Présumé coupable

Pocitově velice nepříjemná záležitost, divák ví, že Alain Marecaux nic neprovedl a tak trpí spolu s ním.. Soudní tahanice neberou konce a ač se obhájce upřímně snaží, všichni zúčastnění se stávají součástí justičního omylu, neb mladý a hutně arogantní soudce má zřejmě jako jediný zcela jasno, hnedle bych mu tu kravatu s chutí utáhla.. Tragický dojezd na sebe nenechá dlouho čekat a já jsem si v duchu říkala, zaplať Pán Bůh za sestru a otce.. (13.09.2020)

Drsné a totálně depkoidní drama justičního omylu. Snad ani nespravedlivé obvinění z vraždy nemůže lidskou důstojnost tak zlomit, jako obvinění ze zneužívání dětí. Situace Alaina byla hodně nezáviděníhodná a osobně se vůbec nedivím, že se opakovaně pokoušel o sebevraždu. Jednoho až mrazí nad neomezenou mocí soudu, který i bez přímých důkazů uvěří svědkům, jež nelze považovat za důvěryhodné. Prolhaná bába, xindl a alkoholik od pohledu, tam se nedivím, že o nějakém svědomí nemůže být řeč. Ta jede jen v modu vlastních, pomatených emocí a prospěchu. Ale totální slepota soudce, který nakonec ještě ani nebyl nijak potrestán, dokonce ani nevyjádřil omluvu nebo lítost, tak to už je k zblití. No pozitivní film to není a jestli zrovna nejste v rozjásané náladě, určitě vám ji nezlepší. (09.11.2013)

Mene tekel justičního omylu. Opravdu nezvykle silný film, především kvůli své autentičnosti a naléhavosti - právo a spravedlnost totiž skutečně nejsou synonyma. Ze začátku Kafkův Proces zhmotněný do jedné strašné noční můry, která má na svědomí zničené životy, rozvrácené rodiny, ztracená dětství, ba dokonce i mrtvé aktéry téhle justiční causy. Arogantní stav soudců, privilegované nedotknutelné elity, jak ji známe i u nás, je vykreslen ve filmu v celé své nahotě - tenhle film má všeobecnou platnost napříč civilizací. Vincent Garenq skvěle zvolil adekvátní formu, dokumentární ladění snímku podpořené roztřesenou kamerou snímající z ruku, absenci hudby, naprosto autentickou mizanscénu a silně civilní herecké výkony, Obviněný je skutečně silný zážitek... (10.09.2015)

Po vzhliadnutí takéhoto snímku sa naskytuje otázka, či je ozaj vhodne aby bolo ľudom umožnené vidieť takýto film. Zničené životy na základe nepodložených, klamlivých tvrdení je jedna vec. Ale konanie ÚRADOV MOCI, ktoré rozhodujú o osude ľudí na základe podkladov, je diametrálne odlišné. Verte mi, naše úrady na tom nie sú o moc lepšie. Nekompetentní ľudia na kompetentných miestach, dosadení na svoje pozície NIE za odvedenú prácu a vedomosti, ale po známosti, za poklonkovanie, riťo lezenie, donášanie, chľastanie s nadriadenými, hraním hokeja v pracovnej dobe, či plnenie rozkazov bez zamyslenia. Môžu vôbec v dnešnej dobe občan veriť justícii, polícii, keď vidí okolo seba toľko neprávosti? Bohatí, či vysoko postavení môžu všetko, chudobní nemôžu nič a navyše ani sami nevedia ako sa brániť. No verte mi, nie je to len o finančných prostriedkoch, ale aj o chápaní a inteligencii ĽUDU, ktorí by mal sám vedieť posúdiť - čo je "ASI" pravda, a čo je "ASI" lož. Čo som "ASI" prepískol, čo bolo "ASI" vhodné, a čo "ASI" nie. S týmto filmom môj komentár na prvý pohľad nemá nič spoločne. Ten nemá zmysel byť komentovaný. Vyvolal však vo mne pocity, ktoré ma nútia zamyslieť sa, či "kopem" za správny tým. (02.11.2014)

Franz Kafka bol vizionár, ktorý vo svojej spisbe s mimoriadnym humorom a nadhľadom opisoval absurditu žitia modernej spoločnosti. Tento film vynecháva Kafkov humor, je to čistá pochmúrnosť. O tom ako zdrvujúco trestajúca ruka spravodlivosti môže dopadnúť na každého. Úplne jedno, či oprávnene alebo nie. Hlavne, že systém dohľadu a trestu funguje. Mašinéria je živená ďalšími vinnými, či nevinnými. Tentoraz dopadne na hlavu rodiny. Rodiny, ktorá sa v dôsledku obvinenia, väzby a väzenia rozpadá na atómy. Psychika trpí, majetok rodiny mizne vo vreckách advokáta. Konečná satisfakcia je po uvedomení si všetkých strát riadne trpká. Nepríjemný film o možných dôsledkoch výkonu súdno-policajnej moci, ktoré nastávajú, ak sa vyšetrovanie vedie príliš jednostranne, s vopred určeným páchateľom. Nepríjemný film, ktorý sa ťažko pozerá prvý raz (aj vďaka chýbajúcemu nadhľadu, či absencii štipky humoru) a preto nevidím dôvod si tento zážitok zopakovať. (16.06.2020)