Zimnice

Fridrik Thor Frikriksson tymto natocil svoj suverenne najlepsi fiilm - o japonskom uradnikovi, ktory navstvivil Island, a riesi tu svojich rodicov. Obycajne dialogy prevladaju, to dodrzuje aj tento film, k tomu nadherna, drsna, a dost surova islandska priroda, rezisersky vycibrene. Nie je tu ani jeden strhujucejsi okamih, skor nieco pre artove hnedopichy : 100 % (21.11.2017)

najpristupnejsi, najkrajsi, najfarebnejsi a najlepsie vystavany fridrikssonov film vobec. jedna z ukazok, ze aj ked japonci na dovolenku lietaju vsae inde len nie do skandinavie, predsa len maju so severom europu VELA spolocneho. naladu. odlucenie. melancholiu. japonske mono aware. slast zo smutku. (25.01.2006)

Máte i vy utkvělou představu, že z Islandu pocházejí téměř samé zvláštní, prapodivné a leckdy až tajemné a mystické věci? Vzpomeňme například jen islandskou divu Björk (TANEC V TEMNOTÁCH) či neméně nestandardní band Sigur Rós. Pokud tedy i vy trpíte touto utkvělou představou, pak tato road-movie vás v tomto pocitu ještě více utvrdí. Hlavní postava příběhu - Acuši Hirata - se chystá na svou krátkou dovolenku. Sám by si tento čas přál strávit někde v teple, ale okolnosti jej nakonec dovedou na studený a mrazivý Island. A právě zde se odehrává série bizarních, neobvyklých, vtipných a groteskních situací, které se pro Acušiho samotného - a zprostředkovaně i pro filmového diváka - stávají cennou životní zkušeností. Fridrik Thor Fridriksson natočil skvělou road-movie. Navíc o to poutavější, že se odehrává na krásném a v mnohém tajemném Islandu. (11.09.2003)

Fridriksson tento svůj film ozvláštnil tím, že z hlavního hrdiny udělal Japonce, který přiletěl na Island, aby navšívil místo, kde zemřeli jeho rodiče, a potkává tam plejádu pitoreskních postaviček. Ale i s Japoncem v hlavní roli je film typicky fridrikssonovský, odrážející islandskou mentalitu a život v tomto nehostinném izolovaném kraji. Užijete si i spousty záběrů nádherné islandské krajiny a tklivého hudebního doprovodu. (10.06.2005)

Zvláštní a zajímavá road movie, kde se Hirato setkával s různými situacemi od sběratelky pohřbů, které objíždí fotit, country zastávky až třeba k poznání toho, co je Brennivin. Nezáviděla jsem mu jeho dlouhou cestu v té třeskuté zimě přes Island, ale jeho odhodlání splnit slib daný dědečkovi, pohřbít své rodiče tradičním japonským způsobem. Mrazivý, studený, ale lidsky teplý Island, kde je víc ovcí než lidí. Já bych to pak osobně vzala zkratkou na tu Havaj. (16.11.2015)