Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po obrazově i hudebně atraktivní road-movie Tady to musí být (2011) sahá Sorrentino po osvědčených prostředcích svého jedinečného filmového stylu a opět přináší vizuálně podmanivé komediální drama o hledání smyslu vlastní existence a smíření se s věčně plynoucím časem a stárnoucím tělem. Příběh stárnoucího spisovatele a novináře Jepa zasazuje Sorrentino do prostředí "třpytivé" vysoké smetánky podmanivého Říma a po vzoru filmových velikánů Federica Felliniho a Michelangela Antonioniho podává kritiku současné společnosti, žijící v povrchnosti, přetvářce a zaslepenosti. Zoufalý Babylon zbohatlíků, politiků, zločinců, filmových hvězd, umělců, intelektuálů, ale i komplikovaných i nestálých vztahů ožívá v starověkých budovách a gigantických vilách Říma a sledujeme ho očima rozčarovaného Jepa, věčně se utápějícího v poháru gin tonicu a ve víru nekonečných party. A nad tím vším stojí Řím jako krásná, avšak mrtvá diva. (Film Europe)

(více)

Videa (3)

Trailer 2

Recenze (503)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Místy bych to, hlavně skrze život hlavních postav, nazval spíše Velká prázdnota. Ale nejdříve si zabilancujeme, když tak činí i hlavní hrdina. * I. Prosinec 2011, dospívání: uspořádal jsem rodinný silvestrovský program s podtitulem bavíme se vždy a všude. * II. Léto 2012, rodinná dovolená v Tunisu: po večerech animátorská i taneční zábava a jedna z často hraných písní (u níž jsem obvykle navzdory nadšení ze všeho ostatního odcházel) bylo hlasité disco, v němž zpěvák řval něco jako Ryba! Ryba! Ryba! Jak stylové si tu píseň po letech připomenout díky velkolepé scéně ve filmu Velká nádhera!! * III. Prosinec 2014: Stužková! Na taneční zábavě zní remix starého slovenského hitu Jaj, Zuzka, Zuzička (ti, co to spáchali, se zajímavě jmenují Mafia Corner). Uprostřed čtyř minut tuc-tuc dunění se dokola opakuje pouze první sloka bez jedinkrát zahraného refrénu. Považoval jsem to za hudební paskvil a podvrch. Ve filmu zní remix italského hitu A far l'amore comincia v úplně stejném principu, až jsem chtěl tvůrce pochválit za trefný obraz remixové hudby, než jsem zjistil, že tento remix vznikl už 2 roky před filmem a je tedy spíše možné, že MC (nikoliv Marvel Comics, ale pořád Mafia Corner) se naopak inspirovali. * IV. Rok 2022, po letech: V jednom textu narážím na výraznou zmínku knihy o tom, jak se coby moderní lidstvo máme tendenci hlavně bavit a ubavit se až k smrti. Děsivé, ale trefné. * VI. Květen 2023: Konečně vidím tu Velkou nádheru! Jak ji se vším a různými zkušenostmi zhodnotím? *** (0) Ve více komentářích narážím na dojem, že sledování smetánky z italských večírků a její lítosti nad prázdným životem v době stáří nemá pro mnohé diváky žádný přínos. Kupodivu se ani moc nepřidávám, neb jsem sám došel k zajímavé reflexi (bylo toho víc!) i těšení, že nad podobně prázdným životem snad nebudu vzlykat a že do něj ani přes příležitostní účasti na nějaké té slavnosti, poučen nespadnu. (1) Vizuál v nejedné scéně nádherný, zvláště snímání italských ulic a památek... zde je ta Velká nádhera! Leč skoro v ničem dalším jsem ji nespatřil. (2) Nejednu scénu jsem už viděl dříve a bavilo mě je vidět znovu v rámci celku. Některé scény jsou nezapomenutelné, jinými jsem se však pronudil. (3) Dialogy umělců intelektuálů nám o těch postavách naštěstí dost říkají... spisovatel jednoho románu s monotónním životem, spisovatelka 11 románů (+jedné knihy o Straně), ale jakým způsobem prosazených a vydaných(!)... i přítomnost hudebníka měla co nabídnout a prázdnějších intelektuálních keců, jaké by mě štvaly, naštěstí bylo pomálu. (4) Atrakce: vrhač nožů dechberoucí.. holčička s barvami totální psycho, ale s krásným výsledkem.. nezvyklá „olympijská disciplína“ skoku do zdi? Zvrhlost! (5) Jenže čím dál víc mi docházelo: ty chvilkové prvky zvrhlosti i monotónní prázdnoty mají své opodstatnění v tom, co film chce zobrazit. Přinesl dost zajímavého (a bylo toho opět víc!), sám o sobě je místy velkým zážitkem, až jsem měl pocit, že by mě díky vybraným scénám mohl časem bavit i znovu. Jenže jsem nezmínil největší výhradu: (6) Sice tu nechybí souvislejší děj, ale je strašně roztříštěný do série spousty střípků a formy, která místy uchvacuje, jindy některými čistě formálními nápady mi celkový dojem rozmělňovala. Začnu u neutrálních 3* a uvidí se, nakolik (ne)budu mít v budoucnu chuť sledovat Velkou nádheru i opakovaně. (7) Díky nápaditější formě, „kratší“ stopáži a souvislejšímu ději pro mě určitě stravitelnější, než Felliniho Sladký život. [60%] () (méně) (více)

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Nevím proč, ale tenhle film na mě působí mrtvě, neživotně. Přitom já ulítávám na metafilmech, které se obracejí do minulosti a historie kinematografie, když mi přijdou povedené. Navíc Fellinoho mám moc rád a Dolce Vita od něj úplně nejradši. Ale tohle je jenom zastydlá, řemeslně slušná z nouze ctnost, co se mi snaží vetřít do přízně líbivými obrázky. Fakt že ne, po hodině už to jenom nudí. Navíc se Sorrentino, stejně jako v minulém Tady to musí být, snaží dát velmi okázale "návod na život", což mi přišlo svou polopatičností až trapné. (A Fellini to nikdy nedělal - vůbec si, a můžete to nazvat mojí namyšleností, myslím, že Sorrentino Felliniho moc nepochopil. Fellini nebyl artový kýčař, co záměrně natahuje filmy a utápí se v jejich sebou nabízené kráse.) ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Hromada myšlenek, kopa názorů a brutální směska filozofování. Do toho vizuálno, nad kterým se musí rozplynout nejedna oční bulva. To všechno beru, ale zároveň to na mě při prvním shlédnutí nebyla vůbec jednoduchá filmařina. Určitě si to pustím ještě jednou...někdy. Teď prosím, dejte mi čas, abych si pořádně uvědomil to, co jsem vlastně viděl. Velká nádhera je šílená kritika jedné společnosti. Pomíjivosti, arogantnosti, marnotratnosti...a některé scény svým šílenstvím nevypudím z hlavy nejspíš nikdy. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Moje první setkání s režijní tvorbou Paola Sorrentina snad nemohlo dopadnout hůře. Jistě, bylo by zcela správné vinit v první řadě sebe - pod vlivem pověsti, která tento film provázela, a opakovaném zhlédnutí traileru, který mě naplnil nadšením, jsem v sobě nechával zrát po řadu dní touhu tento film vidět, protože jsem chtěl v sobě na maximum vybudit svou natěšenost a divácké očekávání. Já jsem doslova prahnul po tom, aby VELKÁ NÁDHERA byla minimálně mým diváckým zážitkem tohoto podzimu, když už ne roku, ale mnohem spíše jsem si pravděpodobně vysnil, aby to byl můj nový oblíbený film číslo jedna, který mě odnese někam do vzletných výšin, kde umřu při filmovém orgasmu. Protože - ó ano, nikdy jsem se tím netajil - už dlouho chovám náklonnost k tomuto typu filmařiny, kterému se v lepších kruzích říká "ušlechtilá nuda" či "přeartované nic" (intelektuálně prostší diváci to potom prostě jenom prospí jako "nekonečnou nudu"). Ale já právě proto viním pouze a jedině Sorentina (není to jediný paradox, s nímž k tomuto filmu přistupuji, viz dále), že přivedl do kin film, který se tolik častuje odpornými klišé typu "vizuálně podmanivý" či "sžíravě kritický". Nic není více daleko od pravdy - osobně asi rozumím lidem, kterým se tento film líbí a kteří ho vynáší do nebes jako něco nového, velkého a krásného - ale nikdo mi nevymluví, že je to jen proto, že ho ve skutečnosti nepochopili. Osobně tento film shledávám jako ubohý, nepatřičný a umělecky nicotný. VELKÁ NÁDHERA je jako novodobé funkcionalistické vily, které u českých zbohatlíků nahradily předchozí éru podnikatelského baroka - je to jen efektní epigon, který si zručně vybírá z minulosti to osvědčené, aby s tím oslňoval i v současnosti. Že se tak děje strašné násilí je nabíledni, přesto je podobnost s Fellinim a Antonionim zmiňována dokonce jako Sorrentinova přednost - ach! Snad lze říci, že všechno pozitivní, co se o tomto filmu napsalo, by platilo, kdyby byl natočen o 50 let dříve. Takto je to jen nabubřelý a manýristický anachronismus. Nebo nejdelší reklama na Martini, která byla kdy natočena, chcete-li. Jep Gambardella v jedné scéně říká: "To nejdůležitější, co jsem zjistil po dovršení 65 let, bylo to, že už nemůžu plýtvat časem na věci, které nechci dělat." Myslím, že to dokonale vystihuje můj postoj k tomuto filmu, jen jsem se k němu propracoval o 36 let dříve - jsem příliš starý na to, abych chtěl znovu vidět tento film. VELKÁ NÁDHERA vás přiblíží o 141 minut k vaší smrti, aniž by vám za to dala víc než to Flaubertovo NIC, které Jep opakovaně zmiňuje. Dávám tři hvězdy, a to právě proto, že se mi film nesmírně líbil (to je ten druhý paradox, tak trochu v duchu Tertullianova výroku "Credo quia absurdum", ale to by bylo hodně na dlouho). Dlouho jsem nevycházel z kina tak vnitřně zklamaný filmem, který by se mi tolik líbil (sic!). UPDATE 19. 12. 2014 - Po druhém zhlédnutí zvyšuji původní hodnocení na maximum, film mi nově vyloženě sedl a velmi se mi líbil. Překvapeně jsem seznal, jak chytrý a zábavný film to je - velmi se mi líbí, jak si film třeba utahuje z moderní povrchnosti, vyprázdněnosti, moderního umění, pseudointelektuálů, apod. Současně je zde skládán mimořádně působivý hold krásám Říma - do tohoto města se po zhlédnutí VELKÉ NÁDHERY nejde nezamilovat. Och, jak mi najednou Praha přijde ve srovnání s Římem šedá, nezajímá, provinční, a... vyloženě antiestetická. Báječný film s nádherným soundtrackem, který už měsíce poslouchám pořád dokola, a ne a ne se omrzet. () (méně) (více)

HAL 

všechny recenze uživatele

Úsměvný Fellini v rytmu diska. Což je poněkud problém, protože z Felliniho nijak zásadně unešený nejsem, a videoklipové disko je zde spíše jako lehce bizarní mindfuck uvozující shazování privilegované vrstvy. Ve smyslu nonšalantně sarkastického výsměchu snobismu a prázdného umění pro umění je Velká nádhera skvělá, ale stačilo by jí na to i o půlhodinu méně... a obalit onen nadhled okázalými pravdami o životě? Kdyby Toni Servillo v hlavní roli nebyl tak nenucený pohodář, zamyšlený požitkář nenalézající smysl ve svém požitkářství, tak se jeho vyprávění stane právě tak prázdnou a nudnou manýrou, jaké sám kritizuje. 7/10 ()

Galerie (40)

Zajímavosti (7)

  • Film je venovaný pamiatke slávneho talianskeho hráča rugby a tiež novinára Giuseppe D'Avanza - dobrého priateľa režiséra Paola Sorrentina, ktorý zomrel počas produkcie filmu. (MikaelSVK)
  • Snímek získal v roce 2013 v Berlíně Evropskou filmovou cenu, tzv. "evropského Oscara", pro nejlepší film, nejlepší režii pro Paola Sorrentina, nejlepší mužský herecký výkon pro Toniho Servilla a nejlepší střih pro Cristiana Travaglioliho. (trojúhelník)
  • Performance, kterou ve filmu předvádí postava Talia Concept (Anita Kravos), je zjevným odkazem na tvorbu umělkyně Mariny Abramović. (Rob Roy)

Související novinky

Kino Světozor slaví Patnáct let

Kino Světozor slaví Patnáct let

14.05.2019

Čeká vás velká nádhera a trochu i melancholie. Kino Světozor dostane občanku a oslaví to filmovou přehlídkou Patnáct. Během týdne od 24. do 30. května uvede 15 největších hitů i srdcovek týmu, který… (více)

Startuje zimní přehlídka Best Film Fest

Startuje zimní přehlídka Best Film Fest

10.12.2015

Pražská kina Atlas, Evald, Lucerna a MAT pořádájí od 10. do 16. prosince tohoto roku BEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů druhé poloviny roku 2015 za jednotné… (více)

22. Dny evropského filmu

22. Dny evropského filmu

03.04.2015

Hlavní část letošního ročníku festivalu proběhne v Praze 9. - 16. 4. v kinech Světozor, Lucerna a Royal, v Brně pak ve dnech 17. - 20. 4. v kině Scala. Ozvěny Dnů evropského filmu se budou konat v… (více)

Itálie na nic nečeká

Itálie na nic nečeká

29.06.2014

Především díky senzačnímu mezinárodnímu úspěchu Velké nádhery se dostává italské filmové produkci v posledním roce velké pozornosti, důvěry sponzorů a zástupci domácí scény se snaží, aby tento úspěch… (více)

Reklama

Reklama