Obsahy(1)
Oceňovaný režisér Martin Dušek (Poustevna, das ist Paradies, Ženy SHR) se ve svém posledním snímku Mein kroj sám postavil před kameru, aby se ve vlastnoručně sestrojeném lidovém kroji vydal na tradiční sraz sudetoněmeckých vyhnanců do Augsburgu. Najde tam bývalé krajany ze svého rodného města? Přijmou ho vyhnanci mezi sebe? Pomůže mu jeho částečný sudetoněmecký původ? Film o kterém se v celosvětovém vysílání rozhlasová stanice BBC World Service vyjádřila jako o „nesmírně zábavném dokumentu, který je zároveň závažným pátráním po identitě a příslušnosti ve střední Evropě“ uvede brzy Česká televize. Osobní kroj si Dušek, rodák ze severočeské České Lípy, rozhodl vytvořit poté, co zjistil, že folklor a tradice v jeho rodišti reprezentuje nově objevený „lidový“ kroj, který byl uměle vyvinutý v poválečném nacionalistickém vypětí po odsunu Němců. Dušek, v dětství fascinován moravskými kroji během rodinných dovolených, si rozhodne vytvořit svůj kroj, který bude reprezentovat jeho osobní historii a bude se tak s ním moci identifikovat. Bizarní oblek, obsahující režisérův pionýrský šátek z dětství, kožené kalhoty po dědečkovi, který byl napůl sudetský Němec, nebo zadní svítilny z veteránské Škody Octavia, budí rozruch jak v rodném městě, tak na srazu vyhnanců v Augsburgu, kde dojde i ke konfliktu s představiteli Sudetenlandsmanschaftu. Film byl s úspěchem uveden na loňském MFDF Jihlava v sekci ZOON POLITICON, kde vzbudil ohlas diváků i zahraničních médií. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
K této pseudodokumentární hříčce mě přivedla nedávná populistická žvanění frau Merkel o vyhnání Němců po válce a zároveň tak trochu slova mého přítele, který jednou v autě trefně poznamenal a který již přes deset let žije v ČR: "Já už jsem takový Slovák jako ty Němka." Jsem také českolipská rodačka s podobně komplikovanou rodinnou, či chcete říci etnickou, historií a zdejší rozdíly v hodnocení dle pravděpodobné příslušnosti k regionu mě neskonale baví. V ČL se tyto věci nikdy neřešily, natož ve vážném duchu, protože každá z lokálních rodin má podobně komplikované dějiny a podobně povznesený názor na celou situaci jako Martin Dušek. Á propos, když můj dědeček umíral v nemocnici s vědomím již značně rozjitřeném, tak jedna z posledních věcí, kterou si dokázal vybavit, byla, jak Němci stříleli za války a jak na ně děti z rodin "neposkrvněných českým živlem" házely cestou do školy kamení a volaly "Tschechische sprache stinkt." ()
Z "nové vlny" na FAMU, jak byl na MFDF Jihlava nazýván současný trend skupiny studentů dokumentaristiky vyjadřovat se k dlouho opomíjeným politickým tématům, se tento snímek nejvíce vyděluje - provokativností, hravostí, osobitostí. I když nakonec řešený problém je spíše bizarním a spontánním nápadem bez hlubších souvislostí a myšlenkové hloubky, dokázal Dušek odhalit na reakcích okolí daleko více, než například počin P. Nesvačilové. Možná proto, že je jeho způsob natáčení daleko bezprostřednější, vnímavější a nezaložený na snaze, podložit předem stanovený cíl omezeným výběrem, nezohledňujícím okolní kontext. ()
Jsem rodák z České Lípy! Trapný mi přijde městský průvod s indiány a mažoretkami, než vytvořený kroj (s těmi světly to trochu přepískl, ale chápu záměr... řekl bych, že bez nich by zase neměl dokument ale tichou účast na akci). Pro mě legrace, reakce v Německu celkem předpokládatelná, líbí se mi přístup tamních lidí, kteří to vzali jako recesi a vzali ho mezi sebe, naopak si s ním hezky popovídali, kdežto vedení na něj zavolá policii a nechají ho vyvézt. Kdy má vzniknout kroj a jak má vypadat nikdo neví, jeho kroj není o nic víc umělejší, než českolipský oficiální. ()
Proč se z dokumentů od Martina Duška dozvím nejvíc o něm a v druhém plánu snad i o tom, co tím chtěl říct? A vlastně je pak vcelku logické, že jeho nejlepší filmem je ten, ve kterém nevystupuje (Ženy SHR). Na druhou stranu, jak si tak pročítám zdejší komentáře, tak už za ty reakce to stálo. Mám totiž neodbytný pocit, že Martin Dušek to myslel úplně opačně, než je mu ve zdejších komentářích podsouváno. ()
Plně souhlasím s Mariin a živě si představuju , kdyby byla situace opačně a někdo v sudeťáckým přišel "provokovat" na tradiční Jízdu králů na Slovácku, tak by se všichni posrali a bylo by z toho halóó. Typická česká Malost a omezonost je všeobecně neuvěřitelně trapná, tohle nebyla žádná provokace, ale pouhé zesměšňování lidí a jejich zvyků. Sudeťáci se zachovali z gracií a v naprostý pohodě. ()
Galerie (8)
Photo © Česká televize
Reklama