Sinister

Sinister není originální. Rozhodně ne námětem. Je tu ale několik věcí, které jeho tvůrci nezanedbali a já jim za to děkuju: na to, že směle zapadá do mainstreamu současného mysteriózního hororu, netrpí většinou dementních a nepochopitelně se znova a znova opakujících lapsů většiny jeho kolegů. V prvé řadě je přímočarý, (překvapivě) docela syrový a příjemně originální alespoň co se využívání zaběhnutých klišé týče. Chování postav je poměrně pečlivě vyargumentováno a dává většinou smysl (ani nevíte, jak dlouho jsem toto o hororu nenapsal!). Zkrátka, hloupost postavy vychází z jejího charakteru, (nejen) afektové jednání uvěřitelně reflektuje tu kterou situaci, ze které vychází a vůbec ve scénáři rozehrané dějové pochody nevytváří dojem od reality odtrženého divadla s loutkami, kde každá žije ve svém soukromém vesmíru bez kontaktu s těmi ostatními a lidským naturelem vůbec. Někdy si říkám, že scénář píšou mimozemské bytosti nebo geekové, kteří celý život marně tápou, co to ten člověk, který se vyskytuje v jejich veledílech, vlastně je (filosofové mají zakázáno tuto větu napadat, ještě lépe vůbec vnímat). ___ Není to terno. Kdybych se nesetkal v poslední době s tolika braky, asi bych šel na tři hvězdičky, protože, znovu opakuji, o nic objevného tu nejde. Na druhou stranu, když všechno šlape, znamená to často víc, než když jde o nálož alternativy. (02.04.2013)

Jedna rodina, jeden dom s minulosťou... a moje hnedé trenky! Príjemne nepríjemné. Najlepšou scénou filmu je paradoxne manželská hádka tesne pred finále, ale funguje to po všetkých stránkach, predovšetkým ako parádna žánrovka. Fantasticky to pracuje s divákovými očakávaniami, vodí ho za nos (od polovice som bol presvedčený, že som uhádol pointu... potom som odhalil celkom inú... a nakoniec to predsa dopadlo inak) a ako až do konca nie je isté, či to má alebo nemá (nad)prirodzené vysvetlenie. Horor roka 2012. (05.11.2012)

Soundtrack válcuje všechny ostatní složky filmu a je to hlavně on, kdo se podepisuje na krásně tíživé atmosféře. Ta je neodiskutovatelně výborná ve chvílích, kdy Ellison studuje staré nahrávky a tvůrci udělali jen dobře, když tyhle momenty roztrousili po celé stopáži. Průšvih přijde zhruba v poslední třetině, kdy se na scéně objeví namaskovaná děcka a bubák přestane býti pouhou děsivou skvrnou na pozadí nahrávek. Tam, kde si přímočarý příběh říká o zvrat, na nás čekají pouze laciné lekačky (něco se objeví v pozadí/těsně před kamerou) a poněkud rychlý konec, jehož náhlost je v prudkém kontrastu s téměř dvouhodinovou stopáží a pomalu budovanou atmosférou i napětím. Bughuul, jak se nazývá ústřední původce všeho zla, v závěru díky zbytečným lekačkám téměř přichází o svou démonickou auru děsivého zla, což je škoda - dlouho držel šanci na jedno z nejlepších strašidel, co se za poslední léta na plátně objevila. Když se ještě vrátím k lekačkám, obvykle jsou stejně předvídatelné, jako celý příběh, nicméně ta se sekačkou mě málem prohodila stropem. Inteligenci jednání postav je lepší ignorovat, jelikož hlavní mužská postava je sobecký kariéristický fracek a předvádí zhruba následovné: "Víš miláčku, tady v tom baráku se nedávno oběsili čtyři lidi a já o tom chci napsat knížku. Vím že jsem ti to měl asi říct, ale bál jsem se, že se budeš zlobit a ne, opravdu mě nenapadlo, že se to stejně dozvíš od sousedů, policie či dětí, který ty naše ve škole nenechají na pokoji, jo a taky mě nenapadlo, že je to špatný i pro našeho synka, kterej trpí nočním děsem. No tak promiň, já už to neudělám... a taky slibuju, že až si začnu příště myslet, že mám v domě nebezpečnýho psychopata, případně dokonce prastarýho démona, kterej žere děti, nebudu sám lozit po půdě, dvorku a tak podobně... a taky nebudu na oko pořád kliďas, když se kolem mě budou odehrávat pěkně pošahaný a sakra děsivý věci.") Plusové body každopádně za hezkou mytologii a absenci příběhových logických lapsusů. Závěrečná scéna je špička ve svém oboru. 7/10 (25.11.2012)

Dokud hrají prim ujetá home videa s panem démonem a dětinské lekačky pro zastydlé puberťáky, tak se jedná o slušnou zábavu bez přidané hodnoty v podobě propracovaného příběhu. Ovšem po nástupu rádoby strašidelných dětiček, které začnou pobíhat všude kolem, vám nezbývá nic jiného než zívání a oči v sloup. K tomu samozřejmě film není potřeba. (19.05.2018)

No, že bych byl bůhvíjak ohromen, postrašen či přimrazen, to tedy zrovna ne. Spíš jsem rozčarován. Nadpřirozené prvky mi v Sinisterovi přišly nadbytečné až trapné, hudba příšerná (a téměř žádná ze scén, kterým by tak slušelo ticho, se bez ní neobejde), příběh ohraný... A ačkoliv to nejspíš byl režisérův záměr, neskutečně mě iritovala ta všudypřítomná tma tmoucí, kvůli níž jsem z filmu místy měl jen podivnou rozhlasovou hru (podotýkám, že jsem se díval na DVD a v noci a stejně jsem měl problém rozeznat, co je co, kdo je kdo a tak podobně). Mohlo to být lepší. (18.03.2014)