Zpráva o Europě

Některé pozdější komplikace se mohou zdát malinko chtěné a rychlé, a celkově by přišlo vhod 10-15 minut navíc, abychom se více sžili s posádkou. To ale nic nemění na tom, že Europa Report je nejlepším sci-fi filmem svého druhu od Sunshine a jedním z nejlepších kousků žánru found footage. Klaustrofobické, realistické, vypjaté a narativně velmi dobře poskládané tak, aby divák nechtěl odtrhnout oči. (01.07.2013)

A máme tu další pecku, tentokráte náležící do kategorie Ožírač nehtů. Atmosféra hustá jako vesmírná strava v tubě, napětí sálá hodně daleko, snad až někam za Oortovo mračno. Chování postav uvěřitelné, konání ale místy nerozumné. Nicméně to byl zážitek, technicky hodně zručně natočeno, až mi to chvílemi přišlo jako něco, na co budeme za pár let koukat ve zprávách jako u vytržení :) (15.07.2013)

Europa Report je perfektní ukázka toho, že v jednoduchosti je síla. Malý rozpočet, sled statických, neuměleckých kamerových záběrů, minimální režijní práce a přesto film šlape jak švýcarské hodinky (s malinkým nápisem "made in china" uvnitř). Sci-fi filmů, které jsou založeny na věděcky důvěryhodné a skutečně promyšlené fikci je šíleně málo, proto i ne až tak úžasná Europa Report způsobuje mnohem větší pozdvižení, než by si zasloužila... Na to, že film působí velmi realisticky se mu tolik nedaří vybudovat pevné pouto mezi postavami a divákem, taktéž pocity úzkosti a napětí se dostavují příliš pozvolna a spíše až ke konci snímku. Jako příhodné srovnání se nabízí Moon, který je podobně minimalistický a podobně skromný, ale atmosféru a emoce vzbouzí mnohem úspěšněji. Na druhou stranu, Moon je dějově řidší a jeho výprava na Měsíc působí méně velkolepě. Zatímco Moon operuje s nadpřirozenem, přičemž vesmír používá jen jako prostředek k jeho opodstatnění, Europa Report zhutňuje atmosféru již samotným vesmírem. Ukazuje, že vesmír je sám o sobě úzkostné, smrtící i fascinující místo. Filmy jsou si tak podobné a přesto stojí téměř na opačných pólech vesmírných sci-fi. Zajímalo by mě, jak by asi vypadala syntéza těchto dvou kousků... 7/10 (04.08.2013)

Já to nechápu. Nechápu, že když jsem se u toho vlastně ani jednu jedinou minutu nenudil, že mi to stejně přišlo tak, ehm... šedé! Nevýrazné, ale šíleně. A mrzí mě to, protože pomrkávání na Sunshine se mi sakra líbilo: takže jistě, jsem nesmírně rád za každé další filmové sci-fi, ale z tohoto mám pocit, že si zapamatuji akorát poprvé v (hollywoodském) životě civilního Copleyho a onen úsměvný origin sentinelů z Matrixu. (12.09.2013)

Nezáživná nuda s v podstate "žiadnym" finále, snažiaca sa byť atmosférická, ale v konečnom efekte je len mdlá. Pri sledovaní tejto „úžasnej“ posádky som si nemohol nespomenúť na posádku zo Sunshine. Nedá sa povedať, že posádku tvoria amatéri a fušeri, no v porovnaní s chladnokrvným a až „nadpozemským“ správaním posádky Icara 2 je to asi ako keby ste vedľa seba postavili Stanleyho Kubricka a Lewisa Teaguea. Ale na Sunshine som myslel nielen čo sa posádky týka. Ako Danny Boyle, tak aj Ekvádorčan (!) Sebastián Cordero, sa snaží teoreticky o to isté. Ukázať vesmírnu cestu mimoriadne inteligentných a profesionálnych vedcov, ktorí si uvedomujú, že ich život je v porovnaní s nezmerateľným vesmírom niečím tak zanedbateľným, až je to smiešne. Rozdiel je priepastný. (26.01.2017)