Děs v opeře

Italský mistr hrůzy mě mile překvapil. Už jsem dříve viděl od Daria Argenta tři horrory, ale žádný mě nezaujmul tak, jako teď Děs v opeře. Velmi hutná atmosféra a třeba ten nápad s jehlicami na očích (zvláště když se objeví poprvé) mi připadal ještě děsivější, než slavná mučící scéna z kina v Mechanickém pomeranči a naháněl mi hrůzu už jen tou představou nemožnosti skrýt tu hrůzu před sebou jen coby mírným přivřetím očí. To už jsem se bál, co mě bude čekat u zbytku filmu, když už v první třetině přišel Argento s tak drsným prožitkem, ale (naštěstí) jsem mimo tenhle prvek měl pak před sebou skvělou napínavou detektivku. Kombinace brakového horroru se vznešenou operou v honosných kulisách (a v rámci soundtracku ještě další velmi nápaditá kombinace opery s metalem!) je vskutku nevšední, minimálně na filmovém poli, ale i díky skvělému filmařskému řemeslu a skvostně gradujícímu napětí mi úplně sedla a v doprovodu nejedné mistrovsky působivé scény připravila zážitek! Líbila se mi i postava režiséra, odkazujícího přímo na Argenta, občas přítomný detektiv nepostrádal charisma, tajemný vrah budil ten správný děs... a to ještě nebylo vše. Už jsem si díky Phenomeně zvykl, že Argento rád ve svých příbězích zaměstnává zvířatka, ale zatímco šimpanz s břitvou (a občas i inteligentní hmyz) ze zmíněného filmu mi připadal jako slušný úlet, zdejší scény se zásahem havranů mě naopak fascinovaly, zvláště pak to dlouhé kroužení s hledáním vraha po celé opeře během predstavení bylo přímo vizuální a atmosférickou lahůdkou. Je to film často mnohem víc pro oči, pro uši a vnitřní pocity od temného děsu až po dojem spolupatřičnosti, než pro hledání hlubší logiky, ale jako takový jsem si ho užil a příjemně mě překvapilo i zakončení, kde ty krásné poetické Alpy vytvářejí velmi pěkný kontrast k jednomu z osudových incidentů. S několika tak náhlými zvraty najednou pak zbývá hlavní hrdince už asi jen to uchýlení se k myšlenkám proti všemu dosavadnímu, a ke krásné přírodě kolem... [90%] (viděno v delší, nezkrácené režisérské verzi) (04.06.2022)

Za mě jeden ze slaších filmů od Argenta, sice je pořád řemeslně výborně zpracovaný (i když už tu chybí zajímavé kamerové úhly, nájezdy, nebo využívání barevné kompozice v záběru), ale tentokrát se slabým scénářem. Tady je totiž opravdu velmi snadné poznat, kdo je padouch a většina postav je nudná a absolutně s nezajímavým charakterem, včetně hlavní hrdinky. Navíc tu byl pro mě jeden obrovsky rušivý element a to využití klasického rock/metalu plného elektrických kytar při některých sénách, což bylo v ostrém kontrastu s Verdiho operou a rozhodně to není ten dobrej druh kontrastu. Alespoň jsou tu fajn havraní, co sice nemají tři oči, ale i tak jsou zábavní. Ale kdyby měli chapadla, bylo by to lepší. (24.09.2017)

No tývole to je zase nářez :D Dario je fakt masér..Toho vůbec nesere, že většina scén zcela jasně nedává moc smysl a že se postavy chovají úplně zcestně. Je mu to jedno protiže na diváka mluví tak jedinečným filmovým jazykem a vytváří natolik stylizovaný svět, že to tam tak prostě funguje a chodí protože může a protože on chce :D Hlavní herečka hraje hovno, celé je to nepřirozeně předabované, opera střídá osmdesátkový hard rock, ale ono je to tak šikovně protřepané, namixované a nadávkované, že to -navzdory všem očekáváním- parádně funguje. Fullhouse nedám, na to je to přecejenom až příliš velká haluz, ale ty 4 jsou do pohody (to poznám jen podle toho, když se po skončení filmu vykuleně usmívám jak blbeček:D ). (19.10.2014)

Velmi podivné. Prvních asi padesát minut mi přišlo neskonale zdlouhavých a nepřitažlivých, potom to začalo mít grády, až jsem objímala polštář, a konec zase vyšuměl. Film obsahuje pár skvělých scén, které si zaslouží vzývání, ale film jako celek mi bohužel nedržel pohromadě, a dobrovolně opakovaná projekce tím pádem ani nehrozí. Plus hlavní herečka - proč, Dario, proč? (26.08.2012)

Opera, narozdíl od mnoha jiných italských hororů 70. a 80. let, měla něco do sebe. Scénář a především pak logické jednání postav jsou opět výrazně podprůměrné, herecké výkony taky za moc nestály, ale dalo se to vydržet. Přesto si snímek dokázal udržet obstojnou atmosféru a od starších Argentových filmů jsem cítil docela výrazný režisérský posun kupředu, dočkal jsem se několika dobrých nápadů a i působivých záběrů. Úplný závěr na mne sice zapůsobil jako hodně špatný vtip, takže jsem chvíli uvažoval o odhození jedné hvězdičky, ale nakonec na čtyřech zůstanu, poněvadž celkově filmem zklamán nejsem. (04.06.2008)