Soudný den

Povídkový film dvou význačných jihokorejských režisérů (co film, to červená čsfd barva) pojednávající o konci světa. Jedna povídka o virové "zombie" nákaze, druhá povídka o robotovi, který přestane poslouchat, třetí povídka o asteroidu, který se k planetě Zemi blíží z hloubi kosmu a zanedlouho dojde k nárazu... to zní jako velmi ambiciózní apokalyptický sci-fi projekt. Ale těšil jsem se zbytečně. První povídka je ještě docela oukej - takhle nějak - byť intenzivněji - jsem si to představoval. Druhá povídka pak celkem razantně mění žánr a nabízí ukecané filosofující cosi. Nic proti záměru, natočené je to hodně dobře, ale co já s tím, když mě onen osvícený robot ani nijak intelektuálně nestimuloval, ani emočně nezasáhl. Závěrečná povídka je pak už čirá otravná fantasmagorie. Až se dozvíte, co k nám z toho vesmíru vlastně letí ... no radši nic. 4/10 (23.07.2012)

Ji-un Kim a jeho typické převracení všeho, co se mu dostane pod ruce. Asi těžko nalézt žánr nebo téma, které by to svou podvratnou pitvorností nedokázal zrecyklovat :-)..Tady zvítězila aktuálnost a i přesto, že jsou jednotlivé povídky značně rozporuplné, ať už se to týče emočního dopadu na diváka nebo žánrových peripetií, originální, sebeironizující a výstřední bezesporu jsou. Nejzajímavější povídkou je sci-fi projekt umělé inteligence, který je ale také nejkomorněji natočený, což ale konvenuje s převracením žánrových postupů (kombinace robot- budhistický chrám, změna rolí a konceptů ve vztahu člověk-robot))..Každopádně přináší něco zcela jedinečného právě do vztahu člověka a stroje a nabízí nové pohledy na to, kdo je tu čí tvůrce a kdo se jak odchýlil od své přirozenosti a kdo je to vlastně ten pravý vykladač víry vzhledem k původnímu poselství textu. Na malém prostoru několika minut (s porovnáním ostatních povídek) se tak otvírají nové otázky a pohledy. Nicméně ten, kdo způsobuje skázu ve vší té arogantnosti sám sobě je, jak jinak, člověk. Pointa by nemohla být jiná. To co tu ovšem nové je, vzheldem ke vší té explicitnosti (napadá mě scéna, ve které holka vykonává svou potřebu ve chvíli, kdy se do koupelny dere polorozpadlý a po krvi lačnící zombík), je že člověk i přesto, předstírá, že má vše pod kontrolou a odmítá čelit pravdě. A to je něco, s čím se často v kriticky vyhlížejících filmech nesetkáme, i přesto, že problematizují člověka jako příčinu své vlastní skázy. (16.10.2012)

Ja som sa narozdiel od J*a*k*u*b*a tešil, pretože hodnotenia tunajších hororových fajnšmejkrov mi jasne naznačili, že mne sa to bude naopak lúbiť. Prvá poviedka o víruse, po ktorom zošalejú kravy a hned' na to sa ľudský druh zmení na brutálne vymakané zombie sa mi páčila už aj kôli pár vtipným vložkám ( televízni reportéri začnú valiť na hudobné nástroje a ženská do toho spieva po rusky, alebo vývoj od neandrtálca po.... ved' sa nechajte prekvapiť ). Druhá je pre zasvätencov zenového budhizmu. Ak Wilíkov Smitíkov robot bol JA, Robot a uvedomoval si svoje ego, tak tento potom bol NIE- Ja robot a dosiahol Nirvány. Kedže sám praktikujem Zazen takže kecy v tejto druhej poviedke sa mi páčili, takže mi vôbec neprekážalo, že som sa ani raz nezľakol, alebo nevýskal od radosti nad utrhnutou hlavou či litrami preliatej krvi. No a tretia... tak to je úlet! (24.07.2012)

Chci jen upozornit, že Doomsday Book není zdaleka tak slabý film, jak se tady zatím většina lidí snaží tvrdit. Možná to způsobují nějaká osobní očekávání spojená s předchozími filmy tvůrců, netuším, ale je to nesmysl. Tenhle povídkový film je velmi chytrý a neotřelý, a přestože se mu nedaří držet 100% kvalitu po celou dobu, je to pořád vysoce zábavná záležitost. Téměř neustále tu dochází k převracení nějakých (žánrových, formálních, ideových...) konvencí a příběhy navíc fungují i jako originální satira společnosti, která se vždy strefuje do určitého aktuálního tématu. Kdy jste naposled viděli film o strachu z recyklování se zombie hlavním protagonistou? (12.08.2012)