Eva tropí hlouposti

Veseloherní filmová tvorba je nejčastěji rozvíjeným žánrem napříč všemi světovými kinematografiemi. Nejinak tomu bylo u nás, kde komedie patřily k nejnavštěvovanějšímu a privilegovanému žánru. Ovšem kvantita nezaručuje kvalitu, spíše naopak. A tak vznikaly většinou nenáročné filmy, které se snažily bavit diváky jednoduchými a osvědčenými prostředky. Zcela jiné pojetí komediálního typu zaujímal režisér Martin Frič, jehož snímky si pokaždé dokázaly udržet vysokou kultivovanost a netradiční pointaci děje. Když v druhé polovině roku 1939 hledal podklad pro svůj další film, padl mu do oka humoristický román tehdy sedmnáctileté autorky Fan Vavřincové. Vzájemné sympatie začínající spisovatelky a zkušeného rutinéra se nakonec protly do jednoho z nejlepších filmů domácí tvorby. Druhým experimentem bylo obsazení hlavní ženské role. Frič musel velmi pečlivě hledat představitelku, v níž by se spojoval dívčí půvab a inteligence jako záruka uličnické ztřeštěnosti a grácie dívčího mládí. To vše, spolu s citem pro pointování vtipu a se smyslem pro nadsázku, která komiku zvýrazňuje a nikoliv shazuje, se spojilo ve výkonu Nataši Gollové. Volba Martina Friče byla naprosto oprávněná, i když ne snadná a samozřejmá. Alespoň zdánlivě. Vždyť Gollová byla do té doby známá spíše jako představitelka sentimentálních něžných hrdinek. Její proměna v bláznivou a spontánní Evu jen potvrdila, že český film našel v Gollové velkou komediální umělkyni, jak to ostatně záhy prokázala v řadě dalších komedií. A je správné jmenovat i její herecké partnery, především nezvykle uvolněného Oldřicha Nového, vynikající Baldovou, Májovou, rozkošného Grusse, Schránila i znamenitou hudební složku reprezentovanou moderními swingovými melodiemi Kamila Běhounka a Jiřího Traxlera. Ha-halo, Eliško, já sem se vás chtěl na něco hrozně důležitého zeptat. Tady jsou totiž dvě možnosti, tedy buďto, že se vás zeptám anebo že budu mlčet. A proto sem se rozhodl, že se vás zeptám jako obyčejně, jestli byste si mě nechtěla vzít. Eliško, vemte si mě! (04.10.2008)

Taková normální rodinka přenesená na konec prvorepublikové éry i dnes plní to, co tehdy. Baví, vzrušuje, těší. Nespoutané mládí, jemuž nic lidského není cizí, spolehlivě překonává některé stereotypní topornosti-klišé tehdejší tvorby. Jedna z dam mého srdce, podmanivě krásná Nataša Gollová, je slunečnou fatou morgánou unavené, křivděné, uštvané a sebedevastující staré dámy svých posledních filmů ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Tato bravurní komedie zůstává - bohužel - i dnes spíše nedoceňována než přiměřeně přijímána. (25.08.2007)

Martin Frič byl geniální režisér. V době, kdy se točily slátaniny typu kterak chudá služtička ke štěstí přišla, neb potkala bohatého muže, an se do ní vroucně zamiloval, dokázal natočit komedii, která baví i prapravnuky jeho současníků. Natočit s lehkosti a elegancí film podle senzačního námětu není zase tak jednoduché. Ale Frič to zvládl zcela bravurně. A k jeho mistrné režie se přidaly herecké výkony, za které by se daní umělci nemuseli rozhodně stydět ještě ani dnes. A nemíním tím jen výkony ústřední dvojice Gollová a Nový, ale pominu-li jako obvykle toporně deklamujícího Raula Schránila, všichni předvedli nadstandardní výkon. Dokonce i ten otřesný Schránil zde byl neporovnatelně lepší, než v jiných úlohách. A to, co předvedl Josef Gruss v roli Zdenka, by si zasloužilo speciální cenu. (21.05.2011)

Fenomén bývalé Patsy tropící hlouposti, která se ve filmu stala Evou, si žije sám pro sebe už celá desetiletí. Rádoby první crazy, která v očích některých zastínila skvělé filmy Karla Lamače, Vlasty Buriana nebo Hugo Haase. Co dodat k tomuto údajnému zázraku z pera dívčí autorky z Ahoj na sobotu? Snad jen to, že Evy se už nikdy nezbavíme. Divadelní verze kombinují původní časopisecký románek na pokračování, filmový scénář a domnělou vzpomínku na ty roky, kdy neviditelným králem všeho byl suchý humor P. G. Wodehouse. A možná bude i sequel (nebo spíš nebude). (11.10.2020)

Tak jestli tohle je z třicátýhodevátýho, tak já jsem čínskej bůh srandy. Ono to je totiž tak šílený, ujetý a střeštěný, až je to naprosto funky. Angličtina pana Nového, jakožto i pohybové nadání paní Gollové, je exelentní. "Políbit, ou jés." Viděno v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov - červen 2015. (03.06.2015)