Děs v opeře

Nevypadalo to celou dobu marně, ale v konečném důsledku mi zase přišlo, že údajný "mistr žánru giallo" předhodil další průměrný a ne tolik oslňující snímek. Krom jeho debutového gialla Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru a fantasy hororové atmosférické mňamce Suspiria mě teda nechává jeho režisérský um zcela chladným. Nemůžu si pomoci, ale Dario Argento mi připadá jako přeceňovaný režisér. Jsem moc zvědavý na další snímky, ale scenáristická složka je právě důvodem mých rozpaků, zkrátka na ni Argento hodně dlabe. Stejně jako v Tmavě červené mi opět připadalo, že hudební doprovod Děsu v opeře vůbec nedává smysl a neodpovídá napětí scény. I když je pravda, že to je pro žánr příznačný prvek, ale subjektivní pocit je holt pocit. Viděl jsem i jiné gialla, kde mě to takhle do uší vůbec nebilo. Abych ale tomuto kousku nekřivdil, tak se tu našlo několik opravdu zvláštních momentů jako třeba ten, kdy je hlavní svázaná hrdinka s přilepenými jehlicemi na spodních víčkách nucena přihlížet mordovačce svých známých a nemůže kvůli riziku píchnutí riskovat mrknutí. To samé kamera, nasvícení a výprava je prvotřídní. Nejvíc ale příběhu škodí až mučivě nastavovaný závěr, kdy už jsem nervózně začínal koukat na hodinky. To by se prostě při sledování stávat nemělo. Mno ještě uvidíme pane Argento. (13.01.2016)

No tývole to je zase nářez :D Dario je fakt masér..Toho vůbec nesere, že většina scén zcela jasně nedává moc smysl a že se postavy chovají úplně zcestně. Je mu to jedno protiže na diváka mluví tak jedinečným filmovým jazykem a vytváří natolik stylizovaný svět, že to tam tak prostě funguje a chodí protože může a protože on chce :D Hlavní herečka hraje hovno, celé je to nepřirozeně předabované, opera střídá osmdesátkový hard rock, ale ono je to tak šikovně protřepané, namixované a nadávkované, že to -navzdory všem očekáváním- parádně funguje. Fullhouse nedám, na to je to přecejenom až příliš velká haluz, ale ty 4 jsou do pohody (to poznám jen podle toho, když se po skončení filmu vykuleně usmívám jak blbeček:D ). (19.10.2014)

Timhle mě teda Argento po hororový stránce rozhodně nepřevědčil. Děj je zbytečně natahovanej, i když nápaditej, vrah nijak děsivej a celkově to je dost mdlý, krom toho Argento až nečekaně málo používá krev a gore efekty, vlastně by se dalo říct, že tam, až na jednu výjimku, skoro vůbec nic takovýho neni, což je u něj navídaná věc. Nicméně tady se naplno projevuje Argentova kamerová genialita, kdy je každej záběr dotaženej k dokonalosti, hlavně opět geniální firstperson kamera, ať už vrahova a nebo havrana, je božská, stejnětak spojení hororu a operní hudby byl výbornej nápad a navozovalo to zajímavou atmosféru. Ale jak už sem řek, Argento má na svým kontě daleko lepší kousky, i když pravda, tenhle se řadí k těm nejzajímavějším. 3,5* - Director's cut (21.03.2008)

Opera je stejnou měrou fascinující a působivá jako dementní a směšná. Vizuální kouzlení s rozpohybovanou kamerou je super, naopak herecké výkony s nemalou pomocí dabingu neskutečně iritují. Nemluvě o tom, že postavy se chovají přiblble i na giallo. I tak nemám daleko ke čtvrté hvězdičce, byť bych se za ni asi styděl. (04.10.2022)

Maestro, fantastico ! Z hlediska logiky samosebou strašlivá hovadina, ale to je vnímavému divákovi úplně fuk. Argento si zase vyhrál s obrázky a hudbou tak dokonale, že se prostoduchost scénáře úplně ztrácí. Kamera neuhýbala před brutální estetikou smrti a při soundtracku se dokonce rozbušilo i mé okoralé srdce metalového fanouška. Maestro, díky ! (12.09.2014)