Unaveni sluncem 3: Citadela

Ruská duša v sebe obsahuje: patetickosť až na pôdu, vlastenectvo non plus ultra, absurditu, poetiku, surrealizmus (nadšenie z experimentu v ruskom umení po nástupe komunizmu pretrváva), ignoráciu jedinca a ľudského života vôbec (vlasť na prvom mieste). Toto všetko miesi Michalkov v tretej časti zmätenej trilógie Unavení Slnkom celkom zručným spôsobom. Ak však divák akceptuje ruskú dušu a jej prečudesné zákruty a protirečenia, celkom užije si aj túto jazdu. Pretože v porovnaní s druhým dielom trilógie mala Citadela hlavu aj pätu. (03.07.2020)

Zvršení jedné rodinné ságy. Oceňuju úvodní sekvenci s průletem komára. Bylo to celkem originální. Na moment jsem zaváhala, jestli jsem špatně nepřepla na přírodovědný kanál. Pak ten komár ale proletěl zákopem, takže jsem sledovala správný film.Válka je hnusná a absurdní sama o sobě a Rusové tomu opět nasadili korunu. To je snad v jejich mentalitě nebo v čem. Jít s klackem proti kulometnému hnízdu, to se hned tak nevidí. Tady se vždy něco stane a pak se to na hlavu posadí. Ukončila bych to scénou, kdy mladá žena šlápne na minu a následuje odpočítávání kroků Kotovem. Michalkov s Menšikovem jsou nezapomenutelní. Celá série je opravdovým filmovým zážitkem. (21.11.2017)

Nemůžu si pomoct, ale i třetí pokračování mi sedlo, a vlastně mi sedlo hodně. I když jeto jiné než první film, hodně jiné, tak třeba hned úvodní scéna v zákopech je tak krásně rusky bizarní, že mě prostě dostala. A stejně tak i závěr celého filmu a vlastně i celé trilogie, která se mi celkově velmi líbila. (10.09.2017)

Když se Michalkov po letech vrátil ke své patrně nejslavnější látce Unaveni sluncem, zázračně oživil všechny své mrtvé hrdiny a natočil Odpor, setkal se v řadách filmové kritiky a podstatné části filmových fanoušků s drtivým odmítnutím. Odpady, které se mezi hodnocením objevovaly, jsem považoval za určitou pózu a měl jsem tendenci zaujmout vůči snímku spíš ochranný postoj. Snažil jsem se prostě v něm objevit a vyzvednout to pozitivní. Film umožňuje svým otevřeným koncem doufat v lepší zakončení trilogie a i když neoddiskutovatelně představuje výrazný sešup kvality ve všech směrech, pořád je to velká válečná podívaná. Citadela má to štěstí, že filmoví fanoušci, kteří odmítli Odpor, už se neobtěžovali závěrečný díl vůbec sledovat, takže paradoxně má na ČSFD vyšší hodnocení než z mého pohledu přijatelnější Odpor. Teprve v Citadele se ale naplno projevily všechny nectnosti a filmařská selhání Nikity Michalkova ve vší nahotě. To, co bych vyčítal závěrečné části, se už tak či onak objevilo i v předchozích Michalkovových snímcích, ale tady to nabylo monstrózní podoby. Všechna ta ufňukaná melodramatičnost, sentiment, patos tady nabobtnaly do děsivých rozměrů. Co horšího, Michalkov tady prodává svéráz ruské duše a specifika sovětské společnosti takovým způsobem, že film působí absurdně a chování jeho postav je, jak to jen říct, neustále mimo. Při své zbytnělé stopáži film po většinu času taky nudí. Až závěrečná dvacetiminutovka obsazení citadely za pomoci 15 000 dřevěných násad proměňuje drama v nefalšovanou grotesku, která nechtěně může diváka pobavit. Nenacházím tady na rozdíl od druhé části žádnou omluvu a svojí děsivou doslovností představuje Citadela políček Michalkovově celoživotní tvorbě. Tohle je zkrátka čistokrevná hrůza a trpce lituju, že jsem se nechal zlákat. Celkový dojem: 10 % za výpravu. (17.11.2017)

Tak jo, třetí části dvě hvězdičky ponechám, i když nedostatků bylo opět nepočítaně, ale předchozí díl mě štval víc. Každopádně jsem rád, že se osudy klanu Kotovových konečně uzavřely, jen mě mrzí, že se tak nestalo už po původním filmu, jak to Nikita Michalkov původně zamýšlel. Nemusel bych v obou následujících snímcích sledovat podivnou parodii na válku. Zajímalo by mě, jak dopadla akce s nášlapnou minou, chápu správně, že to byl důvod, proč v závěru trčela horní polovina těla generála Kotova z velitelského poklopu čelního tanku? (09.03.2018)