Vrásky z lásky

Filmy o stáří nebývají nijak zvlášť optimistické a navíc současným mladým člověkem vyhledávané. Není divu, stáří, i když mám občas někdo podsouvá jeho výhody, tak příjemné zas až nebývá. Je to o tom, jaké si to kdo udělá a především, co mu zdraví dovolí. Vrásky z lásky jsou prostým a jednoduchým filmem o stáří a o tom, že stáří nemusí znamenat vždy jen rezignaci na život. Krásný snímek, dnes již osvědčeného zkušeného scénáristy M. Epsteina a neméně úspěšného režiséra J. Stracha umocňují skvěle pojaté herecké role R. Brzobohatého a J. Bohdalové v hlavních rolích. Tenhle film nebyl stvořen pouze pro běžnou zábavu diváka, a není tedy pro každého. Tento film osloví jen diváka přemýšlejícího, tedy kulturního. Díky pane Epsteine, díky pane Strachu a v neposlední řadě paní Bohdalová a Vám "tam nahoře" pane Radku Brzobohatý. (02.01.2014)

Dramaturgickou nesevřenost tohoto filmu naznačím jedním příkladem: Taťjana Medvedcká (jakkoli hraje výborně, což se týká všech, a nejvíc Jiřiny Jiráskové) měla podle všeho ztvárňovat vrchní sestru, která je na chvíli znechucená nesnesitelnými výstřelky jedné své uživatelky (Bohdalky). Problém je, že ony výstřelky nejsou absolutně ztvárněny tak, aby působily nesnesitelně, vždyť Bohdalka proboha jenom učí lidi hrát na nějaký nástroj, případně je děsí historkami o nočním přízraku. To je fakt tak strašný maso, aby se z toho ona (opět opakuji, že ve filmu vylíčena jako veskrze HODNÁ) vrchní sestra musela hroutit a neutralizovat Bohdalku sedativama?! Takových samoúčelně vykonstruovaných schémat je ve filmu celá řada, s vrcholem konkurzu a postavou mimozemsky jednajícího režiséra. Těšil jsem se na tento film a jsem velmi zklamán. Některá srovnání s Babím létem jsou totálně mimo mísu. 40% (08.12.2012)

S (ne)úctou ke stáří aneb stáří není nemoc, je to jen další životní etapa. S nadhledem, vtipem „je fakt, že některé zvuky v domově seniorů neuslyšíte“, bez (až na pár vyjímek) patosu, klišé a laciného sentimentu a řádně hořko-trpkou příchutí „ Proč neskočil do řeky, ta nezastaví“, převyprávěné. Chtělo by se dodat, tedy ze života. Zdá se to tak jednoduché. Stačí, když se potkají inteligentní scénárista píšící na téma, které dobře z vlastního? života zná, s nadějným laskavým režisérem, dávající (zaslouženou) šanci stáří, které jim to následně měrou vrchovatou oplácí. Vrásky z lásky jsou snímkem, který sice svou televiznost nezapře, ale takto zapadnout si nezaslouží. Žiju v realitě, není to snímek určený (pubertálnímu) mládí, přičemž věková (většinová) skladba místní csfd (podrobný průzkum jsem si nedělal, pravda) mu dvakrát nenahrává a rozhodně si nechci ani hrát na mentora, ale ve světle právě zakončeného roku 2013 a čerstvému rozesmátému PF-ku místního duchovního otce POMA, sumarizující minulý (filmový) rok resp. lákající na ten nový a přející vše NEJ do nového roku, bych si s dovolením (po)přál něco i já. Dočkat se v brzké době podobné reklamy (oslavy) českého snímku. Třeba zrovna od tandemu J. Strach-M. Epstein. My, samotní diváci, stejně jako i český film jako takový, bychom si to zasloužili resp. potřebovali jako sůl. 78% (01.01.2014)

Po katastrofě s názvem "Čtyři slunce" jsem si říkala, jak je to nefér, že jsem na pohřeb českého filmu nebyla přizvána. Pak mi došlo, že právě ta tupá sluníčka byla posledním hřebíčkem do jeho rakve. A hle! Není tomu tak. Český film žije! Jednoduchý (v tom dobrém slova smyslu) scénář, výborné herecké obsazení a nefekální humor, to jsou hlavní devizy Vrásek z lásky. A že je film trošku povrchní? Přece nemusíme každý den koukat na hluboké sondy do tíživého života seniorů. I ti, kteří si již nemusí pravidelně vyměňovat občanský průkaz, se přece umí zasmát a hlavně se podívat na život s nadhledem. (28.01.2013)

Príbehy o vyrovnávaní sa so starobou a snahou niečo ešte dokázať, realizovať sú veľmi potrebné v spoločnosti, ktorá by starých najradšej izolovala v ústavoch. Námet obstojný, humor vydarený, no miestami zaváňa inscenačnými postupmi v duchu hesla: Prijateľnosť pre všetkých. Celok napriek tomu drží pokope, nedostavujú sa závažnejšie pokrútenia hlavou nad trápnosťou. Výhrada smeruje k takému typickému českému sociálnemu a zemepisnému ukotveniu: učiteľ a herečka rôznorako putujú krajinou. Dočkajú sa niekedy filmového spracovania staroby murári, dojičky kráv či predavači v supermarketoch? Snáď nie je vyárendovanie toho priestoru zabrané naveky vysokoškolákmi alebo vysokoškolsky vzdelanými potomkami dôchodcov, ktorí profesne po celý život (za peniaze) duchovne či umelecky povznášajú národ? (25.01.2015)