Válečná generace

Ať si říká kdo chce co chce, já si z těch čtyř a půl hodin užil každou minutu i sekundu. Ač by se tak dle námětu mohlo zdát, minisérie se nevyžívá v sentimentalitě a patosu, ale skutečně prezentuje krutost války z německého pohledu, což, přehlcen americkou a sovětskou/ruskou produkcí, vždy velmi ocením. Zvlášť, když je to tak povedené jako Unsere Mütter, Unsere Väter... (27.05.2014)

Hodně dlouhých a emotivně významných pohledů v co možná nejvypjatějších situacích nebo pravidelná setkání pěti hlavních hrdinů, jako kdyby se válčilo jenom na sto metrech čtverečných. Někoho tohle bude štvát, mě to víceméně bavilo. Méně proto, neb je celková stopáž přece jenom dost předimenzovaná (viz hodně dlouhé a emotivně významné pohledy). 70 - 80% (12.08.2013)

Ve skutečnosti není zase takovou novinkou podobně postavený příběh z německé strany. Můžeme jmenovat klasika E. M. Remarquea a jeho Čas žít, čas umírat, či další podobně vynikající knihu od Dietera Nolla Dobrodružství Wernera Holta. A našly by se i další. Výše uvedené přece jen představují absolutní literární špičku, na kterou scénář Unsere Mütter, Unsere Väter nedosahuje. Na to je v něm místy až příliš prvoplánovosti, neuvěřitelných náhod, drobných, avšak nepřehlédnutelných chyb historického a technického charakteru. Ale přesto. I přesto jsem právě teď (a to právě znamená asi v půl čtvrté ráno) dokoukal po celovečerním zátahu poslední díl jedné z nejlepších a nejhodnotnějších televizních záležitostí poslední doby. Němci, musím jim to přiznat, zase zaváleli, po dílech jako Der Untergang, Baader Meinhof Komplex a dalších přišli opět s něčím ze špičky. Ano, výtky mám a s řadou toho, co napsal Zeck, souhlasím. Ale na druhou stranu jde o zachycení proměny člověka v šílené době a prakticky všichni z pěti hrdinů, vlastně paradoxně až na poručíka Wilhelma Wintera, spáchali něco, co se dá označit za sviňárnu. A zajímavý je, že většinou to postava spáchala ne v době bezbřehého nadšení, ale naopak deziluze. Z deziluze lidé dle mého konají jak to nejlepší, tak to nejhorší, záleží v tu chvíli jen na nich. Nejvíc patrné je to u Friedhelmovy postavy. Skvěle zahrané a přes zmíněné chyby tak působivě natočené, že mé počáteční rozpaky a představa, jak postupně začnu v komentáři vyjmenovávat, že tamhle nemůže bejt vrak T-34/85, že hodnosti SS se neoslovovaly "pane", ale pouze hodností a tak dále, nakonec naprosto ustoupily do pozadí. Scéna, kdy Viktor přijde po válce na úřad a najde tam pracovat bývalého nacistu pod vedením amerického důstojníka byla takovou třešničkou, velmi mi připomněla starý český vtip "to jste si spletla dobu babičko." - "Dobu možná, ale vás určitě ne." Jen jsem si nemohl nevšimnout, jak negativně z filmu vycházejí příslušníci Armije Krajowe. To bylo možná přece jen moc, a to nejsem zrovna fanoušek Poláků. Na druhou stranu nelze si zastírat, že válka není nikdy černobílá. Tak, že bychom konečně my taky něco...? (07.06.2014)

Ja osobne vôbec nemienim riešiť, čo týmto Nemci chceli povedať, povedali a nepovedali, nemienim riešiť ako vykreslili Poliakov, ja som pri tom nebola a ani to nemám naštudované, na oboch stranách barikády by sa našli rôzni ľudia, rôzne príbehy ... pre mňa je toto film, ktorý si zaslúži odo mňa plný počet hviezd, výborne natočené, výborná hudba a herci (predovšetkým Schilling), príbeh výborne prepletený, ani na minútu som sa nenudila ( a to bolo tých minút požehnane), koniec nepokazili ... ohromná preohromná vec. (25.04.2014)

Nezkutečně dobře zpracovaná válečná minisérie. Snaží se nezkreslovat a idealizovat hrdiny ani na jedné straně. Obraz reálií války, utrpení a změny člověka v tomto všem je velmi silný. Pokud se Němci tímto způsobem snaží vyrovnat s válečným komplexem a utrpením, které bylo způsobeno, mohu ji jim tleskat. Většina vojáku byli jen kluci plní ideí a propagandy. Odraz válečných hrůz je však zlomil a často zničil. Reálný odraz jedné z nejhnusnějších kapitol historie. (01.12.2016)