Baron Prášil
Baron Munchhausen
Režie:
Martin FričScénář:
Václav WassermanKamera:
Václav HanušHudba:
Julius KalašHrají:
Vlasta Burian, Meda Valentová, Zorka Janů, Anna Steimarová, Oldřich Nový, Jaroslav Marvan, Ella Nollová, Čeněk Šlégl, František Roland, Václav Trégl (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Baron Prášil žije se svou ženou Olgou a dcerou Karlou na zámku Prášily. V mládí žil veselým životem a úkolem komorníka Ronalda je rozesílat včas alimenty za svého pána. Karla se ve městě, kde studovala, zamilovala do Arnošta Bendy a tajně se za něho provdala. Arnošt přijme u barona místo tajemníka a doufá, že získá jeho důvěru i dodatečný souhlas se sňatkem s Karlou. V obci se objeví hrabě Kocharowski, bývalý Olžin milenec, který se domnívá, že s ní měl syna. Arnošt si vymyslí fantastický příběh, že je nemanželské dítě, a to v baronce vzbudí domněnku, že je jejím synem, kterého měla s Kocharowským. Protože se bojí skandálu, rozhodne se baronovi přiznat... (ČSFD)
(více)Recenze (154)
Burian opět kraluje, nicméně vtipných momentů se tu tolik nevyskytuje jako v některých jeho předešlých filmech. Zapamatovatelných chvilek je ale poměrně dost. Činitelem zápletky je zase plno omylů a vztahových přesmyček. Přesto, že Když Burian prášil má o něco kultivovanější vyprávěcí formu, intenzivnější zážitek jsem měla třeba například z U pokladny stál. Každopádně dobrá zábava. ()
Když se řekne Vlasta Burian, automaticky se mi vybaví U pokladny stál a pak jeho baron Prášil. Komedie Martina Friče o baronovi, který si neustále vymýšlí, navíc tomuto sportu podlehlo evidentně celé jeho panství, takže se v místní restauraci pořádají myslivecké seance se soutěží v "prášení". Nikdo už neví co je pravda a co výmysl. Příchozí Oldřich Nový coby nový tajemník do party skvěle zapadne, jelikož je úplně stejný "krmič" jako ostatní. Řada nesmrtelných scén, dobře vymyšlené zápletky, Burian opět imituje hudební nástroje, prostě paráda. Dnes mám rád i jiné Vlastovy filmy, ale tento byl u mne jedním z nejzásadnějších po mnoho let. 85% ()
Když se v jednou filmu sejdou mistr světa v pitvoření Burian a slizoun Nový, nemůže vzniknout nic jiného, než toto neuvěřitelně trapné "dílo". O obvyklém "spádu" prvorepublikových černobílých zpatlanin, kdy většinu "děje" tvoří zbytečné, hloupé, vyumělkované a nikam nevedoucí dialogy o hovně, ani nemluvě. ()
Tak náhodou ten "možná úplně nejlepší film Vlasty Buriana" bude právě tenhle, protože jen v něm se podařilo dosáhnout tak dokonalého akordu hned tří tolik rozdílných a přece geniálních komiků: Vlasty Buriana, Oldřicha Nového a Čeňka Šlégla, přičemž ani jeden z nich "nehraje druhé housle". Obdivuhodné! Šléglova kreace stoprocentně šlechtického degeneráta je prvotřídní, Nového promluva o jeho těžkém životě v Americe je zase jedna z nejlepších parodií na brakovou literaturu, jakou jsem v českém filmu slyšel (vizuálně by se už snad něco našlo), no a Vlasta Burian je tady stále ve své nejlepší kondici. ()
Stejně, jako film Panna nemá začátek, tohle nemá konec a ani při sebelepší snaze to nehodlám přenést přes srdce. Jako dnes vidím svoji první a celkem nedávnou projekci a hned to trauma, které přišlo už v prvních minutách. Nashledanou je asi tak maximum, co se tu dá najít. A Zorka? To je tragédie, i kdyby žila dodnes. Je mi líto, že jediný uznávaný Čeněk pochází odsud. ()
Reklama