Il nous faut du bonheur
We Need Happiness
Obsahy(1)
Kurdská komunita, rozdělená historickými okolnostmi, každý rok ožívá díky prastarým jarním oslavám, které pocházejí ještě z předislámského období. Dokument se zaměřuje zejména na starou Senii, hlavu rozsáhlé rodiny ve vesnici Gawilan Botan v regionu Bardarash, asi hodinu cesty od hlavního města iráckého Kurdistánu Erbilu. Film zachycuje muslimskou komunitu Blízkého východu prostřednictvím ženy, která celé rodině vládne železnou rukou. (MFDF Ji.hlava)
(více)Recenze (2)
S pokorou vyprávěný - slovem i obrazem (nevím, jak si Sokurov s Jankowskim přidělili role) o stárnoucí Rusce Seňi, jež udělala za život pouze jedno rozhodnutí; odešla se svým milým do oblasti Bardaraš (podle Googlu hodinu cesty od Erbilu, hlavního města iráckého Kurdistánu. Oba autoři (ať záměrně či nezáměrně) pojali svůj snímek jako oslavu prostého života, jehož hlavním předpokladem je trpělivost. Obklopena týmem dětí a vnuků (manžel a nejstarší syn byli zastřeleni v irácko-íránské válce, sama deportována do Ruska, než se jí podařilo vrátit domů, protože domov je, jak zpívá Simon s Garfunkelem, tam, kde chci být). - Nenáročný film, o prostých osudech (třeba promrzleného kuřete), z domu, v němž nejsou věci, ale jen vztahy, podpořené starými právy a každodenními povinnostmi. Myslím, že nepotřebujeme štěstí, potřebujeme, jak říká Seňa, radost. ()
Dokument začíná cestou z promrzlého Ruska, kde začalo jaro do iráckého Kurdistánu po pádu iráckého diktátora. Zde se setkává s Ruskou, která vypráví o svém životě, že se tam vydala s kurdským manželem roku 1959 a žije v pustých horách, má asi devět dětí a nespočet vnuků. Žijí z našeho pohledu v bídě, ale jsou se svým životem vyrovnáni...(max.70%) ()