích ještě lepší než v těch nahláškovaných. (22.04.2013)

"Chtěl být spisovatelem, ale nenacházel slova." Hele to je o mně. Ovšem literární úroveň mých textů mne nekompromisně odsuzuje k tomu, že úspěchu u kritiky mohu dosáhnout pouze opsáním neznámýho díla. V tom samozřejmě Rorymu rozumím, ale jelikož se příliš často nepotloukám po pařížských bazarech, tak se mi nejeví příliš reálně možnost objevení geniálního neznámýho díla psanýho v mý mateřštině. Jenže Rory to štěstí měl, což mu zaručilo úspěch i morální dilema a mně příjemně strávenej čas u dramatu, který naštěstí bylo spíše pohodový než přehnaně dramatický. (03.05.2013)

Docela kýčovitý film o literatuře, morálních dilematech, plagiátorství, touze po úspěchu & uznání a o důsledcích pošetilých rozhodnutí. Tedy lépe řečeno "rádoby o"... Vyprávění se vrství do několika rovin, které se tváří jako dílčí důmyslné nositelky hlubokých myšlenek, ale ve výsledku film tragicky líže povrch a nakonec zůstává opravdu jen u toho vyprávění tří samostatných příběhů, spojených celkem nezajímavými styčníky... Literatura nejsou pouhé "vyprávěnky" (byť tragických) příběhů, literatura není historka natažená na dvěstěpadesát stran... Z úryvků autorského čtení Claye Hammonda, vyprávění Starého muže i letmých náhledů do "geniálního románu", který Rory Jansen ukradne, snad každý knihomol vycítí, že "literatura" v tomto filmu má blíž k rodokapsu (banální styl, klišé) než např. k odkazovanému Hemingwayi. Ono by to tak nevadilo, kdyby se toto sahání po "vysoké kultuře" neopíralo o ten nejprůměrnější styl hollywoodského filmkunstu se všemi těmi známými nešvary (pomalou jízdou kamery při každém druhém záběru počínaje a patetickou hudbou konče; o banálních dialozích nemluvě). Čert vem krásnou výpravu, perfektní vypucované interiéry (a zuby) a dokonalou kameru - to je snad u takového filmu samozřejmost... Pro mě je podstatné, že film položí otázku (morální dilema), ale dál se vykašle na jakékoli rozvíjení daného tématu. Pouze naznačí, že jsou tu možná jakési souvislosti s autorem na nejvyšším stupni vyprávění, tj. s Clayem Hammondem (nazvěme to "syndrom točící se káči z Počátku"). Žádná skutečná myšlenka, pouze příběhový výlet do ztracena...Velmi se mi líbil Jeremy Irons a i jeho postava byla asi to nejzajímavější z celého filmu. Vše ostatní ale bohužel líbivý průměr. (11.10.2012)

Ten samotný koncept příběhu v příběhu v příběhu sice WORDS dělá tím čím jsou, ve výsledku velkým a poutavým příběhem, také je ale i tím hlavním důvodem, proč se to ve mně neumocnilo jak jsem celou dobu předpokládal. Vadí mi ta zvláštní roztříštěnost, že to do sebe nebylo poskládané tak, aby vzešel skutečně JEDEN kompaktní film. To je čistě o mém dojmu. Jinak formálně bez chyb a herecky pikantní, podnětné k zamyšlení, jenom prostě... nedrží tak skvěle pohromadě... (31.07.2014)

Film jsem si pustil kvůli Olivii a Zoe, ale byl to právě příběh, který mě dostal, byl neskutečně poutavý, zejména v první polovině. Škoda závěru, kdy jsem měl pocit, že se mnou scénárista vyjebal, mohl přinést něco víc. Skvěle se předvedl Jeremy Irons. A mně neznámá Nora Arnezeder byla moc krásná. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 8 | hudba 7 | humor 0 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 6 (23.12.2012)