Tmavě červená

Argento v PROFONDO ROSSO dokázal skloubit zřejmě své nejlepší klasické giallo (psychicky narušení maniak zabíjející různými zajímavými kousky lidi, jehož akci zpravidla předchází dětská písnička; trocha té krve, decentní brutality a padajících hlav) s hodně povedenými komediálními scénami (policejní komisař; novinářka a její autíčko) u kterých jsem se dost nasmál a trochou toho strachu (oko v šatníku bylo fakt strašidelné). Hlavně dokázal utáhnout celých cca 125 minut tak, že to nikde skoro nenudilo. To vše za doprovodu tradičně skvělých Goblin a s tradičně výbornou kamerou. Ani mi moc nevadilo, že vrahovy pohnutky nebyly nějak moc odhaleny... (19.08.2009)

Tradične štandardná Argentovka. Nič viac, ale ani nič menej. Z Blow-up zafixovaného Hemmingsa som mal v talianskom dabingovom prevedení trošku haluze, no časom sa dalo zvyknúť. Samotnému deju sa nedá prakticky nič vytknúť, neubránil som sa však pocitu, že je to všetko až moc strohé a jednoduché - ukladanie základných filmových políčok vedľa seba, žiaľ bez silnejšieho momentu a výraznejšieho prekvapenia. 70% je však v mojom ponímaní u Argenta pravidlom, a to nie je vôbec zlý výsledok. Už teraz sa teším na jeho ohlásenú novinku Giallo. (06.06.2008)

Argentovi se nedá popřít silné vizuální cítění. Všechny ty pestré barvy, hry světel a stínů a neobvyklé úhly kamery jsou prostě působivé, hold režisérův trademark. Daria Nicolodi typicky skvělá, vražd je sice málo, ale jsou alespoň malinovitě efektní. Ale ta stopáž...!! Dvě hodiny jsou zkrátka moc, díky slimáččímu tempu to nemá tu správnou sílu jako v excelentní Tenebre, která je podle mého názoru Argentovo nejlepší giallo. Závěrečné rozuzlení překvapí, ale celkově to zdejší nadšení moc nesdílím. (28.10.2011)

Chci napřed poděkovat uživateli giallo, který mi tenhle snímek doporučil. Mistr gialla Dario Arganto má perfektní filmové postupy, které dodržuje do naprostých detailů. Kožené rukavice, velký nůž, temná postava, traumaticky-šílený charakter maniaka, vraždy jsou detailně zobrazené - vše čistokrevný giallo. Moc se mi líbí, když kamera je ve tmě, nebo ve stínu (vše z pohledu vraha, který si prohlíží svou obět'). Miluju, když před vraždou maniak pouští dětské nahrávky. Žlutý zdar g. ('successo giallo'). (30.10.2013)

Začalo to nepovedeným hysterickým úvodem s ukrutně přehrávající představitelkou psycholožky, která vytuší svou tragickou smrt během projevu na konferenci. Spíše než z rozehrané hrůzy jsem se tady bál, aby takhle primitivní a bez kousku atmosféry nebyl celý film. Skončilo to pro změnu na můj vkus až zbytečně příliš krvavou šarádou, asi se snahou co nejvíc šokovat. Ale pokud pominu rámcování Tmavě červené, u níž mi nesedl ani úvod, ani závěr, se zbytkem mohu být nadmíru spokojený. Asi takhle by mohl vypadat jeden ze způsobu kvalitního zpracování čistokrevné brakové detektivky. Vedle děje se stále více zamotávajícím se případem a promyšleného odhalování jednotlivých indicí jsou to excelentní budování napětí, s řadou působivých tajemných scén s hororovými prvky, k tomu napomáhající hudební doprovod a rovněž poutavá výtvarní stránka, co pro mě z tohoto nezvykle dlouhého brakového snímku vytváří silně nadprůměrný zážitek. 70% (02.05.2021)