Děs v opeře

Argento je Frajer! Argento ve filmu použil děsivou,vynalézavou technologii kamery,gotickou atmosféru a vskutku drsné vražedné scény. Hlavně scéna s pistolí a klíčovou dírkou mě posadila na zadek! Příběh byl zajímavý, napínavý s perfektním hudebním podkladem,zde jsem fakt nadšenéj, po dlohé době Kvalitní oldschool flick! (08.11.2013)

5/10 Opera, krvavé mordy a občas nejaká ta kamerová vychytávka (guľka, či nájazdy kamery) - to je fajn. No zvyšok je opäť prehliadkou Argentovej hroznej režisérskej a (najmä) scenáristickej neschopnosti: hrozná angličtina hercov, otrasná metalová hudba vo vypätých scénach, strašne slabý a nezaujímavý motív vraha, no v prvom rade film vôbec nie je strašidelný a nemá atmosféru (na rozdiel od Suspirie či Profondo Rosso) a čo je najhlavnejšie, scenár a dialógy sú neskutočne otrasné a to i na pomery tak hrozného scenáristu, akým Argento vždy bol... (07.06.2015)

Subjektivní potřeba, srovnat Argenta s Fulcim je neodbytná. Oba mají rádi krev a přitom úplně jinak. Argento dává přednost „decentnějšímu“ a méně samoúčelnému likvidování lidí, ale zároveň o to více pěstuje zabijákovu vynalézavost (špendlíky na lepící pásce). Bohužel zabijákův „kult“ není dostatečně vygradovaný díky neuvěřitelně tristnímu scénáři, který nejenom, že v podstatě nic neřekne, ale zároveň na sebe vrší jednu nelogickou scénu za druhou, které pak v kontextu s formou působí až trapně. Kamerová ekvilibristika démonických rozměrů je režisérovým hlavním trumfem, ale v případě tohoto filmu je poněkud zbytečná (avšak ne samoúčelná). Při zpětném ohlédnutí tak zřejmě nejvíce zaujmou vzpomínky na jednotlivé vraždy, k nimž hraje perfektní metalový doprovod, který scénu svým způsobem přitvrdí a zároveň odlehčí. Jako celek však Děs v opeře postrádá minimální kapičku napětí, protože jeho i ten nejmenší zárodek je zabit příšernými herci, které do filmu přivál zřejmě potulný spolek ochotníků. A přesto ten film má „něco“ do sebe, co mě nutí nejít s hodnocením níž (10.01.2006)

Veľmi nevyrovnaný Argento. Začiatok je pomerne rozpačitý, Argentovi sa nedarí budovať napätie a snímka ako horor zlyháva vo všetkých bodoch. Práve vo chvíli, keď som sa definitívne presvedčil, že táto snímka sa skutočne nevydarila sa Argento rozbieha nevýdaným spôsobom. Pôsobivé gore scény útočiace na divákove zmysly, atmosférická metalová hudba (oveľa lepšie zvolená ako napríklad vo Phenomene), či celková schopnosť upútať diváka. Áno, v týchto chvíľach sledujeme klasického Daria, snímku, v ktorej si havran pochutnáva na čerstvom vyďobnutom ľudskom oku, snímku, ktorá sa nebojí diváka šokovať. Nuž ale potom je tu posledných 10 minút, ktoré sa náhle zvrtnú do podivnej zlátaniny. Takto odfláknutý koniec som už dávno nevidel, nejdem tu teoretizovať kde sa stala chyba. Pre Argentových fanúšikov je to povinnosť, zvlášť ak majú pozitívny vzťah k opernej hudbe, ostatní o nič neprídu ak túto snímku vynechajú. (24.07.2006)

Dario tentokrát vymenil mačky za havranov, ale muchy ostali, i keď väčšiu úlohu v príbehu nezohrali. Mám dojem, že absencia elementárnej logiky je tu možno najmarkantnejšia zo všetkého, čo som od tohto režiséra dosiaľ videl, našťastie o ňu v gialle nikdy nešlo. Relatívne nižšie hodnotenie súvisí so subjektívnym názorom, že v tej opere by som čakal viac tmy, temnejších záberov a potulovania sa po tmavých chodbách, Opera na mňa pôsobila až príliš svetlo a farebne. Čo sa ale dá obhájiť napríklad sústredením sa na kostýmy. Pred-finále s havranmi bolo vrcholom filmu, to skutočné finále v Alpách mi už pripadalo zbytočné. Čiže opäť za 70%, tentokrát zaokrúhlim dole. (02.10.2021)