Obsahy(1)
Existovaly nebo ne? Televizní zpracování stejnojmenné povídky J. Haška... Jistého pana Hejhulu (V. Menšík) přivedou ve svěrací kazajce do ústavu choromyslných. Psychiatři jej vyšetřují, pan Hejhula tvrdí, že má dva zvony, jeden velký a druhý umíráček. Lékaři, v čele s primářem (L. Kopřiva) mu ale nevěří. Myslí si, že je blázen a zavřou ho. Na pokoji hraje Hejhula s pacienty karty, ti mu radí, pokud se chce dostat z blázince, musí říci, že žádné zvony nemá. On je ale má… (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Málo humoru, málo pamätihodných scén, málo potešenia z hereckých výkonov. Chcelo by to skrátiť, výsledný tvar je totižto zdĺhavý a plný zbytočných scén a naťahovania. Vrcholom je samozrejme bim-bam. Pointu s pousmiatím sa nad nápravno-výchovnými inštitúciami očakávate, takže veľmi svoj účel nečakaného vtipu neplní. ()
O čtyři roky mladší Zvony pana Mlácena se mi sice líbily více, ale popravdě si nejsem jistý, jestli by se oba filmy měly srovnávat, protože kromě zápletky je každý skoro úplně jiný. Každopádně v tomto lehce mrazivém provedení pojal Luděk Kopřiva roli primáře na psychiatrii mnohem umírněněji a tedy lépe než v Podskalského regulérně ztřeštěné komedii, kde si zahrál také. ()
Protitotatiltka trochu jinak: o totalitě lékařské vědy. (Zdůrazňuji lékařské a vědy.) Dosti předvídatelné, vlastně na začátku je vám už jasný celý filmeček. Nicméně typologie kandidátů věd je podařená a na některých místech jsem šel do kolen. "Ústav choromyslných." Bim - bam. No a Juráčka mám kompletního, aspoň dle čsfd. ()
Jistý nadčasový přesah je v tom znát, ale těžko chápat, co přesně Juráček sledoval výběrem pradávných haškovských povídek. ()
Přijde mi tahle mikrokomedie jako nedodělek - některé střihy jsou příliš rychlé, jindy jako by vypadla dokonce jedna celá scéna. Samozřejmě herecky a třeba scénou bim-bam je to skvělé, jen ten příběh je tak nějak jasný a pointa poněkud nijaká. Ale jako parodie na pitomost a hloupost některých institucí dokonalé. ()
Hmm, tak todle byla pitomost. To natočil Juráček? V titulkách není kromě názvu žádný údaj. S postavou k podíprání se to absolutně nedá srovnávat. Todle byla jen absurdní nesmysl. Postava a jeho další filmy smysl mají. Toto ne. ()
Ovlivněna Zvony pana Mláceny, které pro mne byly poetičtější a úsměvnější. ()
První jsem viděl Zvony pana Mlácena, který byly o hodně lepší. Takže tohle bych viděl na slabší průměr. ()
Příjmené...ale Mlácenovy zvony jsou o dost lepší... ()
"No, tak těch zvonů, těch mám dva." :-)) Menšík je luxusní. A Kopřiva mu zdatně sekunduje. Nevím, jestli má cenu srovnávat se Zvony pana Mlácena. Pokud ano, tak tato verze u mně vítězí. Bim bam... ()
Pozdější Zvony pana Mlácena s Kemrem se mi zdály lepší. Tady je to takové příliš hr (a to nejsem žádný fanda dlouhých stopáží). ()
Přelouskal jsem celej Juráčkův deník, ale o tomhle kraťasu tam není nikde ani zmínka. Ostatně, Juráček byl k sobě vždy velmi kritický a dá se říct, že nesnášel téměř všechy své scénáře psané pro jiné režiséry, spokojen byl jen s Postavou a Případem. Předpokládám, že byl po okupaci rád, že vůbec může točit a nepřikládal tomuto dílku žádný význam. Herecké výkony jsou dobré a bavilo mě to. 70 procent. ()
Epizodní juráčkovo cvičení na téma střetu člověka s institucí. Jeho potíže bývají podobně jako v Postavě k podpírání poněkud zvláštní _snaha vrátit vypůjčenou kočku jako prodej zděděných zvonů). Na základě toho pak instituce vytvoří problém i s člověkem samotným....konec si říká o pokračování, které o čtyři léta později přichází ve Zvonech pana Mlacéna ()
Kousek zvonů pana Mlácena. Je to dobře uděláno, a jako variace tudíž i může být hodnoceno ve vyšší kategorii. ()
Příjemná jednohubka s klasicky výborným Vladimírem Menšíkem a Luďkem Kopřivou. Stejnou zápletkou jako zde se zabývá i TV film Zvony pana Mlácena z roku 1973, kde si Luděk Kopřiva opět střihnul stejnou roli psychiatra, roli majitele zvonů ztvárňuje Josef Kemr. ()
Krátké a skvěle zahrané, scénář sice kulhá, ale Kopřiva s Menšíkem to zachraňují. Hodnocení: 60 % ()