Když Burian prášil

Když se řekne Vlasta Burian, automaticky se mi vybaví U pokladny stál a pak jeho baron Prášil. Komedie Martina Friče o baronovi, který si neustále vymýšlí, navíc tomuto sportu podlehlo evidentně celé jeho panství, takže se v místní restauraci pořádají myslivecké seance se soutěží v "prášení". Nikdo už neví co je pravda a co výmysl. Příchozí Oldřich Nový coby nový tajemník do party skvěle zapadne, jelikož je úplně stejný "krmič" jako ostatní. Řada nesmrtelných scén, dobře vymyšlené zápletky, Burian opět imituje hudební nástroje, prostě paráda. Dnes mám rád i jiné Vlastovy filmy, ale tento byl u mne jedním z nejzásadnějších po mnoho let. 85% (14.02.2015)

Skvělý Vlasta Burian v maličko nedoceněné komedii o jednou zásadovém záletníkovi, který trošku víc lže... Skvělé je i vedlejší herecké obsazení (např. Nový, Šlégl, Trégl, Marvan atd.). Příjemný film, který dělí od maximálního hodnocení jen krůček, ale nebylo by to fér, vůči ještě lepším Burianovkám. All right!  (12.04.2014)

Jeden ze slabších Burianových filmů. Pouze několik málo scén lze označit za vtipné, ovšem mezi nimi se člověk těžce nudí. Zaujalo mě dekadentní, hodně lechtivé vyznění snímku. Každý druhý tam má nemanželské děti a nepociťuje kvůli tomu k partnerovi žádné výčitky svědomí, vyskytuje se zde domnělá láska mladého muže ke starší ženě (ve skutečnosti byl Nový jen o rok mladší než Valentová), Nový s kapku úchylným úsměvem klidně vykládá, jak sál mateřské mléko... tak to jsem taky slyšet nemusel. A on navíc svůj vztah k Zorce silně a celkem nechutným způsobem přehrává, to jejich pusinkování... Mimochodem, scéna s parohy ze sádry je obšlehnuta z Jerome Klapka Jeromových Třech mužích ve člunu, pravda, tam se jednalo o rybu. (08.02.2014)

Po několika výtečných filmech pro pamětníky (Eva tropí hlouposti, Kristián, další věci s Buriánem) jsem se tentokrát nebavil od začátku až do konce. Hloupoučkou zápletku nezachránila ani kombinace hereckých hvězd (Burián, Nový, Marvan, Šlégl aj.), nějak nebylo moc co hrát a také dialogy nebyly tak zábavné jako ve výše zmíněných filmech. Není to ovšem vyloženě špatný film a pobavit občas dokáže, jen to zkrátka není úplně to pravé ořechové. Možná jsem jen měl vysoké očekávání, když jsem se těšil na dvojici Burián + Nový. Někdy je spousta hvězd v jednom filmu spíše na překážku. Každopádně jsou to dnes tři slabší hvězdy. (02.10.2018)

Kongeniální uskupení předních hereckých osobností, jakým česká kinematografie disponovala na počátku čtyřicátých let, se s neobyčejnou odvahou a vervou zúčastnilo sofistikované prolhané historie prášilovského zámku, v němž rozhodně není nouze o překvapení. Dějová konstrukce, podnikající s každým dalším vyřčeným slovem tajuplnou exkurzi do světa fantazie, je jako dávný monolit podpírána skutečnými velikány českého humoru. Burian, Nový, Marvan, Pištěk, Trégl a konečně nezapomenutelný Čeněk Šlégl v roli víceméně životní rozehrávají před divákem fantastický koncert, plný uměleckého individualismu a osobitosti a s jistým jakoby pobaveným odstupem sledují veškeré zmatky, vytvářené v duchu prášilovské tradice. Mezi tyto giganty je jako diamant vsazena étericky plachá Zorka Janů, mladší sestra Lídy Baarové, zanechávajíc za sebou navzdory skromné filmové účasti výraznou a nesmazatelnou stopu. Jen stěží lze potom uvěřit, že by se tento snímek bez výše uvedených eventualit zařadil mezi kultovní pamětnické evergreeny. Prostřednictvím nepomíjejícího kultu hraběte Kocharowského je to ovšem stále film s nezanedbatelným komickým potenciálem, byť již více než sedmdesát let starým. Možná právě to jej činí stále milovaným a hýčkaným. (04.10.2008)