Režie:
David TruebaScénář:
David TruebaKamera:
Leonor RodríguezHudba:
Irene TremblayHrají:
José Sacristán, María Valverde, Ramon Fontserè, Alberto Ferreiro, Eduardo Antuña, Sigfrid Monleón, Isabelle Stoffel, Bárbara de LemusObsahy(1)
Stárnoucího prominentního novináře navštíví v jeho oblíbené madridské kavárně mladá, půvabná studentka žurnalistiky. Obdivuje slavného literáta, jenž stojí zatím ještě pevně rozkročen mezi vrcholem své úspěšné kariéry a starobou v zapomnění. Jejich setkání pokračuje v malířském ateliéru, kde trocha whisky podávaná místo milosrdných lží uvolní dívčiny rozpaky vzniklé mistrovou žádostí o fyzické sblížení. Něžná hra prstem namočeným do barvy posouvá děj vstříc koupelně, jejíž dveře se ukážou jako silně determinující záminkou pokračování příběhu. (dopitak)
(více)Recenze (11)
Nakonec tři až čtyři hvězdy.. Stárnoucí charismatický novinář a intelektuální studentka žurnalistiky. Potkají se v kavárně, nakonec skončí v jeho ateliéru. Nejprve je mezi nimi hodně skel (brýlí), pak i zbytečně moc oblečení. Jejich dialog nepředstavuje verbální válku. Není to o tom, kdo má v rozhovoru navrch, mele hlavně on, ona poslouchá a oba zřejmě doufají, že tvůrce skloubí prvky, které přilákají náročnější diváky i ty náhodně zabloudivší. Anebo je mu to jedno? A jen si tak pro radost natočil svoje vlastní komorní cvičení? Bez toho, že cílovou skupinou jsou vždycky diváci? Ostatně dát do kupy dialogy, aniž by se divák unudil k smrti, je dost těžký úkol. Ale nejednou jsme se přesvědčili, že to jde. Tady (samozřejmě mě v některých pasážích limitovala moje angličtina – titulkovaná verze) rozhodně neslyšíme nějaké zásadní promluvy, děj prostě plyne a je na divákovi, na kolik ho tohle španělské cvičení minimalismu otráví. Kdo neřeší pouze jeho tělesnou nedokonalost danou věkem a kdo pouze nečeká, až jí sklouzne ručník, asi odejde od projekce potěšený. Já byl někde mezi tím vším, španělská herečka a držitelka prestižní Goyi María Valverde by si nicméně zasloužila nějakou pořádně silnou (a pro diváka víc stravitelnou) roli. S ohledem na její věk a talent určitě přijde!! ()
Komorní drama o dvou jedincích, jedné koupelně a jednom ručníku? Funguje to dobře, jen je to moc dlouhé, přeci jen, sto minut dialogů o děsivosti chlupů v nose a podobných tentononcích je moc, vystříhat dvacet minut a s poklidem bych dal hvězdičky čtyři, takhle je ale tempo docela ubíjející a dialogy taky nejsou žádná špička. Síla Madridu 1987 ale dlí v obsazení - José Sacristián má pro stárého, protřelého, mentorujícího novináře dostatečně charismatický hlas a María Valverde je zas sošná (ono se stačí podívat do zdejší galerie) a úloha "intelektuální" studentky jí celkem sedí. ()
Říct o tomto filmu, že je to nízkorozpočtový projekt pro dva herce, ani zdaleka nevystihuje jeho neuvěřitelnou komornost - naprostá většina z více než 100 minutové stopáže se odehrává v malé koupelně, v níž se v jeden horký letní den nechtěně zamkne slavný spisovatel a novinář Miguel a studentka žurnalistiky Ángela. (Děj je nadto zasazen do 80. let, čehož důvod mi ovšem nějak unikl - podobný příběh by se mohl klidně odehrávat v současnosti). Přiznám se, že podobné klaustrofobní filmy příliš v oblibě nemám a považuji je za spíše nezajímavé filmařské experimenty, byť tento naštěstí nejde do takového extrému, jako třeba filmy TELEFONNÍ BUDKA (2002) či POHŘBEN ZAŽIVA (2010), jejichž děj se odehrává na ještě menší ploše. MADRID, 1987 mnohem spíše připomene vynikající český snímek FAUNOVO POZDNÍ ODPOLEDNE (1983) - nejenže je José Sacristán ve své roli zestárlého satyra podobně neodolatelný jako jeho český protějšek Leoš Suchařípa, ale oba filmy podobným způsobem tematizují postavu starého muže, který reflektuje svůj život a hrozí se jeho promarněnosti a prázdnoty. A je fascinující sledovat, jakým vývojem oba muži postupně prochází - od neochvějné suverenity k vyděšené úzkosti. Zpět k Madridu - pokud byly repliky herců v tomto filmu hercům důsledně předepsány ve scénáři (a nejedná se tedy více či méně o improvizaci), pak lze před výkonem Josého Sacristána jen smeknout - v tomto filmu skutečně odříká kvanta textu, ve svém svádění Ángely ne nepodobný Mefistofelovi. Jeho výřečnost jsem po většinu filmu shledával zábavnou - ve filmu zazní celá řada zajímavých myšlenek a je znát, že režisér David Trueba, který film natočil podle vlastního scénáře, má i literární zkušenosti (před lety jsem od něj četl pozoruhodný román "Čtyři kamarádi", který se mi velmi líbil). Nuda se tam ale nakonec stejně vkrade - přece jenom je asi skoro nemožné vytvořit s tak málo prostředky film, který by s takovouto stopáží dokázal nenudit. Oba představitelé hlavních rolí jsou však výborní a velmi věrohodní - film jsem vyhledal kvůli přítomnosti mé herecké oblíbenkyně M.V., jejíž úchvatný zjev mě zde zcela omráčil. Viděl jsem většinu jejích filmů a snad v žádném z nich se mi tolik nelíbila jako zde - její podání naivní studentky je zcela dokonalé, a ty retro brýličky jí báječně sluší. Vyznění celého filmu jde v duchu toho, o čem psal už Jean Dutourd ve svém románu "Hrůzy lásky" - ve vztahu mladé ženy a starého muže si jsou oba překvapivě rovni, protože mládí má svou nezkažeností a čistotou stejnou (ba možná i větší) cenu jako renomé, peníze či životní zkušenosti stáří. A je to nakonec Ángela, kdo z té poněkud skličující epizody v koupelně nakonec vychází jako pomyslný morální i faktický vítěz. Neobyčejný film, který bych si jednou přál vidět na velkém plátně v kině. ()
Tak jo, jeden screenshot, abyste věděli, o čem je řeč. Už když María Valverde procházela kolem oken kavárny, jsem byl přesvědčen, že je nejsmyslnější španělskou herečkou současnosti. To, co David Trueba naservíroval mužskému oku potom, je mňamka. Myslel při tom asi na každou úchylku, a tak si na své přijdou foot fetišisti, budete si tipovat, kdo se první půjde vyčůrat i jestli v roce 1987 v Madridu letěla móda "ohanbí á la lolitka". Kontroverzí je ve filmu málo, ale zato stojí za to - motivace novináře Miguela je asi všem jasná jak facka, ale co vidí krásné mladé ženy na starých kozlech, napadá nás (pokud těmi kozly už nejsme, pak sice taky, ale to má otázka zcela jiný, mnohem naléhavější, rozměr) velmi často. José Sacristán jde na tu chemii velmi zvláštním způsobem (jeho hlas je něco mezi Pavlem Pípalem a Miroslavem Moravcem), ale díky tomu jsem měl možnost vidět tu nejvzrušivější striptízovku ever. Rozporuplná je i stopáž v poměru k akci, ovšem i tady (až snad na přehnaně dlouhou projekci v "kině") si režie ví své a stačí poslat Maríu vyčůrat, abyste zase nervózněji poposedli blíž k obrazovce. Kašlu na obsah, forma je taky podstatná. ()
Děda a půvabná kozatice, takový zvláštní film dvou lidí, kteří spolu prožívají nečekané shledáni. ()
"The whole point of fucking you was to fly with your wings. Fly a little while to get a little taste of youth....." Komorní příběh bez hudebního doprovodu kde si ukecaný stárnoucí novinář nakonec užije chvilku letu na křídlech vášně mladičké a krásné studentky žurnalistiky. Bohužel starouš a jeho monology mě moc nezajímaly a talentovaná María Valverde tu byla prakticky jen na okrasu, sice ve své nahotě krásnou a smyslnou, ale jen na okrasu....a to je sakra škoda. Jediné co mě vytrhlo z nudy bylo, když ke konci dostala na chvilku šanci projevit verbálně kus své vášně v odporu vůči myšlenkám pana novináře a pak závěr, kdy se konečně ozvala krásná píseň doprovázející detailní pohled na odcházející hlavní hrdinku....ale to je na tak dlouhý film dost málo. ()
Starej nahatej novinář a nahatá studentka žurnalistiky drtivou většinu času omylem uzamčeni v malé koupelně ... těžko věřit, ale film oceněný na Sundance festivalu. Má to sice svoje kouzlo, je to v několika momentech hodně sexy, ale to je tak vše, jinak je to takové pásmo polofilozofujících plků. ()
Není to špatný, ale na kolena vás to neposadí. Film pro intoše, kterej nakousává stejný téma jako Umírající zvíře (Elegy 2008) od režisérky I. Coixet. Jenomže ta měla předlohou román Philipa Rotha, což je magor, kterej na psaní o stárnoucím muži, kterej by rád měl sex, v podstatě založil svůj trademark. A tenhle scénář prostě na román P. Rotha nemá, přestože mladičká Mariá V. je stejně kouzelná jako Penélope Cruz. Proto jestli chcete příběh starý muž vs. velmi mladá žena, doporučuju Umírající zvíře. ()
Dva nazí lidé, "uvěznění" v koupelně. On, postarší novinář a spisovatel. Ona, mladá a krásná, která se tou spisovatelkou teprve chce stát. Ona ale ještě doopravdy neví, co vlastně chce, zato on to ví přesně a úpřimně jí to neustále připomíná. Chce si to s ní "rozdat". Splní se mu jeho přání? Jejich nahota je k tomu vybízí. Hodně zajímavý film se spoustou vyslovených mouder i blbostí o dvou hercích většinou nenudí, ale baví. ()
Kdyby scénář byl použitý pro natáčení nějakého porna, asi by přiměřeně zapadl do zažitého standardu. Zjednodušeně: Mladá číča přijde udělat interview se spisovatelem v kavárně, prakticky okamžitě se přesunou k němu domů, kde se svlékne, je jí vedro, jde si dát studenou sprchu, on za ní svlečený přijde do koupelny a zaseknou se dveře. Kamarád přijde až v pondělí, zbytek města zjevně (dle dialogů) odjel na víkend pryč. No prostě brilantní. Pak následuje asi hodina a půl dialogů, teda spíše monologů spisovatel->roštěnka v jedné koupelně, během čehož si to sem tam jen tak mimoděk rozdají. Dialogy jsou naprosto nezajímavé, pokud nejste zrovna spisovatel a nemáte potřebu se intelektuálně obohatit pseudointelektuálními výlevy žanetého prašivýho starce, jen občas z nich vyjde něco zajímavého pro "děj". A "zajímavého" myslím pouze v kontextu s jinak ubíjejícími moudry a historkami. Mám Maríi Valverde opravdu rád, ale v tomto filmu prakticky nehraje, jen sedí a nejistě hledí, což je jednak problém scénáře, který její přítomnost většinu času úspěšně ignoruje, jednak režie, která si nedokázala vynutit alespoň méně znuděný kukuč. Obé má na svědomí jediná osoba, takže si nikdo nemůže přehazovat vinu. Mám dojem, že María byla obsazena právě proto, že nemá problém se ve filmech svlékat, jinak by tam mohli posadit a nechat mlčet prakticky kohokoli. Josého postava starýho úchyla vypadala rozhodně uvěřitelněji, byla dobře zahraná, ale na one-man show v délce hodiny a 3/4 je to bohužel žalostně málo. Vhodné pro heterosexuálního muže: ne ()
Dva lidi si povídají zavření v koupelně o umění a životě.......hmmmm, to asi bude nuda, že? Nikoliv, protože se jedná o starého kozla a mladou krásnou naivní studentku.....takže erotické dusno zavládne, a to pořádné.... ()