Radostná událost

Feministický ejakulát, alebo seriózny pohľad na ženský životný míľnik (v skratke materstvo) či nebodaj filozofická masturbácia na Katedre sexuálnych bied? Rozhodne ide o pestrý a náladovo rozvetvený film. Za viac ako 100 minút moje hormonálne a citové rozpoloženie trpelo ako telo gravidnej ženy. Miestami som nervózne surfoval v kresle, klial ako pohanský otče náš či naozaj musím prechádzať aj ja filmovou depresiou ako slečna Bourgion tými popôrodnými. A konečný rezultát? S odstupom času hodnotím viac ako pozitívne. Kompaktnosť s malými trhlinami, dejovo dospelé, pocitovo (ne)vyvážené so sympatickým obsadením, citlivou réžiou a okúzľujúcou hudbou. Nakoniec vystríham deti chtivých mládencov a dievčence, aby pozorne zvážili svoje chúťky na filmové radovánky, lebo hrozí (niekoľko)ročná frigidita :) V celkovom kontexte vnímam A Happy Event skôr ako serióznu drámu s milými úsmevnými odchýlkami. Pre ostatných dávam do pozornosti americkú jednohubku - What to Expect When You're Expecting. (09.06.2014)

Ak by som dopredu vedel, o čom to je, nepustil by som si to. Ak by som mal bližšie ovládač, tak by som to možno behom prvej polovice vypol. Lenže poznáte to, najskôr brblete a potom sa nejako vplíživo dostanete do príbehu a začne vás baviť. Neviem síce, k čomu je dobré točiť filmy o predmaterských a materských problémoch mladej ženy, chápem ale zase, prečo sa točia filmy o krehkosti moderných vzťahov a neudržateľnosti rodiny vo svete, v ktorom chce byť každý free a zároveň niekoho milovať. Asi nejak takto to môže prebiehať v skutočnosti, musím sa ale priznať, že ma to nijako zvlášť nezaujíma a budem rád, ak sa v takejto situácii budem učiť z vlastných chýb. (02.07.2014)

Francouzská kinematografie zažila úspěšný rok. A zdá se, že u dvou filmů to nekončí. Un Heureux événement sice netrhá návštěvnické rekordy, ani nesbírá Oscary, ale kvalitou se svým slavnějším bratříčkům v pohodě vyrovná. Začíná jako laskavá romantická komedie a končí jako brutálně upřímné drama. A mezi tím je děj banální jako sám život a stejně tak hluboký. Chytlavý námět, uvěřitelné postavy, přirození herci a režisérova invence. Recept na skvělý film zůstává stále stejný a Rémi Bezançon se ho drží téměř doslova. S jeho pomocí natočil snímek který, je tak obyčejný, až je výjimečný. Top 10 za rok 2011. (26.05.2012)

Myslím, že toto je film, jehož kvality je pro muže opravdu těžké docenit. Schválně, jak po dokoukání rozumíte titulu filmu? Je zde porod podán skutečně jako "radostná událost", nebo je v tom titulu spíše nenápadně skryt určitý sarkasmus, s nímž snímek suverénně demaskuje pokrytectví skryté v tomto tradičním eufemismu pro porod? Osobně mi třeba přijde zajímavé, že postava Barbary mi byla nesmírně blízká a sympatická, zatímco Nicolas mi přišel jako naprostý idiot. Ale to mohlo být zapříčiněno i způsobem vyprávění, které bylo realizováno (voiceoverem) z ženina pohledu, coby subjektivní náhled na fenomény sexuality, gravidity, porodu, výchovy dítěte, partnerských problémů apod. A v této přiznané subjektivitě a příklonu k osobní výpovědi spatřuji největší klad tohoto snímku. Takhle nějak si představuji, že by měla vypadat moderní evropská kinematografie, s ambicemi přinášet uměleckou reflexi naší současnosti - žádné bezpečné útěky do historie, žádná provinční omezenost či kopírování hollywoodských blockbusterů, žádné komerční podbízení většinovému vkusu či manýristické prodlévání ve slonovinové věži odtržené od reality. Toto je civilní filmařská reflexe velkých - a bytostně závažných - témat, která nedělá kompromisy a která podává možná neradostnou, ale o to cennější zprávu o životě, jíž nemohu nic vytknout. Při sledování jsem se mimochodem neubránil srovnání s podobným snímkem Sexuální praktiky pozemšťanů - oba filmy pojí celá řada dějových podobností, včetně citelného odstupu od popisovaných událostí (tento odstup je v obou filmech realizován odlišně, ale ve výsledku to působí velmi podobně). S tím, že zmiňovaný americký snímek je čistokrevná komedie, která zpracovává stejný námět s typicky americkou bezstarostnou lehkostí. Radostná událost je naproti tomu téměř prosta všeho vtipu a na rozdíl od svého amerického protějšku na to jde výrazně intelektuálnější cestou - říkejme té estetizované kameře a četným zmínkám o filosofech třeba... artové pozlátko, ale u mě to zafungovalo skvěle. Radostná událost je výborný film, který směle doporučím všem vnímavým očím a otevřeným myslím. (03.02.2013)

Francouzskou kinematografii miluju hned z několika důvodů a Rémi Bezançon mi na příkladu Un Heureux Événement připomněl minimálně tři zásadní: 1. neokoukaní, přirození, talentovaní herci (to je hlavně Bezançonova výsada - vždy někoho takříkajíc objevit, přizpůsobit mu roli, scénář), 2. francouzské filmy se ještě tolik nevážou na klišé, jakoby jednotvárné publikum, stále se jim daří se tolik nepřizpůsobovat potenciálnímu diváctvu, jsou upřímné (tady je to znát v tom smyslu, že se Bezançon na všechny možné "klasické" problémy spojené s těhotenstvím a mateřstvím dívá buď nejvtipněji, jak může, nebo nejtragičtěji, jak může; fakticky nikdy nevolí nějakou alibistickou střední cestu - proto jde taky o intenzivní, leč v jádru celkem všední zážitek), 3. nebere si servítky, dovede být správně naturalistická, a to způsobem, který nebudí dojem samoúčelnosti (kojení, přebalování, střihání pupeční šňůry v přímym přenosu + drsné narážky na Celine Dion). --- "Oui, la vie ..." (23.12.2012)