Je to jen konec světa

"Nerozumím ti. Ale miluju tě. A to mi nikdo nevezme." ___________ Excelentní komorní melodrama, který by nebylo vůbec špatný ve formě divadelní hry. Jak jsem podotýkal u zatím posledního Dolanova snímku Matthias et Maxime, je znát, že ten excentrický mladík pomalu ale jistě dospívá, a nečekaně začíná preferovat umírněný a seriózní přístup -  ale právě zde není jeho signifikantní rozmanitý rukopis vůbec podstatný, poněvadž pré zde reprezentuje pozoruhodná studie psychologie postav.... Výhradně francouzský casting výborný - impulzivní démon Vincek jako vždy až živočišně exceluje, a famózní Léa Seydoux mu herecky oponuje - zbytek je zde v podstatě jen 'na oko'. Dolan zde dokonale zachytil tzv. tíživou atmosféru dosud nevysloveného (laicky řečeno prolomení ledů), která sžírá nitro svých charakterů. Sice by bylo bezpochyby zajímavější, kdyby Dolan do narativu zakomponoval i retrospektivu protagonisty [anebo hudební introspektivu] a zintenzivnil tak vzájemné dysfunkční vztahy ústředního sourozeneckého tria a jejich rodinných hodnot. No a závěr až moc tlačí na pilu.... Nepopírám, že se mi Xavíkova nynější tvorba vyloženě nelíbí, Je to jen konec světa budiž důkazem - jde totiž o strhující herecký koncert, který staví na principu jednoduché premisy a nenucený přirozenosti dialogů - jenže jeho raná tvorba, která glorifikuje nekonvenční a inovativní stylistický inovace a kreativní extravaganci, je prostě někde jinde.... VERDIKT: 8,5 kukaček z 10 (06.07.2020)

A to som veril, že z toho bude zaujíimavý film, ktorý ma maximálne pohltí. A hoci tu zaujímavé momentky sú, vôbec nemám pocit, že tvorcovia nám nakoniec reálne predostreli to, čo by sme všetci viac chceli. Neviem či je divadelná hra lepšia, no jediné čo môžem ozaj posúdiť je fakt, že minimálne tu nemáme katastrofu ako v prípade "London Road". Myslím si, že postavy sú spracované dobre a aj tie dialógy sú celkom zaujímavé. No miesto, kde "It´s Only The End Of The World" pre mňa zlyháva je spôsob, akým je celý tento film daný dokopy. Je to v podstate film len o monológoch a dialógoch. Monológoch, ktoré venujú všetci členovia rodiny Louisovi a jeho občasné malé odpovede, ktorými nám povie, že vie aj rozprávať. A povie pár viet a potom sa buď všetci hádajú. Ale väčšinou sú to všetko len monológy. A keď tie monológy trvajú niekedy aj 10 minút, tak za chvíľu to už skutočne unavuje. A ja sa priznám (a toto sa mi stáva málokedy), že som chcel pri filme spať. Uspávalo ma to, nudilo ma to. Trvalo to príliš dlho na to, aby som v tom tú hĺbku ešte videl. A to nie je dobrý signál. Ako aj v závere som mal pocit, že sme sa dokopy nič nedozvedeli. Nebudem tu vysvetľovať, lebo by sme išli do spoilerov, ale nemám pocit, že by mi film dal veľa. Okrem toho muzika. Väčšinou výborná, no okrem toho tu musí zaznieť aj najväčší hit aerobiku a roku 2004, ktorý som dúfal, že už nikde počuť nebudem. Neviete o čom hovorím? Kliknite sem. Takže keď si to dám celé dokopy, je to film, od ktorého som ozaj očakával viac, no rozhodne je to film, ktorý má čo povedať. Zvážte si podľa toho. Hodnotenie: C+ (26.03.2017)

Rodinné hádky jsou hysterické a to obzvlášť, když se v nich zrcadlí léta zamlčená traumata. Film plný rodinných hádek ovšem nemusí být nutně hysterický a jeho tvůrci by měli předem zvážit, do jaké míry převezmou rétoriku postav, které se v něm vyskytují. Bohužel excesivní, pocitový a do sebe zahleděný Dolan se stal ukázkovou obětí tohoto nerozvážného přístupu k tématu. _____ Příběh o barierách lidské komunikace je tematicky nejblíže, co kdy měl Dolan k Michelangelovi Antonionimu. Odehrává se na ploše jednoho dne a protagonista v něm soukromě postupně promluví se všemi rodinnými příslušníky, přičemž vždy poodhalí něco víc ze zamlčených bolístek. Nakonec přijde povinná katarze. Queer pop impresionista Dolan inscenuje konflikty složené z menších konfliktů v dlouhých scénách hysterického ječení, pasivní agresivity a machistických póz. Postavy jsou hlavně nositeli postoje, který extrémním způsobem dávají na odiv. Je to podstatně víc konverzační film, v němž režisér krotí svou tendenci vyprávět mizanscénou a populární hudbou. Jeho etablovaný styl doznal od prvních počinů jistých změn. Je to jen konec světa se ale pro režiséra nejeví jako výsledek nějakého dospělejšího směřování. (09.07.2016)

Suverénní nahlédnutí pod pokličku jedné rodiny, ve které všichni myslí jen na sebe a nikdo druhé skutečně neposlouchá. Přijel jim oznámit, že umírá. Ale kdy bude správná chvíle? Pustí ho vůbec ke slovu? Zajímá to snad někoho? Možná to pochopí aspoň jediný člen rodiny, který ho dosud neznal. Herecký koncert pro současnou francouzskou špičku sice nezapře svůj divadelní původ, ale ničemu to nevadí. (25.09.2020)

Časoprostorově komorní drama ze života jedné na první pohled značně dysfunkční rodiny, která není schopná mezi sebou řádně komunikovat, aniž by nedošlo na urážky a hrubá slova. Dolanova rodinná konverzačka zaujme svým audiovizuálním zpracováním založeném na množství detailních záběrů a nepřeslechnutelném hudebním doprovodu. Na filmu mě nejvíc rušily prázdné a místy až nuceně natahované dialogy, které sice vypovídaly o povaze jednotlivých postav, nicméně nebyly dostatečně silné, aby dokázaly diváka upoutat a přesvědčit. Mluvit o nadcházející smrti není běžné téma ke konverzaci, ale v tomto případě byla tato nelehká záležitost zastíněna hysterickým návalem emocí, který nelítostně zazdil prvotní myšlenku. (21.03.2020)