Bylo to v máji

Plně souhlasím s objektivním komentářem S_M_Lomoze, ale já agitky tohoto typu prostě miluji (to je nepřesný výraz) pro jejich mnohdy i nechtěný humor a odraz doby svého vzniku. Doporučuji, aby je měla možnost zhlédnout i dnešní mládež, která si jistě položí otázku, proč tyto filmy byly vůbec natočeny, proč v 50 letch v nástupu komunistické zvůle u nás byly nutné takovéto rozjásané filmy. Starší generaci možná přinese trochu nostalgie, což je při vzpomínkách na mládí pochopitelné, jelikož se vzpomíná jen na to dobré, ale o to více vyvstane ve srovnámí s realitou ta absurdnost tehdejší doby, v níž musela žít. (07.12.2003)

K agitačním/budovatelským filmům mám prazvláštní vztah. Na jedné straně na ně s údernickým nadšením vždy rád kouknu, protože mně šíleně baví všechny ty hefty a nezamyšleně "chytré" a uvědomělé hlášky. Na druhou stranu jsem snad dostatečně velký zpátečník, aby mně tyto hlášky nenechaly chladným a uvědomoval jsem si i za těmito rádoby nevinnými hláškami a scénami to, co se na ně v té nejsyrovější podobě nabalilo (práskačství, strach, perzekuci etc.). Shrnuto a podtrženo: Filmařsky dobře zvládnuté dílo. Stejně tak dobře vystihující budovatelský zápal a onu jakousi "pozitivní" tvář budovatelského období. Na druhou stranu (a o tu mi jde především) agitační film ve svých důsledcích hrozný a neospravedlnitelný sebelepší filmařskou zručností. (02.05.2005)

Od odpadu film zachránila tradiční Marvanova načuřenost, která tak trochu shazovala tu jeho úžasnou roli probuzeného úderníka. Bohužel mu ale nevydržela až do konce a on se polepšil, ach, odpusťte mi, že jsem to prozradil a pokazil tak mnohým hodnotný kulturní zážitek. Ale jedna věc mě na filmu zaujala. Evidentně nejen soudruzi v NDR, ale i jejich kolegové v ČSR dali své chytré hlavy dohromady a vymysleli !čtyřkilogramové!! kolo favorit. By mě fakt zajímalo, z čeho ho postavili, to muselo být snad z bambusu nebo z balsy, páč i současný karboňák váží 7 kg. Je pravda, že muselo mít samé výhody, i když mě tedy momentálně napadá jen jedna: báječně se hodilo na triatlon, protože ve vodě nešlo ke dnu. Zato nevýhod mělo spoustu: nebezpečí zadření třísky, nutnost ošetřovat ho speciálními protičervotočími nástřiky, člověk na něm nemohl při jízdě hulit kvůli nebezpečí požáru. Tak asi proto se vyrábělo tak krátce! (02.05.2015)

Martin Frič vždycky našel způsob, jak zůstat relevantní. Za války si natočil dva Prag-Filmy, po válce pomáhal založit moderní slovenský film, na konci 40. let pomohl zúčtovat s kýčem. A má na triku taky několik agitek, "optimistický film z naší doby" Pětistovku, Bylo to v máji a Zocelení. Ale nebyl by to Frič, aby se nové době nevysmál alespoň mezi řádky. Obsadil své oblíbené herce z prvorepublikového filmu, tedy ty, kteří mu ještě v Československu zbyli, a nechal je rozehrát laciný scénář plný hesel. Ale díky tomu, že měl k ruce spokojeného Marvana v hlavní roli a kolem něj figurkáře na slovo vzaté, není to tak nešťastná bilance. Nollová a Smolíková byly vždycky připravené spustit svou vyřídilku, Jana Dítětová byla v rozpuku mládí, a za všechny ostatní tu své jisté zastoupili i staří známí Pištěk, Fiala nebo Mrázek. A taková parta, ta už pozvedne jakýkoli nesmyslný záměr. (14.08.2021)

Přiboudlá budovatelská veselohra, plná (ne)falšovaného entuziasmu i jemných dobových postřehů, může dnes, v jedenadvacátém století, způsobit leckomu zažívací obtíže, ale přesto lze na ni pohlížet také jako na svého druhu cenný dokumentární záznam. Je jasné, že Martin Frič si musel posypat hlavu popelem, aby si udržel svůj dosavadní post, přesto i v tak mizerném filmu najdeme figuru, která nás baví i po letech. Jaroslav Marvan, jeden z nejlepších českých herců, dokázal Šebestovi i jemu podobným postavám vdechnout kus člověčiny, přirozený lidský naturel, kterým se staví do jisté opozice, zejména vůči novotám a novotářství. V případě tohoto optimistického filmu tedy nejde ani tak o zlepšovací návrhy, soutěžení, hesla a průvody, ale o obyčejného českého člověka, který na nás občas, pokud se mu něco nelíbí, zabručí, a který baví a rozesmává vděčné publikum napříč generacemi i časem. (27.02.2009)