Sinister

To, co fungovalo už v Kruhu, Paranormal Activity a podobných aneb "home video děsí nejvíc" po stopadesáté. Zdaleka nejlepší složkou Sinistera je kakofonická skrumáž plná letmých skřeků, proseb o smrt a znepokojujících ruchů, která se při troše fantazie dá označit hudbou (soundtrack jen pro psychopaty). Postavy jí logicky nemůžou slyšet, ale pro diváka by to bez ní nebylo ani z poloviny tak intenzivní a mrazivé. Frekvence šoků (než se to trochu okouká) v první polovině je velmi nadstandardní a nepamatuju si, kdy jsem byl naposled v kině takhle nervózní a přál si, aby si postavy povídaly a proboha chodily po domě hlavně ve dne, kdy by bubáci měli spát :-) (09.11.2012)

pointu pochopíte už v prologu, jelikož už z úvodního "předfilmu" je zjevné, "kdo je vrah", i když detaily a okolnosti budou odhaleny až později. kdekoliv jinde by to bylo obrovské faux pas, ale v hororech jde přeci jenom o něco trochu jiného. a žánr horor filmu zjevně dominuje, i přes naznačené zakalení kriminálkou a do značné míry i rodinným dramatem (zvláště zaujme vynikající scéna manželské hádky). Sinister se odráží od častého výskytu případů skandálních, nepochopitelně brutálních rituálních vražd, jaké v lidech vzbuzují reálné obavy i do jisté míry zvrhlou zvědavost, a velmi tvůrčím způsobem kolem nich tká překvapivě originálně podaný příběh. výsledkem je přímo "nakynutá fabulace", v níž probíhá téměř až detektivní vyšetřování nikoliv zločinu, ale spíše okultního jevu pomocí studia nalezených filmů. film zjevně vychází z premisy obrazu coby odvěkého fundamentu západní kultury a z přesvědčení, že artefakty vizuální kultury včetně filmů, (za určitých okolností) mohou, ontologicky vzato, zpředmětnit duchovní, respektive okultní jevy. Sinister samotný má ovšem daleko do "mystického filmu". nicméně, nelze mu upřít, že propojuje obrazy fiktivních super 8 záběrů s "hlavním tělem" filmu bez znatelných švů, jinými slovy velmi hladce a nerušivě. jsou to právě momenty ze "super 8 found footage" záběrů, které nejvíce přispívají atmosféře. totéž bych ale mohl říct i o vynikající práci se zvukem, o žážitky nabuzujícím využití zajímavé hudby (však Christopher Young, veterán Hellraiseru a jeho druhého pokračování) a o úzkostlivé práci se svícením, které vynikne leda při kinoprojekci. pochvalnou zmínku zaslouží i slušná režie Scotta Derricksona, který zručně, po krůčkách vede diváka po stopách záhadných vražd a zároveň rozdmýchává osobní drama protagonisty, rozpolceného mezi sobeckou touhou po uznání a altruistickou péčí o rodinu. ve výsledném dojmu působí Sinister jako tak trochu bezduchá duchařina, která víceméně automaticky zpracovává mimořádně nápaditý námět, ale kvůli absenci vskutku hutné atmosféry a zjevným ohledům na rating vyznívá lehce samoúčelně a utlumeně. (07.11.2012)

Celkem mě mrzelo, že když už se konečně najde frajer, jenž umí s pár nevyspalýma, protivnýma fakanama pokerovanýma hennou, jednou špatně vydlabanou tykví a předpotopní promítačkou spáchat atmosféru, z níž i verbalovi chodily sem tam záda po mrazu, tak scénárista trochu nepřihustil přední kola. Mít to trochu více pana Bubáka a méně Uhlovodíka, pídícího se po příčinách vrzajících podlah v potemnělé nemovitosti, co by si patrně nechal pro Megawatt vrtat koleno a prostě si nerozsvítí ani za pytel sušených čuráků, oroštuju to maximem a prohlásím za zatím nejdokonalejší stimulant samovolného unikání moči s naprosto děsivou hudbou. No, hudbou... Ten nápad, nahradit ve vypjatých scénách klasické nástroje tupou motorovou pilou řezající ocelový nosník, je sice trochu iritující, nicméně spolehlivě rozbrní kdejaký slabší svěrač. S ohledem na výše uvedené tu tedy sice nevyvrcholím, budu se jen tak nenápadně plížit podél temných zdí, kde mě nebude moc vidět, avšak uzavřu to optimistickým konstatováním, že na takové to domácí bubání to bylo dost dobré. *** Jo, a málem bych zapomněl na nějaký ten samoúčelný vulgarismus, který by konečně přinutil místního Pána Banů zrušit mi registraci nebo se třeba zamyslet nad tím, je li opravdu databázi prospěšné na pouhou objednávku kdejakého bezpáteřního, zamindrákovaného zmrda pohřbívat uživatele, kteří si to opravdu nezaslouží. Škaredým slovíčkem pro dnešní den nechť je tedy "jebat". (21.11.2012)

Soundtrack válcuje všechny ostatní složky filmu a je to hlavně on, kdo se podepisuje na krásně tíživé atmosféře. Ta je neodiskutovatelně výborná ve chvílích, kdy Ellison studuje staré nahrávky a tvůrci udělali jen dobře, když tyhle momenty roztrousili po celé stopáži. Průšvih přijde zhruba v poslední třetině, kdy se na scéně objeví namaskovaná děcka a bubák přestane býti pouhou děsivou skvrnou na pozadí nahrávek. Tam, kde si přímočarý příběh říká o zvrat, na nás čekají pouze laciné lekačky (něco se objeví v pozadí/těsně před kamerou) a poněkud rychlý konec, jehož náhlost je v prudkém kontrastu s téměř dvouhodinovou stopáží a pomalu budovanou atmosférou i napětím. Bughuul, jak se nazývá ústřední původce všeho zla, v závěru díky zbytečným lekačkám téměř přichází o svou démonickou auru děsivého zla, což je škoda - dlouho držel šanci na jedno z nejlepších strašidel, co se za poslední léta na plátně objevila. Když se ještě vrátím k lekačkám, obvykle jsou stejně předvídatelné, jako celý příběh, nicméně ta se sekačkou mě málem prohodila stropem. Inteligenci jednání postav je lepší ignorovat, jelikož hlavní mužská postava je sobecký kariéristický fracek a předvádí zhruba následovné: "Víš miláčku, tady v tom baráku se nedávno oběsili čtyři lidi a já o tom chci napsat knížku. Vím že jsem ti to měl asi říct, ale bál jsem se, že se budeš zlobit a ne, opravdu mě nenapadlo, že se to stejně dozvíš od sousedů, policie či dětí, který ty naše ve škole nenechají na pokoji, jo a taky mě nenapadlo, že je to špatný i pro našeho synka, kterej trpí nočním děsem. No tak promiň, já už to neudělám... a taky slibuju, že až si začnu příště myslet, že mám v domě nebezpečnýho psychopata, případně dokonce prastarýho démona, kterej žere děti, nebudu sám lozit po půdě, dvorku a tak podobně... a taky nebudu na oko pořád kliďas, když se kolem mě budou odehrávat pěkně pošahaný a sakra děsivý věci.") Plusové body každopádně za hezkou mytologii a absenci příběhových logických lapsusů. Závěrečná scéna je špička ve svém oboru. 7/10 (25.11.2012)

Ellison je ambiciózny spisovateľ, ktorý sa špecializuje na písanie kníh čerpajúcich zo skutočných udalostí. Túži napísať knihu, ktorá by bola bestsellerom a zarobiť tak dostatok peňazí na zabezpečenie rodiny. Pre maximálny úspech sa presťahuje do domu kde došlo k brutálnej vražde mladej rodiny. Telo jedného člena však nikdy nenašli. Po nasťahovaní na povale nachádza v starej krabici premietačku s kotúčmi na ktorých sú zachytené ďalšie vraždy so záhadnou postavou stojacou v pozadí. V novom príbytku sa začínajú diať zvláštne veci. Je čas toto sídlo opustiť. Fú. No takto. Z mojej strany zrejme OPÄŤ priveľké očakávania. Dej, príbeh, pointa skutočne nadštandard!!! No nedám sa vtiahnuť davovou psychózou. Na 5 hviezd ani z ďaleka!! Celý čas som očakával niečo výnimočné, čo ma "poznačí" natoľko, že by som si mohol povedať - áno tak toto bola pecka. Nestalo sa. Odstupom času si uvedomujem, že to čo ma držalo v sedačkách, ako prikovaného, bolo očakávanie ako to všetko skončí. Čo síce plusom je, ale je to skôr úspech príbehu, ako samotného strachu, ktorý by mal žáner HOROR ponúknuť. Bohužiaľ mne ostávajú oči pre plač. 90% filmu som bol presvedčený, že štyri hviezdy sú presne to čo si tento film zaslúži. No keďže úplný záver totálne domrvili, jednu uberám. Tieto rozprávkové konce mi proste nerobia DOBRE! Pre mňa osobne - doposiaľ - horor roku 2012, bezpochyby - CHAINED. (02.11.2012)