Jánošík

Veľmi príjemné prekvapenie. Na dobu svojho vzniku sa jedná o film svižný a akčný - ktorý kupodivu nepôsobí ani ťažkopádne ani hlúpo. Budovanie slovenskej kinematografie za pomoci českých susedov bolo dôležitým krokom pre celý budúci vývin. Jednak je to zoznámenie sa s Paľom Bielikom, ktorý sa stal vedúcou a prvou významnou osobnosťou slovenského filmu. Jednak je to pokus o vymanenie sa z nálepky pútavé a exotické lokácie - ktoré síce zostali ale ktoré ponúkajú rýdzo slovenský príbeh. Jánošík mapuje Bielikovu celú kariéru a tu sa stretávame s ním pri jeho prvých filmových krokoch. Krása prírody a komponovanie záberov odpovedá Plickovmu rukopisu a scenár pôsobí vyspelo aj napriek niektorým úsmevným dialógom - Keď ste si ma upiekli tak si ma aj zjedzte. Film, ktorý jednak ukazuje zručnosť režiséra Friča prispôsobiť sa slovenským podmienkach a jednak schopnosť natočiť dospelý film s akčnými prvkami o jednom z najznamejších slovenských zbojníkov. Film, ktorý funguje lepšie ako o 10 rokov neskoršia spolupráca dvojice Bielik a Frič - Váruj! (24.03.2012)

Prvé spoločné dielo slovenských a českých tvorcov bol tento doma i v zahraničí úspešný veľkofilm. Majster Frič, sfilmoval atraktívnym spôsobom legendárny príbeh hrdinu slovenského národa, Juraja Jánošíka. Stretli sa v ňom herecké hviezdy z oboch strán Moravy, ako Marvan ( pandúr ), Plachta ( zbojník ), Pištek ( gróf Markušovský ), alebo Bagar ( Šandor ) a v neposlednom rade Fričov objav Paľo Bielik v titulnej úlohe. Vzniklo tak dielo hodné pozornosti, vyniká dynamickým strihom, hudbou a dobrým scenárom. (31.03.2007)

Frič stříhá stejně energicky, jako Juro rube proradné pandúry. Na dlouhé proslovy a nečernobílou charakterizaci postav nezbývá čas. Patrný je na tomto přímočarém zpracování jánošíkovského mýtu vliv sovětských montážníků (nepřímý) i etnografického dokumentaristy Karla Plicky (přímý). Lidé, zvyky, tradice a rituály, velká gesta, rázné činy a silný nacionalistický akcent. I po téměř osmdesáti letech stále živé a působivé, nejen díky libému vzhledu a sebevědomému projevu Paľa Bielika, v jehož podání mi přišlo jako ta nejpřirozenější věc pod terchovským sluncem, když začal tváří tvář bolestivé smrti málem break dancovat. 75% Zajímavé komentáře: Ony, Marthos, tomtomtoma (13.02.2012)

Slovenská národní klasika v tomto Fričově podání nebyla vůbec špatná ba naopak mě příjemně překvapila. Stopáž filmu zas nebyla až tak závratně veliká ale přesto si myslím že to stačilo a bylo to dobře zpracované. Zbojnický hrdina Jánošík ač mladý asi něco kolem 25 let, tak toho přesto stačil tolik, že se stal věčnou legendou možná už za svého života... Nebýt však té staré hostinské a lstivé cikánky (Marie Strejciusová a Roza Schlesingerová), tak je možné že by ho vůbec ani nedopadli.. No škoda, ale co ze dá dělat, prohru však vzal statečně s tancem i se zpěvem. Zajímavé je to že o 27 let později se ujal sám Palo Bielik námětu, scénáře i režie ve známém slovenském dvoudílném filmu který, sám osobně považuji za nejlepší a nejvěrohodnější. Ještě bych dodal že na scénáři k tomuto filmu se také podílel Karel Hašler a že také film byl uveden i na IV. MFF v Benátkách roku 1936. Frič nemohl vybrat lépe, a role Bielikovi neuvěřitelně sedla, byl to přeci jenom kus poádného chlapáka. (01.04.2007)

Fričov Jánošík ma na začiatku prekvapil, ako chce rozprávať príbeh legendárneho zbojníka. Frič sa nezdržuje jeho začiatkami a formovaním skupiny, po povinnom úvode sa rýchlo ocitáme v momente pálenia sídla zemana, ktoré mu "sľúbil" rok predtým. Ihneď nato vidíme, že Jánošík je stíhaný a je naňho vypísaná odmena, jeho družina je dávno zohratá. A je to dobre, sledujeme totiž akúsi povinnú jazdu zloženú z očakávaných scén. Ples, na ktorom okradnú prihoretých zemanov a ich ženy, prepadnutie na ceste, ožieračka v krčme a, POZOR SPOILER: jeho dolapenie a popravu :):). Film pripomína dobovú hollywoodsku dobrodružnú tvorbu a aj to je dobre. Je to totiž svižné, i keď menej akčné, ako by možno dnešný divák čakal. Paľo Bielik je Jánošík s veľkým J a záverečná montážna sekvencia je najlepšou scénou filmu. Rôzne viacexpozície už za zmienku nestoja, strih je tu ten prvok, vyžadujúci si pozornosť filmových historikov. Bohužiaľ dialógy pridávajú filmu na naivite, i keď si uvedomujem, že podobné dielo ako predmet zábavy na večer brať nemožno. Ono ho potom aj ťažko percentuálne hodnotiť. (05.12.2014)