Suite Française

A máme tu ďalší film, kde očakávania boli vysoké, no potom všetko začalo padať, keď si uvedomíme, že tu máme hlavne love story, ktorú sme videli miliónkrát a ďalšie dejové línie, ktoré sme videli miliónkrát. Ale aby som film mohol pochváliť aspoň trochu, nikdy nejde do fázy, že by bol frustrujúci alebo otravný. Nie je v ňom nič hrozné, no súčasne v ňom nie je nič, čo by sa dalo považovať za dobré. Je to len láska medzi dvoma protagonistami, ktorú sme videli už veľakrát, a samozrejme to medzi nimi nemôže fungovať a všetko to bla bla... a ak chceme mať konflikt, tak k tomu pridajme príbeh "Hájnikovej Ženy" od Hviezdoslava ako vedľajší dej, ktorý dokopy tiež nikam nevedie. Prvú polku filmu sa nič nedeje a sústredí sa úplne nesprávnym smerom. V druhej polke sa konečne veci začínajú diať, ale podľa mňa nie sú ani vtedy zaujímavé. Zo všetkých filmov, čo som videl o vojne, ma tento bral zatiaľ absolútne najmenej. A hoci spadá v mojich očiach do okey kategórie, nemyslím si, že by som sa k nemu ešte niekedy vrátil. (25.07.2015)

Francie 1940. Poté co se válka naplno rozhořela, celkem rychle skončila. Tisíce mužů padlo, či zůstalo nezvěstných. Doma zůstali jen ženy, děti, staří lidé, invalidé a ti, kterým se podařilo nějak vymluvit z povinnosti bránit svoji zemi před okupanty. To prozření je strašné. Francie se svojí obrovskou a dobře vyzbrojenou armádou, Francie se svojí linií nedobytných pevností...hrdá Francie byla převálcována oddíly motorizované pěchoty wermachtu. Ve chvíli, kdy Germáni triumfálně pochodují pod okny v nablýskaných holínkách a kdy se němečtí důstojníci ubytovávají po domech v obsazených městech, dopadá na každého celá tragédie poraženého národa. Lucille také dostane do domu důstojníka. Přes počáteční odpor a snad i nenávist k nepříteli pociťuje k oficírovi čím dál více zvědavosti. Má kultivované vystupování, chová se jako gentleman a po večerech hraje nádhernou neznámou skladbu na klavír, který zůstal v pokoji, který právě obývá... Jenže nepřítel je nepřítel a jakákoliv náklonost k důstojníkovi, který se zdá být o tolik jiný proti ostatním Němcům se dá vykládat mezi místními jako kolaborace... Naštěstí pro Lucille zasáhnou do jejího osudu další okolnosti, které mají přednost před nákloností k nadporučíkovi. ---- Film velmi pěkně pojmul napadení Francie i šok obyčejných Francouzů : ,,Už jsou tady! a ,,Své ženy jste si měli lépe hlídat dokud jste mohli! ''. -- Milovníci letadel dokonce uvidí celkem solidně zpracovaný nálet Štuk na kolonu uprchlíků a vlak... Jinak se ve filmu moc nebojuje, spíše se jedná o válečné psychologické drama. Já měl s filmem dva problémy. Jednak mne mrzelo, že v původním znění nemluvili Francouzky mateřštinou, ale anglicky. Nevím jestli Williams a Kristin neumí frenč, ale ve chvilce kdy Skopčáci mluvili německy, mi jejich angličtina do pojetí francouzského venkova nezapadala...) A sehnat fešné rodilé Francouzky asi šlo (Kristin promiň). Druhou výtku mám k závěru. Pokud French Suite skutečná, pak do celého filmu ono závěrečné sdělení vůbec nezapadlo... Hudba krásná to ano, ale celé to bylo takové nějaké špatně slepené. Knihu jsem nečetl, ale románová předloha byla z filmu cítit. Spíše tedy než sám film a zážitek z něj hodnotím perfektní zpracování, atmosféru a reálie onoho historického úseku francouzských dějin, kdy naleštěné holiny pochodovali Paříží... Tři propustky. * * * (10.09.2015)

Vojnové filmy nepatria k mojim obľúbeným žánrom, avšak príbehy zo zázemia vojnových udalostí ma dokážu často naozaj veľmi príjemne prekvapiť. A presne takto to dopadlo aj pri "Suite française", ktorý vznikol na základe fantastickej literárnej predlohy Irène Némirovsky. Ťažko súdiť reálnosť celého príbehu, ale mne sa na tom páčila tá ústredná myšlienka, ktorá prezentovala nemeckých nazi vojakov nielen ako bezcitné monštrá (tak ako je tomu vo filmoch zväčša zvykom), ale tento príbeh odkryl aj ich ľudskú stránku a citlivé srdca. Veď koniec koncov - boli to ľudia, rovnakí ako my, akurát že nepriatelia... Škatuľkovanie je prejavom predsudkov, v akejkoľvek podobe. No a Michelle Williams, opäť raz skvelý výkon (možno aj najlepší celkovo), ale zároveň aj dvojica Matthias Schoenaerts a Tom Schilling. Paráda! (20.06.2015)

Iréne Némirovsky, spisovateľka židovského pôvodu pochádzala z Ukrajiny, a v roku 1941 keď žila vo Francúzsku sa rozhodla napísať román Francúzska suita, ktorý by dokázal vystihnúť celý rozsah a atmosféru ľudských osudov v nacistami okupovanom Francúzsku. Pôvodne sa mal skladať z piatich častí. Stihla napísať iba prvé dve. Prvá časť Storm in June (Búrka v júni) je vynikajúci opis skupiny Parížanov, ktorí utekajú pred prichádzajúcimi Nemcami. Druhá časť Dolce opisuje každodenný život v mestečku v okupovanej zóne, kde musia ľudia ubytovať Nemcov a žiť s nimi pod jednou strechou. Viac napísať nestihla lebo 13. júla 1942 ju zatkla francúzska polícia a 17. júla ju v konvoji číslo šesť deportovali do Osvienčimu. Zomrela 17. augusta 1942 v plynovej komore koncentračného tábora Auschwitz – Birkenau. Jej manžel ju prežil len o niekoľko mesiacov. Obidvom jej dcéram pomohli cudzí ľudia prežiť a keď po vojne sa snažili hľadať pomoc u svojej starej mamy Fanny, ktorá strávila roky vojny bezstarostným životom v Nice, odmietla ich vpustiť do domu a poslala ich do sirotinca. (23.06.2015)

Osobně si myslím, že tenhle příběh byl prostě ještě zajímavější, než jak byl natočen. To nejsilnější je nakonec stejně řečeno v závěru titulky, což v případě filmového média nepovažuji za nějaké velké schopnosti. Především herečky pak odvádějí dobré výkony, ale stejně jsem nebyl schopen se do nich vcítit. (11.08.2015)