Devítiocasá kočka

Pre mňa neznáme Argentové giallo ale u mňa docela veľká spokojnosť.Kamera sa vyznamenala a napríklad tá z pohľadu vraha ako sleduje vlak a potom prichádza k obeti bola úchvatne zaujímavo dokonalá.Je tu aj pár komických situácii,ktoré ma pobavili.Film disponoval atmosférou a k tomu mu skvelo dopomáhala Morriconeho hudba.Vynikajúco prepracovaný príbeh z vynikajúcou detektívnou zápletkou .Len napätím tento film disponoval minimálne.Vynikajúce giallo ale určite nieje najlepšie od Argenta ale aj tak má vynikajúcu úroveň. (30.01.2015)

Jedná se o průměrné giallo, které bohužel hodně srazily na kolena nudné pasáže. Jinak kostra celého snímku od kamery, přes hudbu až po Argentův osobitý rukopis stojí za jedničku. Bohužel musím říct, že prostředek filmu je tak uspávající, že mnozí z vás se asi ani nedočkají konce pokud si to potom nepřetočíte (05.05.2010)

Dario Arganto se pro horor narodil. Jeho posedlost krásnými ženamy a brutalitou je zřejmá a ta nádherná kamera a světla,kterými je pověstný. Opět je tu tajemný vrah,který se vyžívá v brutáním vražděním. I zde ještě stále v Argentových začátcích jde již vidět vcítění do vrahovy povahy a duše jak třeba odklízí omráčeného strážného nebo jak hází svoji obět pod vlak a my sledujeme jak hlava naráží do mašiny a ta si jede dál. Škrcení,krev. Filmu samozřejmě nahrává hudba Ennio Morricone,ale příběh je sám o sobě skvělý. Dario Arganto na svůj čtvrtý film je skvělý. Neoplívá sice taks kvěle jak je třeba Pták s křišťálovým peřím a považuju to jen za 5 hvězdičkovou záležitost. (18.03.2008)

Od druhého mordu sa jedná o film Vraždy cez kopírák. Vyšetrovacie trio nesie mená Slepý, Blonďák a Dievčatko. Spôsob nachádzania vraha pripomína skôr dramaticky prednesenú detskú vypočítavanku Eniki, beniky, kliky bé, lárom fárom dominé či inú: Na koho to slovo padne ten vypadne z kola von a všetci sa dozvedia, že vrahom je práve on! (15.06.2013)

Druhy kousek z Argentovy animalni trilogie, ktery ale pomerne dost klame nazvem a ani se mu nedari vyskocit z prumeru. Je zde kladen jeste vetsi duraz na krimi aspekt, nez v jeho ostatnich Giallo kouscich a pokud pominu 2 sceny, jednalo by se o temer neArgentovske dilo. I Morricone tentokrat jakoby nevedel coby a tak brousi do svych choralovych motivu pouzitych v drivejsich westernech. Plusem je pomerne zajimava a komplexni story, ale i tak je to zrejme nejslabsi ranny Argento. 5/10 (30.10.2010)