Tmavě červená

Argentovi se nedá upřít jedna schopnost a to sice tahat za nitky ve chvíli, kdy je potřeba. Jeho rukopis, ve kterém vynikne vynikající kamera se zajímavými nájezdy a typickým důrazem na zoom očí, jenom podtrhuje už tak úžasnou atmosféru. Protipólem se však stává neúměrně dlouhá stopáž, mající tendenci zahrnout vše podstatné, ačkoli některé vystřižené obrazy by daly filmu větší vzdušnost. Navíc by se zvýraznily efekty, které ve zbytečně natahovaných momentech tolik nevyniknou. Přesto jsou vraždy takovým lákadlem, že se dá zapomenout na leckteré nedotaženosti a připočtu-li k tomu atmosférický příběh o záhadě, nejde ohodnotit jinak, než za čtyři hvězdy. (18.04.2009)

Klasické giallo, Argento sa v tomto hororovom subžánri cíti ako ryba vo vode, všetky postupy dodržané. Na druhú stranu však musím priznať, že narozdiel od väčšiny užívateľov, ma tento snímok oslovil menej ako som čakal, taká Suspiria alebo Tenebre sa mi páčili viac. Úvod bol veľmi dobrý, navodenie atmosféry prítomnosti vraha ako i jeho identity bolo ukážkové, avšak nevydržalo to celý čas. S blížiacim sa koncom strácala atmosféra na sile a keďže tu vystupovalo relatívne málo postáv, tak tajomstvo identity vraha prestalo byť tajomstvom už relatívne skoro. Krv tiež mohla byť urobená lepšie, pripomínala mi temperovú farbičku, presne takú istú akú nosí moja dcéra do školy. Lepší priemer. 65/100 (09.09.2016)

V roce 1970 Argento nakopnul žánr gialla nevýdaným způsobem. Byla z toho obrovská komerční bomba, kterou okopírovalo mnoho jiných režisérů. Jenže Argento nevytasil ještě všechny trumfy. S tím největším přišel až o 5 let později v podobě Deep Red. Pro mě je to bez diskuzí nejlepší giallo film, který kdy v plodné Itálii vznikl.Argento neskutečně válí ve všech složkách filmu od perfektní hudby (Goblini), přes skvělou kameru, výbornou hutnou atmosféru, až po napínavé finále. A ikdyž v současné době po režijní stránce Argento tápe, tak mu tento unikátní klenot už nikdo nikdy nemůže odpárat a já ho za něj budu navždy obdivovat. Viva giallo! (30.08.2008)

Argentovo temně červené giallo. Připravte si: 1 pár kožených rukavic, 1 ostrý a velký nůž či sekáček, 3 vraždy dokonané, 1 v retrospektivě a 2 pokusy, 2 kruté nehody, půl vědra krve, plnou hrst atmosféry a napětí a červenou barvu na ozdobení. Pomocí nože či sekáčku krev rovnoměrně rozdělte mezi předem připravené vraždy a nehody, nezapomeňte na tu v retrospektivě a špetku i na pokusy, poté přidejte atmosféru a napětí, hněťte zhruba 2 hodiny a během toho stále přilévejte červenou. Hotové giallo je pak třeba podávat za černé noci v temném pokoji. Přeji dobrou chuť ! (25.12.2013)

Omšelá detektivka, která se místy stává značně úsměvnou, má největší slabinu ve scénáři. Všichni civilisté při pohledu na brutálně zmasakrované mrtvoly zachovávají stoický klid a bez hnutí brvou se vydávají na strastiplnou pouť za hledáním vraha. Naštěstí jim vždy přispěchá vstříc náhoda, která jim šikovně poodkryje další indicii. Vraha známe od první chvíle, co jej spatříme. Pokud by někdo zůstal na pochybách, ozve se pro jistotu jeho hlas v telefonu. Záběry, které nemohly šokovat publikum ani v polovině sedmdesátých let, zřejmě mají navodit atmosféru strachu. Jediný strach mohly však prožívat kostymérky při pohledu na to množství červené barvy, která různě stékala a kapala, zda půjde vyprat. Za nejveselejší scénu považuji závěrečnou reklamu na kvalitu italských šperků, které mohou v případě nouze sloužit jako instantní gilotina. Dobré vědět. Hudba je celkem povedená, leč soustavně mi svými motivy připomíná muziku ze série Policajtů s Budem Spencerem. (11.11.2020)