Nisemonogatari

Vypadá to, že autor scénáře si delší dobu nevrznul a tak si svou sexuální frustraci vybil tady a tak té erotiky dostáváme tolik, až to otravuje. Navíc zastávám názor, že mezi sourozenci by jisté věci měli být tabu, stejně tak mezi studentem střední školy a děvčátkem z té základní, chápu, že Japonci to vidí jinak a tak je zbytečné se rozčilovat, ale... Co se originality výrazové týká, tak je hodně ubráno a tomu nádhernému pocitu, kdy jsem si užíval každý střih v Bakemonogatari a každou kombinaci všech možných stylů a nečekaných výrazových prostředků, jsem se tady ani na chvíli nepřiblížil. I některé postavy jakoby byly najednou jiné. Araragi byl místo myslícího a inteligentního kluka až moc často jen hormony ovládaný trouba, Šinobu začala mluvit, což je fajn, protože je zajímavá, ale její tiché kouzlo a tajemno, které jsem z ní v první sérii cítil je pryč, Araragiho sestry nebyly nakonec nikterak extrémně zajímavé, Hitagi bylo strašně málo, i když opět byly scény s ní tím nejzajímavějším z celé série, Hačikudži už nebyla tak vtipná, Kanbaru mi přišla jako někdo úplně jiný a i Cubasa byla v první sérii mnohem kouzelnější. Nové postavy nebyly úplně špatné a zaujalo mě propojení mezi Ošinem, Kaikim a Jozuru. Skoro si říkám, že bych chtěl o téhle partě a době jejich studií vědět víc... No a co je opravdu největší problém je fakt, že těch opravdu kvalitních dialogů, peprných dialogů, zkrátka těch geniálních výměn názorů z kterých se mi na tváři objevoval úsměv, je tady jak šafránu. Mluví se tu hodně, ale obsahová kvalita šla zatraceně dolů. Kdybych to měl srovnávat jen s Bakemonogatari, tak bych tam dal 2* a zklamaně odešel, ale když si to srovnám se všemi těmi ostatními anime (a že jsem jich pár viděl) a přeberu si svůj dojem podle svých kritérií s důrazem na to, že je to pořád hudebně i animačně slušné a oproti ostatním pořád velmi originální, tak dám slabé 3* a budu doufat, že tohle bylo to nejslabší, co se dá v sérii Monogatari vidět. 4,5/10 (23.07.2017)

Největším problém Nisemonogatari je v tom, že se mu už od začátku vůbec nedaří vymanit se ze stínu předchozí serie, která nastavila laťku proklatě vysoko. Ti, co viděli Bakemonogatari se mnou doufám budou souhlasit v tom, že zde jasně vítězila forma nad obsahem. Jenže on ani ten obsah nebyl k zahození a zejména dialogy byli na vynikající úrovni, což je další kámen úrazu Nisemonogatari. V první sezóně upír Araragi skvěle komentoval dění na scéně, vtipně a suše dokázal konstatovat fakta a byl to správný sympaťák (v tomhle lehce připomněl Kjona z Haruhi). Hlavním tahounem série nicméně nebyl on, ale skvěle napsaný charakter Hitagi Senjōgahary. Ta ale v Nisemono hraje až druhé, třetí housle (což se ukazuje jako fatální scénaristická chyba) a na scénu se dostávají Araragiho sestry, které nejen, že jsou nesympatické ale hlavně silně nezajímavé. Dialogy mezi nimi a jejich bratrem jsou sterilní, nevtipné a zejména špatně napsané a je vidět, že si tvůrci s jejich strukturou a vypointovaností příliš práce nedali. Částečně to sice zachraňují některé vedlejší postavy, jenže ty mají prostoru povětšinou zoufale málo a nedokáží tudíž v člověku zanechat komplexnější dojem. Samotný děj bohužel příliš nefunguje z výše zmíněných důvodů. Cení se sice snaha aspoň nějaký udělat a nevsázet jen na odkazy a úspěch serie první, jenže do nějaké dějové propracovanosti má Nisemonogatari hodně daleko. Kresba a celkový audiovizuální dojem je pořád na solidní úrovni a ikdyž to už nefunguje tolik jako v Bakemono, tak je stále na co se dívat. Závěrem, abych zabránil případnému vzniku nějaké flame war napíšu ještě dvě věci. Jednak si myslím, že Nisemono je špatný seriál ať už mu předcházela nějaká serie nebo ne... i jako samostatný počin působí dojmem odfláklého paskvilu. A za druhé: ve výše napsaném jsem se absolutně nesnažil být byť jen půlprocentně objektivní. (20.02.2012)

Podobně jako v Bake, naprosto prvotřídní dialogy, skvělí herci, luxusní výtvarný styl, z nějakého záhadného důvodu velmi povedená atmosféra a chytrý humor. Příběh opět nečekejte, vše stojí na skvělých rozhovorech. Typický SHAFT se vším všudy. Hudba oproti té v Bake trochu pokulhává, ale to je vyváženou mnohem hutnější porcí ecchi fanservisu, který ještě žádnému anime neuškodil. Ostatně v jádru jde stejně o harem žánr, tak co jiného také čekat. (30.06.2013)

S mladšími sourozenci je to těžké, to vím i z osobní zkušenosti. Pořád by se s vámi chtěli v něčem poměřovat, soutěžit, všechno chtějí udělat lépe než vy, ale velmi často tímto počínáním natropí více škody než užitku. A filmové či seriálové sequely jsou na tom velmi často podobně. Svoji snahou poskytnout ještě velkolepější, dramatičtější a lepší zážitek jako by autoři občas úplně zapomněli na to, v čem vězelo kouzlo předchůdce a na trh se pak dostávají nemastné neslané odvary originálu. Potkal i Nisemonogatari stejný osud? Děj: příběh se znovu bude točit kolem vysokoškoláka Araragi Koyomiho a jeho trampot s nadpřirozenými bytostmi, které mají z nějakého záhadného důvodu velikou oblibu parazitovat na dívkách jemu blízkých. Nebudu zbytečně zabíhat do detailů a jen řeknu, že tentokrát se bude jednat o jeho dvě mladší sestry. Bohužel, zde nácházím první výrazný zápor Nisemonogatari, ne že by příběhové linky byly bůhvíjak špatné, jenže jsou opravdu extrémně krátké a chybí jim jakákoli hloubka. Člověk sice může říct, že od seriálu na 11 dílů se nedají čekat žádné zázraky jenže potíž je v tom, že kdyby si někdo dal tu práci a z oněch 11 dílů vydestiloval veškeré prázdné tlachání, fanservice a občasnou akci tak, aby mu zbyl jen samotný děj, vystačil by mu tenhle obsah sotva na dvě epizody, takže s formátem seriálu to rozhodně nic společného nemá. Postavy: z těch nových je tu nejprve starší hyperaktivní sestra Karen, samozvaná ochránkyně spravedlnosti, která by se dala označit za takovou neperverzní Kanbaru (a nutno podotknout, že neperverzní Kanbaru je jako slivovice bez švestek) a poté mladší a nevýrazná Tsukihi, která by z hlediska charismatu nemohla původní skvadře z Bakemonogatari dělat ani podržtašku. Situaci trochu zachraňuje vampírka Shinobu, která v Nisemonogatari konečně promluví (a že to stojí za to), podivínský záporák Kaiki, a dvě další postavy, které se objeví až ke konci seriálu. Fanservice: nepatřím zrovna k žádným puritánům a rozhodně se nebouřím, když záběr občas zabloudí pod sukni či do výstřihů některé z hlavních hrdinek, ale na druhou stranu, pokud je těmto scénám věnováno více času než samotnému ději, tak už je prostě něco špatně. Audiovizuální zpracování: znovu ho má na triku studio Shaft, je třeba dodávat něco více? ... nu dobrá, špičková kresba i animace, výborné OP i ED a slušný Soundtrack, stačí? Zhodnocení: nenechte se zmást víceméně negativním podtónem mého komentáře, vycházelo to hlavně z toho, že jsem se Nisemonogatari snažil porovnávat s jeho předchůdcem a v tomhle směru mělo velmi malou šanci vyjít jako vítěz. Podívám-li se na však na něj jakožto na samostatné dílo a porovnám ho ze zbytkem současné anime produkce, stále se jedna o nadprůměrnou podívanou, které většina harémovek nesahá ani na paty. *** (21.03.2012)

Ani technicky a umělecky krásná, nápaditá, "kubistická" animace neměla šanci zakrýt fakt, že rozkošatělé dialogy mlátily prázdnou slámu, vedlejší postavy se jen stavily na (dlóóóuhý) kus řeči, a téměř absentoval děj – za celou dobu se mimovolně vyřešily jen dvě kletby/posedlosti. Merit série (sblížení Araragiho s jeho dospívajícími sestrami) navíc rozvášněně akcentoval až incestní rovinu sourozeneckého vztahu. Kromě zmíněné fantastické (audio)vizuální stránky tak hodně zachraňoval absurdní humor. (27.05.2020)