30 minut po půlnoci

Na začátku jsem se trošku ztrácel, protože já fakt všechny ty Ahmedy, šejky absolutně neznám. Má znalost Al kajdy se omezuje na Usamu bina a pak toho s dlouhým fousem a toho s krátkým fousem. Přišlo mě to, jako kdyby si tvůrci mysleli, že jsem vystudoval vysokou al kajdskou a podle toho jeli. Naštěstí tohle je zejména zpočátku a navíc ani zdaleka hlavní osa příběhu a jak se ve filmu začne víc usámovat, tak se nepřehlednost rázem mění v přehlednost. Co mě naopak od počátku dostalo, jak Kathryn umí pracovat s psychologií postav. Nemá cenu rozebírat hlavní postavy, to každej vidí jak se Jess zatne a jde si za svým, každej vidí na jejím kolegovi, že tahle práce je takový svintsvo, že prostě zákonitě očerní každou duši, mimochodem nádherná scéna u opiček. Ale třeba když si vezmu tu speciální jednotku co jde na rande s Usamou, v podstatě se jí nevěnuje větší pozornost a přece jsem měl pocit, že tohle jsou fakt drsný hoši, aniž by se jim cpali do huby drsný hlášky či drsný scény, to je prostě naprosto výborný a typický příklad toho že Kathryn svou práci umí na výbornou. Ostatně závěrečných cca 30 minut jsem sledoval v totalním tranzu, hlavně proto jak to všechno bylo mistrovsky natočený, fakt už tam někde nahoře na platýnku chybělo jen "live" . (27.02.2013)

Snímek určitě nesplnil mé ambice... Nečekal jsem ani tak druhý Hurt Locker jako spíše kvalitativně podobný příběh. Bohužel Kathryn toho možná chtěla příliš sdělit a zapomněla trošku na diváka. Chastain není Renner. Obě postavy, které hrají, spojuje vášeň pro jejich práci. Hurt Locker je však mnohem napínavější než tento hon na UBL. Tentokrát Karhryn ti to nebaštím... ale chápu že se k tématu někdo vyjádřit musel. Nejlepší scény nás pohříchu čekají hned zpočátku, poté se spíše dozvídáme jak vystopovat nepřítele USA číslo 1. (29.03.2013)

Mám ráda politickými událostmi inspirované filmy, ale přesto si Zero Dark Thirty dokážu představit tak minimálně o půl hodiny kratší. Tato dokumentární, odosobněná rekonstrukce je i na mě přece jen až moc chladná a především v úvodu, který krásně reflektuje problémy "nových" válek (tedy těch vedených proti nepříteli, který není ohraničen teritoriem státu, který nefunguje pod hierarchickou strukturou, který je motivován ideologií a který tedy nejde porazit pouze nasazením armády), mi došlo, že zatímco v realitě mohou být snahy o hledání jakéhokoliv vodítka zajímavé, ve filmu tyto věčné porady a výslechy fungují mnohem hůře. A i když druhá polovina a především závěr mé dojmy vylepšují, zůstane mi Zero Dark Thirty v mysli jako film, který si jen tak pro zábavu nikdy nepustím. A to i přesto, že jsem ale jakýmsi zvláštním způsobem ráda, že jsem ho viděla. (31.01.2013)

Pohled jednoho z workoholických koleček zámořské byrokratické mašinérie na (vy)hledání „symbolu všeho zla“ aneb procedurální drama v nejčistší možné podobě. Jak moc je to zajímavé i podrobné, tak moc je to chladné, nedivácké a vyžadující více než zběžnou znalost událostí. První kancelářská hodina výrazně lepší té druhé, která byla z logických důvodů od základů překopána oproti původnímu konceptu. Žádná propaganda se nekoná a Spojenci z toho nevyjdou o nic lépe než "ti zlí", ale přesto to chtělo (mnohem) větší časový odstup. (11.01.2013)

Kathryn Bigelow natočila své filmové ,,WikiLeaks" a jak už to v takovýchto případech bývá, (filmová) realita je hodně bolestivá. Renovovaná režisérka už ale ve svém posledním filmu Smrt čeká všude ukázala, že její novou filmovou specializací je nejen fenomén války, konkrétně pak speciálně té, v níž se angažují americké vojenské síly, ale i právě pokus o reálné postižení skutečnosti. Subjektivně vnímám její předešlý Oskary ověnčený film jako jeden z filmů nejautentičtěji reflektujících realitu války, co jsem kdy viděl (podobně se v tomhle smyslu v Reflexu zmiňoval třeba i český veterán z Afghánistánu), stejně tak se Kathryn podařilo v 30 minut po půlnoci divákovi nastínit rastr západní ,,reálné politiky", tedy odosobněné vize technokratické přístupu ke správě věcí veřejných. Tihle lidé dopadají v konečném vnitřním bilancování nakonec mnohem hůře, než elitní vojáci - ti i přes různé posttraumatické stresové stavy obvykle bojují za něco (vlast, ideje, ideologie...) a mohou prožít pocit vítězství a tedy i prožitek nějakého smyslu svého konání, kdežto technokratičtí agenti/ky CIA mají v sobě od začátku jen pocit prázdnoty a osamění. Bez citů, bez katarze, jsou čímsi na úrovni stroje. Zajímavý je nový prvek v koncepci režisérky, oproti předešlému snímku Smrt čeká všude je v ryze mužském světě silně akcentovaný ženský prvek - postava silné ženy, agentky CIA, patrně záměrně obsazená navenek křehce vypadající herečkou Jessicou Chastain. Co zbylo ze západního světa před 11. zářím? Lidský život má menší cenu než informace, tajné služby a armáda stojí nad zákony, a to nejen nad zákony země, v níž právě operují, ale i nad zákony mateřských zemí, které se deklarují coby pilíře demokratického zřízení, v němž je dodržování lidských práv základní podmínkou fungování systému... (20.03.2013)