Číslo 5 žije 2

Dějově je to slabší než první díl, ale hlášky v něm jsou opravdu dobré. např. číslo 5: Neboj se. Můj synovec byl Harley Davidson. Fakt. A nebo moje oblíbená. (Fred jede na čísle 5 jako na motorce.) Fred Ritter: Teď už je ale vážně nedoženeme. číslo 5: Že ne? Vyzkoušíme tohle, bejby. Fred Ritter: Ne, ne, ne, ne. To není dobrej nápad. Ááá. (Oba zmizí v kanálu.) číslo 5: Věř mi. Zkratka. Vzdušnou čarou. Viděl jsem to v mapě v knihkupectví. (10.05.2013)

Návrat k roztomilému robotovi se svou vlastní duší, který tak strašně rád sbírá informace. Druhý díl je trochu slabší než ten první, ale pořád dost dobrý na to, aby se na něj člověk podíval znovu. Hlavně mi tam chybí Steve Guttenberg, který v prvním díle ztvárnil vynálezce robota. Ale jinak je to fajn pokoukání 70% (22.12.2009)

"Neboj se. Můj synovec byl Harley Davidson. Fakt." Johny pětka je zpátky! Je to krásný příběh! Jsem asi cíťa, neboť mi bylo Johnyho líto. Ať už to bylo, když si v knihkupectví koupil Frankensteina a Pinocchia či když ho rozmlátili. Působilo to na mně a věřil jsem, že má skutečné emoce. "Oskare, víš, co máte ty a mrtvé maso společného? Neutečete." Herci také ušli a nejvíc sympatický mi byl blonďatý obchodníček. Platí to co u slabší jedničky... Ať je vám 7, 30 nebo 90, v tomhle filmu je něco pro všechny. - 90%. (01.02.2018)

Toto pokračovanie v ničom nezaostáva za svojim predchodcom. Jednoduchá, rodinná, americká sci-fi komédia. Tak sa mi zdá, že sa mi to páči ešte aj o máličko viacej ako jednička. Možno aj preto, že sa z toho vytratil ten militárny, armádny, nádych a asi tiež aj opozeraný Steve Guttenberg. Tento krát sa do hlavnej ľudskej úlohy pretlačil Fisher Stevens, ktorý hodne bodoval už v prvej časti. Ako ambiciózny prisťahovalec, vynálezca, Ben Jahrvi bol opäť výborný. Pobavil som sa. "Číslo päť žije 2". *** (10.11.2011)

První film, který jsem kdy viděl v kině. Nevím, jestli mě víc nadchl on nebo kino jako takové. Jinak než za 5 to ale nejde, protože dojmy ve mě přetrvaly a ten film si ještě pořád pamatuju. Moje mamka byla vždycky odpůrkyně kin, přičemž nám dětem argumentovala tím, že za rok ty filmy stejně budou v televizi. Vzala mě teda mamka kámošova. Děkuju jí za to, protože takový pocity v kině bych chtěl zase někdy zažít. Už to ale asi nejde, všechno je jednou poprvé a zároveň naposled, s jedinečnou atmosférou, která se vpije do srdce a občas je cítit její sladkobolnou vůni. Někdy si to pustím aspoň na počítači, už teď se těším :) (25.05.2012)