Když Burian prášil

Je to zvláštní, že se jedná se o jediný film, ve kterém si zahráli bok po boku Vlasta Burian a Oldřich Nový. A možná právě tato skutečnost trochu tříštila můj dojem. Tak předně hrál O. Nový syna Jaroslava Marvana, ačkoli ten byl mladší. Dále hrál domnělého syna Čeňka Šlégla, i když je od sebe dělí jen pár týdnů. A syn mohl být i Medy Valentové a od ní ho dělí jen rok. To byl pro mě rušivý element. Sám Burian navíc nehrál ve filmu zcela prim. Naopak. Ale když možnost dostal, jsem si jistý, že hned několikrát improvizoval. Jedna z jeho neslavnějších rolí navíc teprve přišla za rok. Vše se odehrává na jednom zámku a teprve, když dojde k záměně Arnošta za potomka zcela jiných rodičů nastává ta pravá komedie. Filmaři si navíc utahovali i z mnoha šlechticů, když poukazovali na to, že řada z nich má hodně levobočků. (07.08.2022)

Jeden z nejlepších burianovských filmů je současně festivalem nevšedních hereckých výkonů předních dramatických umělců té doby. Některé upoutává hrrrabě Kocharrrovski Čeňka Šlégla, jiné živelné hercovství Marvanovo, další burianovská noblesa vzorné evidence alimentů a náležité svědomitosti při vyplácení těchto nedobrovolných závazků života; skvělou práci odvádí i Oldřich Nový. Pokud se nemýlím, jednu z největších ploch ve své krátké umělecké dráze tu dostává tragická sestra Lídy Baarové Zorka Janů-Babková a její křehký, i dnes působivý dívčí půvab a nepopiratelný, bouřlivě se rozvíjející talent. Český hraný film má v uchopení a zvládnutí této klasické látky lehkého žánru štěstí na dva Mistry komiky: Buriana a Kopeckého. Je to štěstí nejen naší kinematografie, ale i filmového diváka. Patrně všech žijících a snad i budoucích generací. (27.08.2007)

Skvělá komedie, ale bohužel z ní číší exhibicionismus Vlasty Buriana, který si je vědom své ceny. Viz název filmu. Při scéně s loveckou hostinou jsem si představovala, že takhle podlézavě se chovají kolegové herci k samotnému Burianovi. Každopádně film ustál hned několik hereckých hvězd, což ukazuje na skvělou režii. Na těchto starých filmech je vidět, že kinematografie nikam nepokročila ani po technické ani po scenáristické stránce. Vše už bylo vymyšleno v první polovině dvacátého století. (12.05.2015)

Variace na věčného kecala Barona z rodu Prášilů. Navíc zde máme dva kecaly, tedy krále komiků a teď i vypravěče neuvěřitelných věrohodných příběhů, které zažil, viď dědečku, a k tomu roztomilý člověk a další z větve Prášilů, i když musém se podívat do notýsku :), Arnoštek, tedy Oldřich Nový. Škoda, že svět tenkrát ještě neznal a ani nemohl znát, Vladimíra Menšíka. To by byl další z potomků rozsochatého rodokmenu, jak by řekl Werich. Ale ten si tuto roli užil, i když trochu jinak v Alexandru Dumasovi. (28.12.2013)

Humor se neustále vyvíjí ruku v ruce s dobou a s tím je prostě třeba se smířit. Ovšem na to, že se jedná o více jak osmdesát let starý snímek, v něm pořád lze najít řadu gagů reálně k pousmání i pro mojí generaci. A to je známka kvality, kterou nelze přehlédnout. Škoda té poslední čtvrtiny, kde se celou dobu opakoval jeden a ten stejný vtip pořád dokola, a toho příliš prudce setlého konce. Burian s Novým tu na mě poté působili jako dva staří souputníci, jež si po dlouhých letech konečně přisedli k jednomu stolu a navzájem si poplácali po ramenou. Velcí to páni herci svojí doby! (06.06.2023)