Maniak

Film sa v prvej štvrtine vyfarbí ako samoúčelná krvavá nechutnosť, diváka odpudí a potom sa mu k nemu ťažko hľadá cesta späť. Dosť mu v tom ale pomáha postava fotografky Nory Arnezeder, ktorá do psychedelického hnusu vnesie normálnosť a ľudskost. Temno a čistota sú vďaka nej vyvážené a dozvedaním sa príčin pošahanosti rozparovača Elijaha Wooda sa z repulzívnej vyvražďovačky stáva napínavá thrillerová dráma. Oproti brakovému osemdesiatkovému originálu záslužný posun do áčkových vôd, so zachovaním explicitnej krvavosti a brutality. Originálne vďaka POV snámaniu očami rozparovača a hlavne šialenému (ale fantastickému!) elektronickému soundtracku. Bizardnosť, za ktorú buďme radi, že dopadla ako dopadla. (03.06.2013)

Maniak je dost střídmý v ději, ale způsob, jakým byl natočen, to vcelku zachraňuje. Zběsilé záběry z první osoby zdařile podkreslují extrémní narušenost a "maniakálnost" hlavní postavy. Netvrdil bych, že divák se vyloženě cítí uvězněn v jeho hlavě, ale film při nejmenším působí sugestivně. Samotář Frank se potuluje nočním městem a nechává se kompletně ovládnout svými zvrácenými choutkami. Dočkáme se i několika nezvykle brutálních scén, ale přesto nebo možná právě proto mám pocit, že tvůrce šokuje tak trochu samoúčelně... 6/10 (17.12.2017)

Maniak vypadá jako něco, co dnes mohl točit Dario Argento, kdyby na prahu nového tisíciletí nezesenilněl. Khalfounův film připomíná Argentovu tvorbu (a vůbec italské giallo v letech největší slávy) mnoha znaky: Tím nejzjevnějším je extenzivní využívání hlediskových záběrů, ale opomenout nelze ani součinnost brutálního násilí a zdůrazněné sexuality, motiv panenky / figuríny, vrahovu psychickou labilitu s původem v dětském traumatu, užívání ikonických giallo zbraní (nůž, břitva, sekáček), halucinační scény, znepokojivou elektronickou hudbu a dekorativní obrazové pojetí (často přítomné tapety s květinovými vzory, opakované užívání červené barvy). Hned první vražda je dokonce provedena identickým způsobem jako v Argentově Děsu v opeře. Potěšilo mne, že převládající POV perspektiva je využita důkladněji než jen jako prvoplánová atrakce - režisér si sice občas pomáhá vrahovými pohledy do zrcadla, ale většinou je jeho zneviditelněná mimika zajímavě nahrazena jednak změnami v jeho dechu a pak také možností přesně sledovat pohyb jeho zraku. Je mi skutečně líto, že jsem se tímhle filmem nechal zlákat až na základě recenze v Cinepuru a minul jsem ho v kině. (05.05.2013)

Elijah Wood v roli psychopata byl dokonalý, nejdříve jsem mu nevěřil, ale nakonec lepšího herce vybrat nemohli. Atmosféra zajímavá, hudba perfektní a hlavně dokonalá práce s kamerou. Po celou dobu mě udivovala kamera, protože vše divák vidí z očí maniaka, což všemu dodává daleko větší zážitek.. 9/10 = 95% (01.05.2013)

''Oh.. I'm not gonna kill you. I'm gonna keep you.'' Brrr... tohle bylo.. nepříjemné. Příjemně nepříjemné. Kde začít, to vážně netuším, mám v sobě tisíc pocitů a nevím jak se vyjádřit, protože tak intenzivní a znepokojující zážitek jsem z filmu hodně dlouho neměla. Maniak si libuje ve vytváření nepříjemné, šílené, mrazivé, děsivé, zvrácené a depresivní atmosféře a spolu s využitím POV, kdy vidíme a cítíme vše z pohledu vraha, jeho pocity a nejniternější myšlenky v hlavě (perfektní Elijah jako narušený Maniak s nevinnou tváří), vytváří tento film naprosto jedinečným. Gore a celkové vraždění je takovou třešničkou na dortu, věřila jsem každému řezu a každé kapce krve a dokonce při závěrečné scéně jsem se přistihla, jak moc spokojený výraz mám, až mě z toho samotnou zamrazilo. Je to těžká depka, nekouká se na to snadno, ale.. ten pocit po naskočení závěrečných titulků je k nezaplacení! Maniak je pro mě láska na první pohled. A dokonce i poslech. ♥ (30.04.2013)