Děs v opeře

Opera je stejnou měrou fascinující a působivá jako dementní a směšná. Vizuální kouzlení s rozpohybovanou kamerou je super, naopak herecké výkony s nemalou pomocí dabingu neskutečně iritují. Nemluvě o tom, že postavy se chovají přiblble i na giallo. I tak nemám daleko ke čtvrté hvězdičce, byť bych se za ni asi styděl. (04.10.2022)

Opera, narozdíl od mnoha jiných italských hororů 70. a 80. let, měla něco do sebe. Scénář a především pak logické jednání postav jsou opět výrazně podprůměrné, herecké výkony taky za moc nestály, ale dalo se to vydržet. Přesto si snímek dokázal udržet obstojnou atmosféru a od starších Argentových filmů jsem cítil docela výrazný režisérský posun kupředu, dočkal jsem se několika dobrých nápadů a i působivých záběrů. Úplný závěr na mne sice zapůsobil jako hodně špatný vtip, takže jsem chvíli uvažoval o odhození jedné hvězdičky, ale nakonec na čtyřech zůstanu, poněvadž celkově filmem zklamán nejsem. (04.06.2008)

Tomuto mužovi až na pár výnimiek (Profondo rosso, Dèmoni) jednoducho nedokážem prísť na chuť. Väčšina snímkov mi príde absolútne na hrane priemernosti, čo zrejme spôsobuje forma spracovania, na ktorú už v dnešnej dobe človek skrátka nie je zvyknutý. Že je strih jak nožničkami na plech zrobený, to ešte ako tak prežeriem. No tie jeho primitívne, miestami neopodstatnené dialógy, mi v kombinácií s herecký výkonmi bez emócii, doslova pijú krv. Strašne mi to príde umelo nachystané, neprirodzené, akoby si dve tretiny zúčastnených aktérov len prišlo vyskúšať, aké je to byť hercom. Neveril som im vôbec nič, a to je pre mňa obrovský problém. Mám taký dojem, že keby sa v jeho snímkoch neobjavovalo tak solídne spracované gore, neštekol by po ňom ani pes. Za mňa za hranou .. (20.10.2017)

Subjektivní potřeba, srovnat Argenta s Fulcim je neodbytná. Oba mají rádi krev a přitom úplně jinak. Argento dává přednost „decentnějšímu“ a méně samoúčelnému likvidování lidí, ale zároveň o to více pěstuje zabijákovu vynalézavost (špendlíky na lepící pásce). Bohužel zabijákův „kult“ není dostatečně vygradovaný díky neuvěřitelně tristnímu scénáři, který nejenom, že v podstatě nic neřekne, ale zároveň na sebe vrší jednu nelogickou scénu za druhou, které pak v kontextu s formou působí až trapně. Kamerová ekvilibristika démonických rozměrů je režisérovým hlavním trumfem, ale v případě tohoto filmu je poněkud zbytečná (avšak ne samoúčelná). Při zpětném ohlédnutí tak zřejmě nejvíce zaujmou vzpomínky na jednotlivé vraždy, k nimž hraje perfektní metalový doprovod, který scénu svým způsobem přitvrdí a zároveň odlehčí. Jako celek však Děs v opeře postrádá minimální kapičku napětí, protože jeho i ten nejmenší zárodek je zabit příšernými herci, které do filmu přivál zřejmě potulný spolek ochotníků. A přesto ten film má „něco“ do sebe, co mě nutí nejít s hodnocením níž (10.01.2006)

Maestro, fantastico ! Z hlediska logiky samosebou strašlivá hovadina, ale to je vnímavému divákovi úplně fuk. Argento si zase vyhrál s obrázky a hudbou tak dokonale, že se prostoduchost scénáře úplně ztrácí. Kamera neuhýbala před brutální estetikou smrti a při soundtracku se dokonce rozbušilo i mé okoralé srdce metalového fanouška. Maestro, díky ! (12.09.2014)