Pot a krev

WOW. Tohle mě bavilo víc než celá transformeří trilogie. Stačilo vyměnit okoukané nekonečné boření mrakodrapů za nahláškovaný a nápady nabitý scénář se skvělými postavami (které se chovají jako idioti, protože to jsou idioti a ne proto, že idiot je scenárista), které si Wahlberg s Rockem fest užívají, a další oslavu americké armády za černohumornou karikaturu amerického snu. (24.08.2013)

Bay v nejlepší formě. Zvrácený příběh o tom jak několik kulturistů zamířilo ke slávě a bohatství. A Bůh vyslyšel jejich prosby. POT A KREV jsou uzemění MIZEROVÉ 2, kdy realita (příběh vychází ze skutečné události) je mnohdy neuvěřitelnější než ten nejholywoodštější kýč. Strejda Mike pořád točí popkornovou zábavu, tentokrát levněji, ale... nu zábavněji. Výsmývání se americkému snu nebylo nikdy tak krutě satrické. Herecky výborně zvládnuté charaktery, přičemž The Rock s přehledem vláde v roli hloupého věřícího fěťáka (škoda, že jsme ho na tom skateboardu neviděli jezdit) a Marky Mark jako všemi mastmi mazaný koumák bandy, definitivně získává své renomé. Ed Harris si stárnoucího detektiva v důchodu "jen" vychutnává. Multiúhlové vyprávění, kdy v některých chvílích divák vidí svět za mozkovou oponou až k chatrným myšlenkám hlavních hrdinů, nabízí možnost sympatizovat s každým z nich, protože všichni do jednoho mají perfektně obhajitelný důvod proč co a jak dělá (grilování rukou). (08.08.2013)

Všechny potenciální odrazové můstky k něčemu chytřejšímu a satiričtějšímu zabíjí fakt, že na režijní sesli sedí Michael Bay. Tvůrce s mentalitou, vkusem a etickým rozhledem desetiletého školáka. Pain and Gain je ztělesněním toho, co se mi na filmech hnusí. Zesympatičťování ubohých záporných postav, zlíbezňování násilí, cílení na první signální, primitivní humor. Argument, že je film ve skutečnosti kritickou výpovědí o hloupých, primitivních a povrchních postavách, je jen lacinou výmluvou, kterou si lidé sami před sebou mohou obhájit smutný fakt, že jim veškerá ta tupá tělesnost, fóry na účet tlustých lidí / gayů / přistěhovalců, glorifikace násilí atd. přijdou opravdu cool. Stejně jako Bayovi. (12.08.2013)

" Verím vo fitnes a Ameriku..." Po druhom pokračovaní Transformerov som M.Baya nadobro odpísal. Po filme Skala som netrpezlivo očakával každý jeho film, ale okrem Pearl Harbour ma nepotešil žiadny. No pain, no gain je preto u mňa jeho najlepší film od Skaly. Nebudem tu chváliť Baya osobne, pretože hlavnú zásluhu na výsledku nesie scenárista. Bay tu opäť napchal kopu spomalených záberov (aj keď sa krotil), gýčových farebných obrázkov a zábery amerických vlajok. Bay to síce zrežíroval, ale tak absurdný príbeh troch vymletých kulturistov by bolo umenie posrať. Príbeh napísal sám život a tie najdivokejšie scény sú vraj do bodky pravdivé. Počas sledovania som si viackrát spomenul na bratov Cohenovcov, ktorí sú známy práve týmito drsnými a neuveriteľnými príbehmi plných zvratov. Osobne by som to radšej videl v ich rukách, ale s výsledkom, hlavne príbehom a dialógmi som bol spokojný. Napriek spokojnosti ma už ďalšie Bayove pokračovanie Transformerov nezaujíma. 80%. (07.01.2014)

Neskutočný náter. Fascinujúca historka spracovaná do výživného scenára, v ktorom je každá jedna postava až po tú poslednú kurvu zaujímavá a zábavná. Herci, ktorí nikdy nehrali s takou chuťou. Bay, ktorý zase raz našiel látku, pre ktorú je jeho remeselne suverénna réžia úplne ideálna. Perfektný komediálny timing. Lavína smrtiacich hlášok. Autá, svaly, kozy. "Ich hlavnou vinou bolo to, že boli dumb stupid fuckers." Najlepší Bayov film, ktorý budí dojem, že s tými debilnými plechovkami zbytočne zabil svoje najlepšie roky. (13.08.2013)