Slova

Úchvatné, duchaplné, naplňující, inspirující, opravdové, emocionální, dokonalé, bezchybné a překvapující. Zoe Saldana a Bradley Cooper předvedli dokonalý herecký talent stejně jako všichni ostatní účinkující. Hudba byla naprostro famózní a podtrhovala skvěle děj. Zasazení příběhu bylo geniální a hodně příjemné. Nemám, co bych vytkla, rozhodně špičková podívaná. (22.12.2012)

Občas to díky těm velmi spontánním a otevřeným emocím vypadalo, jako kdyby Anthony Minghella ožil a natočil další ze svých vypiplaných, scénáristicky brilantně zvládnutých a pocitově odzbrojujících dramat. Nestalo se tak, pár slabších momentů se u tvůrčí dvojice Klugman Sternthal našlo (specielně kolem Quaida), ale celkový pocit je naprosto vyjmečný. Po delší době film, který stojí za to a je jiný, než většina ostatních nejen pro ty, co nemají nakoukáno. (08.04.2015)

Jak by řekl Homer Simpson: „Kecy, kecy, samé kecy a kydy..“ Je ironií osudu, jak se premise „když průměrnost ovinou ambice, přicházejí ke slovu klam i sebeklam“ dokonale obtiskla do profilu Klugman-Sternthalovy narativní matrjošky. Konec s odmítnutím náruživé fanynky Olivie si lze vysvětlit i tak, že se protkla fikce s realitou a úlisného spisovatele Quaida dostihla i jiná než tvůrčí impotence.. (07.04.2017)

Čekala jsem více a to mám tento druh artovek velmi ráda. Povrch filmu a celý ten nápad je skvělý, divák vlastně sleduje tři příběhy, které jsou však součásti jednoho, skládá se z několika vrstev a divák postupně odhaluje vrstvu po vrstvě. Řemeslně je vše v naprostém pořádku, režisérské duo má velký cit pro takovou vznešenost, moc příjemná hudba a dobré herecké obsazení. Je to dobře napsané, popis může znít komplikovaně, ale divák se nikdy ve filmu neztrácí, vše do sebe zapadá a dává smysl. Přesto mám z filmu pocit, že se snaží být něčím, čím ve skutečnosti není. V jednotlivých příbězích jsem nenašla nic ohromného, nic co by se mě nějakým způsobem dotklo, síla tohoto filmu možná neměla být ani tak v samostatných příbězích, jako spíše v celku, které tvoří, ale ona ani závěrečná pointa není z těch, u kterých byste si řekli "Wow", takže já si vlastně z filmu nic moc neodnesla. Ani emoce, ani něco, co by příliš dlouho zaměstnávalo mé myšlenky. The Words je film, který má něco do sebe, je to především způsob, jakým je vyprávěn, možná jsem jen nedokázala odhalit to pravé jádro, třeba příště. (22.09.2012)

Baví mě příběhy o spisovatelích. Zrovna jsem dohrál počítačovou hru Alan Wake a měl jsem tu čest vidět i The Words a obojí má v sobě takové zvláštní napětí. Oba příběhy v sobě mají takový roztomilý (trochu zcizovací) prvek, kdy postavy z děje vytvářejí příběh ve své hlavě a za běhu. I když jde v ději The Words jen o "blbou" jednu knížku, autorům se podařilo vystavět brilantní mnohavrstevnaté drama. S moc příjemnou hudbou, která stojí i za samostatný poslech a s několika necharismatickými (Olivia Wilde a Zoe Saldana) a s několika charismatickými herci (Bradley Cooper, Nora Arnezeder). Zvláštní kolonku si zaslouží Jeremy Irons v jedné z nejlepších rolí své kariéry. (13.09.2012)