Z popelnice do lednice?

Tma, siluety chlápků na bicyklech, skřípavé zvuky otvíraných kontejnerů…krimi? Mrtvola?!! Kdeže. Tragédie. Dokument o popelnicích naditých potravinami. Balené pečivo, sýry, jogurty…vše nezávadné. Snídaně, svačinka, večeře…a helemese, čerstvá kytka na stůl! Kluci odjíždí s úlovkem v batožinách napěchovaných a s dobrým pocitem značné úspory euráků a tím, že dobré potraviny neskončí na skládce. Alespoň ten jejich „zrecyklovaný“ díl. *** Bohatý Sever s 50 - 80 % nadprodukcí. Přežírám se? Vyhazuji jídlo? Každou minutu zemře jedno dítě hlady. Každá brambora se musí vejít do velikostní normy. Na poli zůstane 60 %. Záleží na velikosti, víme? Kvalita je nepodstatná. Supáče. Pryč s jogurty! Mají jen týdenní záruku. Palety jogurtů hupky dupky do kupky (odpadní). Miliony lidí žijí za 1 dolar měsíčně. Děcka pracují 10 hodin na kakaových plantážích za misku jídla. Nevěřícně bezmocně hledím na podběrák zakousnuvší se do několikametrové hory pečiva… *** Mohu s tím něco dělat?? Ano. Začni pěkně u sebe!... I čokoládová tabulka, na kterouž se zalíbením koukám, má ekologický a sociální aspekt - kvalitu. Tak trochu se mi vždy uleví, když otvírám svoji poloprázdnou, někdy skoro prázdnou lednici. „Z popelnice do lednice“ by se měl stát součástí mého - tvého špajzu. A jedenkrát v roce dokument otevřít a... porozjímat nad popelnicí (nebo lednicí?)… *** (Jeden svět 2012) (02.04.2014)

Netušila jsem, jak až moc se v tzv. vyspělé společnosti plýtvá jídlem, že např. banány ke spotřebiteli cestují 10 000 km jenom proto, aby se hned hodily do koše, protože jsou přezrálý. Nebo, že klidně vyhodí jogurty, které mají šest dní do konce data spotřeby. U nás se to sice až tak nepraktikuje, ale stejně celkově celá západní společnost prý vyprodukuje tolik odpadu, že se z něj na skládkách tvoří metan, který zamořuje ovzduší takovým způsobem, že kdybychom snížili plýtvání jídlem o polovinu, došlo by k takovému snížení plynů ovlivňujících klima v ovzduší, jako kdybychom se zbavili poloviny všech aut na světě. Tak a co teď s tím? Je dobře, že se o tom alespoň informuje, doufám ale, že když už máme na světě tolik placených odborníků, tak že to plýtvání dokážou nějak rozumně zarazit. Vím, každý má začít u sebe, jenže tady je problém, že v naší společnosti jsou peníze na prvním místě. To, co nadnárodní korporace provádí např. v Kamerunu je fakt svinstvo. Jen tak si zabavují pole chudých farmářů, vlastně je zotročují a nic se neděje? Když se něco podobného dělo u nás to bylo řevu. Jak to, že tady se mlčí?! Doufám, že jednoho dne se lidstvo vzpamatuje, jinak... (01.03.2015)

Je to dokument, ktorý má skutočne čo povedať. Je naozaj neuveriteľné, koľko potravín dokážu obchodné reťazce vyhodiť. Ovocie a zelenina, ktoré v obchodoch kupujem, musí v prvom rade pekne vyzerať. Ich celkový dojem je rozhodujúci, nevyhovujúce potraviny sa vyhadzujú...! Nikto, alebo takmer nikto sa netrápi tým, ako ich rozdať chudobe alebo predať za minimálnu cenu. Najlepšie riešenie je ich vyhodiť. Každý, kto poctivo maká si musí vážiť každý krajec chleba, zvlášť dnes, kde výdavky na potraviny tvoria dobrých 50-60 % z príjmu. Ostáva dúfať, že postupne sa toto neskutočné plytvanie obmedzí. To hovorím za seba, strednú a chudobnú vrstvu. Bohatým to bolo i bude úplne jedno...100%. (31.03.2013)

Nejhorší na dokumentu je jeho český překlad, protože vůbec neodpovídá obsahu. "Z popelnice do lednice" by se v nejlepším případě mělo přeskupit na "do popelnice". Největší část filmu je totiž o tom, jak a proč tuny nezávadných potravin končí v kontejneru a jak a proč se s nimi jednotlivci či organizace snaží nakládat. Dále se řeší fungování řetězce VÝROBCE (farmář) - ZPROSTŘEDKOVATEL (supermarkety) - ZÁKAZNÍK (lidé) a jen okrajově se objevuje téma freeganismu - totiž získávání jídla z kontejnerů. Samozřejmě to tak bylo popsáno v recenzi, jenže z vlastní zkušenosti vím, že mnoho lidí odradil už název, mysleli, že se budou dívat na bandu anarchistických pošuků, kteří pořádají nájezdy na popelnice. - - - Líbilo se mi, že natáčení nebylo omezeno jen na západní a střední Evropu (Francie, Německo, Rakousko), ale točilo se i v jiných částech světa (Japonsko, USA, Kamerun, Itálie). Z dokumentu mi v hlavě zůstalo několik zajímavých nápadů - např. používání prošlého chleba jako topiva pro další pečení v německé pekárně, včelařství uprostřed Manhattanu či důraz na poznání původu jídla. Domnívám se, že je pravda, že současný člověk je odtržený od toho, co jí. Neví odkud potraviny pochází, jak se zpracovávají, tedy co všechno se s nimi děje, než se dostanou na jeho stůl. A myslím, že je moc důležité tyto informace šířit. Také mi v hlavě utkvěla slova Itala, který pořádal večeře vařené z odpadních zbytků: - Měli bychom nakupovat jen to, co skutečně potřebujeme. - Měli bychom sníst všechno, co nakoupíme. - Měli bychom být skromnější. (29.03.2012)

Vo „vyspelých“ krajinách sa polovica vyrobeného a nakúpeného jedla vyhodí do smetí. Buď ide o pokazené jedlo, o zdravé jedlo po dátume trvanlivosti alebo aj pred dátumom spotreby. To ale nie je všetko. Obchod určuje, aký má byť tvar a veľkosť zeleniny a ovocia, a tak pestovatelia sú nútení už pri zbere vyhodiť 20 % úplne zdravých plodov, lebo nespĺňajú kritéria obchodu, ktoré nie sú vôbec zdravotného charakteru ale vyložene estetického, a tak by vôbec neprevzal zásielku. Zemiaky sa vyhodia priamo na poli a tak to môže po zbere vyzerať, že zber ešte neprebehol. Celkovo vyhodí západný svet toľko potravín, že by nasýtil všetkých hladujúcich na svete trojnásobne. Nejde však o to posielať polosuchý chlieb, ktorý na druhý deň už nechceme, do hladujúcich krajín. Pointa je v tom, že na naše vyhodené potraviny boli použité prírodné zdroje a ľudské zdroje, ktoré nie u nás, ale inde chýbajú, čím sa zvyšuje cena potravín a znižuje ich dostupnosť. No (zatiaľ) to nie sme my, koho to najviac postihne a tak to ani nevnímame. --- Film poskytne mnoho záberov na celé palety ovocia smerujúceho do smetí aj keď je každý druhý kus v poriadku, ale nie je ekonomické to triediť. Tiež na plné kontajnery potravín pri obchodoch, kde sa radi potajomky realizujú „kontajneroví potápači“ a vyberajú, čo sa dá. Veľmi mi niekoho z našich sídlisk pripomínajú, ale oni to robia nie pre svoju zlú situáciu, ale z presvedčenia. (19.03.2013)