Příběh mého syna

Tento film naozaj nemusel byť nakrútený. Je chaotický ako celý Balkán s jeho historickými animozitami, vendetóznym ponímaním spravodlivosti, vášňami i krutosťou. Film chce zachytiť všetko a aby to nebolo také jednoduché, ešte zamieša doby, v ktorých sa jednotlivé epizódy odohrávajú. Výsledkom je nanajvýš materiál na poskladanie mozaiky nezaujímavého príbehu. A tak si divák zapamätá iba zo šede vyčnievajúcu Penelope Cruz, zopár odhalených prsníkov a najmä ten príjemný pocit keď sa objavia záverečné titulky. (26.07.2014)

Zdálo by se, že se o Sarajevu a tamní nedávné válce už nedá natočit nic moc nového. A přece. Ve filmu téměř nejsou krvavé scény a napínavé přestřelky, ale přesto vyprávění působí silně a do hloubky až na kosti emocí. Propletení příběhu bezdětnosti s příběhem balkánské války je dokonalé, švy, které obě roviny svazují jsou téměř neznatelná, všechno vytváří silný homogenní celek. (06.04.2014)

K postavě Gojka jsem jen obtížně hledal cestu, pořád mi připomínal spíše filosoficky osvíceného Wookieho. To byly tedy perly, co z něj občas lítaly… Jak se mi Emile Hirsch líbil v Útěku do divočiny, tak tady mi prostě nesedl, podobně jako turecká herečka Saadet Aksoy, které jsem vůbec nepřišel na chuť. Emile Hirsch měl navíc drobnou výhodu oproti jeho zmíněným evropským hereckým kolegům, že vyfasoval roli fotografa Diega, kterou bych v jiném provedení dokázal akceptovat, Gojko a Aska byli na můj vkus až příliš filmoví, než reální. Lepší hodnocení zazdil sladce melodramatický konec na ostrově, to už bylo vážně moc, ubrat na klišé v první půlce by také neuškodilo. Škoda, protože film se odehrával v zajímavých lokacích válečné Bosny a nabídl překvapivá až cimrmanovská odhalení (nejsem tvůj otec, jsem tvůj syn!) a několik opravdu silných momentů (např. spěšný odlet Gemmy ze Sarajeva). (30.04.2013)

Hodně špatný film, skoro po všech směrech. Největší problém spatřuji v tom, že jsem mu absolutně nic nevěřil. Rozhodně zajímavé téma, kde se ale již poněkolikáté zpracování daleko rozchází s mým jemným a vybroušeným filmovým nosem. Penelope Cruz, jako celkem věrohodná, i herecká ozdoba a poté už jen pár známých a známějších herců, v příběhu, který mi přišel nablýskaný, jako nějaké zánovní auto, které právě opustilo bránu autosalónu. Na první pohled nemá chybu, ale zevnitř obsahuje až moc nedodělků. (07.12.2014)

Do válečné minulosti a současného míru je zasazen příběh tragédie jedné skupiny lidí, která je zajímavá především tím, jací lidé v ní jsou. Každý ze členů skupiny je nějak poznamenán svou minulostí a nikdo není kvůli různým životním přešlapům svým nebo svého okolí. Emoce bouří celým dějem a smutek (nebo spíš zoufalství) střídá radost (nebo spíš euforie). Různé národy, které nemají tak rozvinutou schopnost sebekontroly, se různě propojují dohromady až vzniká dynamická, nepřehledná, ale mnohdy zase velmi sousledná a srozumitelná lidská souhra života. (23.07.2014)