Tmavě červená

Prvý päťhviezdičkový zárez na pažbe Dario Argenta. Trefa do čierneho, v tomto prípade teda skôr do tmavo červeného. Talentovaný taliansky režisér zúročil skúsenosti z predchádzajúcich svojich snímkov a vypiloval svoj filmársky štýl do dokonalosti. V roku 1975, vo veku tridsať päť rokov, natočil silne atmosferický mysteriózny krimi horror "Profondo rosso". Pozrel som si ho v pôvodnom znení (po taliansky) s českými titulkami a po celý čas som chrochtal blahom. Vskutku majstrovské dielo. Perfetto fantastico giallo. ***** (07.02.2016)

Klasické giallo, Argento sa v tomto hororovom subžánri cíti ako ryba vo vode, všetky postupy dodržané. Na druhú stranu však musím priznať, že narozdiel od väčšiny užívateľov, ma tento snímok oslovil menej ako som čakal, taká Suspiria alebo Tenebre sa mi páčili viac. Úvod bol veľmi dobrý, navodenie atmosféry prítomnosti vraha ako i jeho identity bolo ukážkové, avšak nevydržalo to celý čas. S blížiacim sa koncom strácala atmosféra na sile a keďže tu vystupovalo relatívne málo postáv, tak tajomstvo identity vraha prestalo byť tajomstvom už relatívne skoro. Krv tiež mohla byť urobená lepšie, pripomínala mi temperovú farbičku, presne takú istú akú nosí moja dcéra do školy. Lepší priemer. 65/100 (09.09.2016)

Objektem Argentova psychoanalytického zájmu záludně není vrah (po kterém hrdinové pátrají, jako kdyby ho ani vypátrat nechtěli), nýbrž Hemmingsův senzitivní pianista. Zženštilý, opakovaně pokořovaný partnerkou a neustále zápasící s vlastními temnými pudy a běsy, jež se zhmotňují v osobě Carla (ten představuje doslova převrácený obraz protagonisty: ve společné scéně má jeden černé kalhoty a bílou košili a druhý opačně). Povinností je pár gore scén, jimž samozřejmě vždy přechází sadisticky dlouhá a gobliní hudbou geniálně pokreslená předehra. Svými estetickými kvalitami film potěší i rozmlsanější hororové fanoušky. Zatímco Zvětšeninu jsem přežil, její méně sebestřednou alternativu jsem si užil i napodruhé. 85% (16.02.2023)

Tento film nezačal pre mna zaujímavo,lebo to začalo predstavením kde hovorila niečo ako jasnovidka,že vie čítat myšlienky,lebo na mna to vyznelo troška groteskne ale od tej chvíle to začalo mat grády.Další z Argentoviek kde je tajomný vrah,ktorý svoje obete veselo masakruje a je tu tá nadherná tajomnost,prečo si vždy rád pozriem film od Argenta.Hudba tu nebola agresívna ale viac upokojujúca,také príjemné tony aspon po vačšine.Ako mu auto prešlo po tvári,to bolo silné drastické.Na viac ako dvoj hodinový film,tam bolo pomenej vrážd ale nevadilo mi to,lebo film disponuje veľmi svižným dejom.Pravé giallo s pravým nefalšovaným strachom.A ten šialený koniec ma len utvrdil v tom,že to je jedno z Argentových najlepších diel. (24.04.2014)

Je fakt, že mě to tentokrát po umělecké stránce tak nenadchlo jako Suspiria, ani to nebylo tak divně svérázné a svébytné jako Terror at the opera, ale na druhou stranu to bylo mnohem lépe zahrané a celkově je to hezky rafinovaná hra s divákem, kdy nás až do konce hlodají ty koutkem oka zahlédnutá (veledůležitá) vodítka (zde vidím přítomnost Hemmingse jako zcela nenáhodnou protože v tomto klíčovém bodě je ten Zvětšeninovský motiv "zahlédl jsem opravdu to co si mysím?" zcela zřejmý) a podezřelí jsou snad všichni (a tím pádem vlastně nikdo)... Prostě fajn parádička giallo (20.10.2014)