Devítiocasá kočka

Argentovo druhé giallo, které přes skoro dvouhodinovou stopáž nenudí. O vraždy tu sice nejde, a už vůbec nehýří brutálností a nápaditostí, ale právě detektivní část mě tentokrát mile potěšila, což je u mě spíš raritou. Ústřední skupinka hrdinů ve složení zarputilý novinář, chytrý slepec a malá osiřelá dívka se tak často nevidí, a zde tato kombinace docela fungovala. K dobru lze přičíst i to, že jsem hledal skrytého vraha v úplně jiné postavě, což mě mile překvapilo. Použití kapky humoru je pak třešničkou na tomto pěkně propečeném "žlutém" dortu. Příjemných 60%. (01.07.2010)

"Dělají tady takové prenatální výzkumy pro lidi, co mají spoustu peněz. A chtějí potomstvo v top kvalitě." Genetika to je věda a chromozom XYY by o tom mohl vyprávět. Mne tedy docela bavilo vyšetřování Novináře a Hádankáře za asistence policejních úniků informací. Bylo to takový záhadný, klamavý a napínavý. Zarazila mě jen ta vrahova rychlá reakce na čerstvě zjištěný informace, protože sociální sítě ještě neexistovaly a žádnou drbnu z pavlače jsem nezaznamenal. Taky mě moc nebavila ta stylově nervní hudba, ale ústřední motiv se Morriconemu fakt povedl. (09.11.2021)

Jedná se o průměrné giallo, které bohužel hodně srazily na kolena nudné pasáže. Jinak kostra celého snímku od kamery, přes hudbu až po Argentův osobitý rukopis stojí za jedničku. Bohužel musím říct, že prostředek filmu je tak uspávající, že mnozí z vás se asi ani nedočkají konce pokud si to potom nepřetočíte (05.05.2010)

Ač je sice pravda že Argenta mám rád tak bohužel tohle nemám příliš v lásce, film mi přijde pomalý, nekrvavý a celkem předvídatelný, jediný co to zachraňuje je posledních 30 minut které jsou opravdu našlapané. Atmosféra se dá krájet, vyšetřování je krapet přehnané, ale film je zábava. Jen škoda že film je tak dlouhý. (24.04.2011)

Klasický Argento, který mě kdysi bavil o něco více, ale nakonec jsem se nechal stejně pohltit. Zajímavý nápad s nevidomým a jeho malou neteří. Vrah kromě řezných a bodných zbraní upřednostňuje tentokrát utažení smyčky kolem krku. A aby bylo jasné, které barvy má Argento rád, stojí v laboratoři tři baňky vedle sebe s roztoky žlutým, červeným a modrým. Morriconeho hudba přechází zejména v napínavých scénách v nepříjemnou kakofonii zvuků, která až drásá uši. Nechybí hřbitovní scéna, i když já bych přidal bouři nebo mlhu. Giordaniho chování je občas hovadské, a tak je div, že nezařval už minimálně v půlce filmu. Přese všechno jsem byl opět spokojen a původní hodnocení ponechávám. (17.05.2020)