Na divoké vlně

Ať mi už konečně někdo vysvětlí logiku uvažování hlavounů našich multikin. Já se začínám bát, aby to u nás za chvilku nebylo s návštěvou kina jako s lyžováním; zajezdit se tu sice dá, ale na pořádné hory musíme do ciziny. Kdo si tenhle upřímně opravdový film vyloženě nenašel, tomu ho spláchly divoké vlny současné bídy. Čtu tady několik výhrad k vystavění příběhu a napadá mě hned otázka, jestli jste takhle kritičtí i k vlastním životním zvratům? Pokud se někomu zdál vývoj postav nulový, můžu mu k tomu říct jen to, že plátno je taková ta veliká barevná věc vepředu. Ještě bych rád dodal dvě věci - Divokou vlnu si v klidu sjedou i ti, kteří neznají jiné prkno než žehlící, no a také to bylo historicky poprvé, co jsem v kině seděl s kulichem na hlavě... Omluva, že se porouchalo topení, je lichá, protože v litomyšlském kině nikdy žádné topení ani nebylo, takže rozbíjet se nemá co. (05.01.2013)

Ostřílení harcovníci na režisérské židli nemusí být a nejsou zárukou dobrého filmu. Chasing Mavericks je klasickým životopisným filmem, tentokrát o surfaři, kteří si šel za svým. Je to klasické od začátku až do konce a bohužel i tak nějak staticky natočené, což je zrovna u filmu s touto tématikou zatraceně škoda. Kvůli mrzkému rozpočtu (za 20 mega už se dneska netočí ani romantické komedie, spíš je to honorář jejich hlavní hvězdy) se ale asi žádné zázraky nedaly čekat ani od takového kameramana jakým je Bill Pope. Možná by se pro tuto látku, která je příběhem tak archetypální pro daný žánr, že už to víc snad ani nejde, hodil nějaký mladý invenční tvůrce s ochotou riskovat a dát se víc mezi vlny. Chápu, že s tak omezeným rozpočtem všechny ty vlny asi museli být reálné a tedy výrazně omezovali možnosti umístění kamer, jeřábů atd., ale natočit kvalitní film o zdolání mýtických vln ze stometrové vzdálenosti taky nejde. Jonny Weston sice nehraje špatně, ale vyloženě sympaťák to není a tak trošku se ztrácí v záplavě svých "mtv cute" vrstevníků. Jediným hercem s přirozeným surfařským charismatem kterému to věříte od začátku do konce je pak tak trochu překvapivě skotský přivandrovalec Gerard Butler. Zkrátit to o půl hodiny, osekat zbytečné nerozvinuté a narychlo dořešené motivy, obsadit víc surfařsky špinanavých teenagerů a více agresivněji to natočit a nastříhat, mohla z toho být další surfařská pecka. Takhle to ale zaostává jak za (ne)surfařskými Legendami z Dogtownu, tak i za animovaným nářezem Divoké vlny. A žádní Pearl Jam? C´mon! (12.05.2013)

Nepamatuji si, kdy naposled jsem viděl tak sterilně (nuda k posr...) natočený sportovní film, který je navíc po dramaturgické a emocionální rovině zcela nezvládnutý. Jonny Weston je dřevo a Elisabeth Shue si střihla už asi po stopadesáté podobnou roli, nechce se mi věřit, že jí tyhle alkoholem a vztahy nalomené husičky ještě baví. K průměrnému hodnocení se nakonec přikláním díky charismatu Butlera a Spencerové a celkem slušně natočenému závěru (souboj s Maverickem), ty předtitulkové žvásty nepočítám. Trojka s výstrahou! (15.06.2013)

I vlny mohou být o životě, ale pouze v případě, že vezme do ruky otřepaný příběhový mustr Curtis Hanson a nahází do něj pár obratně podaných myšlenek o životě a jeho radostech a strastech, v našláplém vizuálním zpracování, které doplňuje ultracharizmatický Butler, od kterého čekáte ledasco, jen ne to, že bude takhle pevný v kramflecích. Výtečná chemie na place ostatně nebyla žádná náhoda a fungovala po celou dobu. Finále je očekávatelné a samozřejmě podle vyhlášených hollywoodských šablon, takže to pak nemilosrdně zklouzává do průměru, ale při pozorném sledování si dotyčný recipient oblíbí paradoxně ty nejménně pompézní scény, které jsou autentické a skvěle zahrané (charakteristika rodinného zázemí, eseje, trénink, apod.). (09.06.2015)

Přiznám se bez mučení, že jsem neznal Jaye Moriarityho a nejsem zrovna extra fanoušek surfování. Ale na tento film jsem byl docela zvědavej už kvůli tomu, že tam hraje Gerard a filmy podle skutečnosti mají své kouzlo. Tak jsem se podíval a rozhodně nelituji ba naopak. Film o mladíkovi s velkým snem, který i přes ne zrovna přízeň osudu má na tváři stále úsměv a nenechá se ničím zastavit si mě získal. Vztah žáka a učitele přeroste v celoživotní přátelství a občas si člověk říkal kdo se od koho učí víc. Herci sympatičtí a na konci při souboji Jaye s obří vlnou mě mrazilo v zádech. Díky mé nevědomosti mi úplný konec vyrazil dech jen jsem zíral na obrazovku, že takhle to přece skončit nemůže...Silný zážitek a vím, že jméno Jay Moriarity si budu pamatovat už navždy. (18.07.2014)