Kotoko

HO-I CHO-GA Tsukamoto opět útočí na diváka svým násilným vizuálním stylem a expresivním herectvím. Otevírá téma duality lidského a nelidského a maže tenké hranice mezi příčetností a šílenstvím, myslí a tělem, iluzí a realitou. Oproti režisérovým předešlým filmům je Kotoko mnohem intimnějším dílem, čemuž napomáhá i fakt, že jeho hlavní hrdinka je tentokrát oproštěna Tsukamotových charakteristických instancí - postrádá feminitu, nezávislost i odhodlanost, jež je postupně ještě degradována. Její síla vyvěrá z psychické nestability a strachu z okolního světa, který deformuje její tělesnost. Cocco je ve své roli přímo uhrančivá a vzhledem k její vlastní minulosti sama maže hranici mezi pouhým herectvím a skutečností. Emociální dopad Kotoko je neskutečný a díky sledu filmové fikce a imateriálních situací vytváří jednoduše nepředvídatelné dílo. Tsukamoto opětovně obhájil svůj post přední autorské osoby současného filmu. (28.10.2012)

Už věky jsem neviděl něco tak bizarního a zároveň dokonalého. Jako antagonistka, tak stejně tak divák musí ze střípků skládat, co je realita a co ne, a i když jde o film tempem pomalý, moje mysl u něj hučela naplno. V kontrastu jsem předtím viděl všechny Nolanovy Batmany, a ačkoliv nerad používám jakékoli filmové příměry, to bylo jako nebe a dudy. Nolanova údajná "genialita", která nic neříká a divák prostě musí mávat rukou nad spoustou věcí, co nepochopí - a skutečná genialita filmu, kde když vám něco uniká, musíte se o to víc soustředit a poznání vede k dokoukání celých titulků a koukání do prázdna. Rozhodně ne film pro každého, rozhodně ne film pro pseudointelektuály ani jinou chátru. Tohle je film O Něčem. A o Čem... to se musí vidět. (23.01.2013)

Těžko se do toho dostává. Shinya Tsukamoto chtěl natočit film o osobnosti své oblíbené zpěvačce z jejího pohledu, jakože "z jejího světa", takže kdo o zpěvačce Cocco nikdy neslyšel, jako já než jsem viděla tenhle film, tak ten to asi moc neprohlídne :). Další podstatná věc proč to není zrovna úplně přístupný je to, že je to jak kdyby to točil Sion Sono, asi na způsob Noriko's dinner table. Takže je to nakonec asi nejneprůhlednější Tsukamotův film, protože člověku asi docela potrvá než si uvědomí na co se to dívá a pokud nezná přinejmenším nějaká základní fakta o té zpěvačce, jako třeba že se potýkala s psychickými problémy, tak teprve až po kouknutí na interview s Tsukamotem, kde vysvětlí co a proč chtěl točit včetně nějakýho toho vlastního vkladu jako tématu strachu z války, asi bude mít divák aspoň trochu jasno :). Jinak ale Cocco hrála svoje filmové alterego Kotoko docela dobře :). Nevím teda nakolik hrála a nakolik prostě předváděla sama sebe, ale každopádně Kotoko ve filmu byla úplně nepředstavitelná hysterka :). (08.02.2013)

Zase mi to bohovsky sadlo, tie horory o strelených uvrieskaných ženských, ktoré nevedia čo od dobroty mi nejako idú proti srsti. Táto mala jednu predstavu za druhou, jeden hysterický záchvat za druhým (až ma z toho rozbolela hlava), vkuse niekde pobehuje, vkuse do niečoho trepe a s niečím trieska o zem, vkuse sa len reže, ale nie a nie, aby sa už konečne dorezala na smrť. Nudná, poloamatérska blbosť bez deja s otravnou hlavnou predstaviteľkou a roztrasenou kamerou. Jedna dobrá gorescénka sa ale v záverečnej tretine objavila (tanček plodnosti v daždi taktiež aspoň trochu pobavil), takže to výnimočne nehodím do odpadu, ale asi by som musel byť masochista, aby som sa k tomu ešte niekedy vracal (presunutie slabík v názve pekne vystihuje moje pocity z filmu). (28.10.2012)

Chvíľu mi to neuveriteľne liezlo na nervy. Kotoko je psychotická, hysterická žena so sklonmi k sebatrýzneniu. Okolo nej sa točí celý vesmír a ona sama je ako keby vybočením z reality. Cukamoto nielenže dbá na potrebnú dávku preformance - dlhá scéna spevu ktorý vyznieva až tragicky smutne - až po typické expresívne a neznesiteľné zábery plaču dieťaťa a kriku jeho matky.. ktoré tvoria väčšinu časť filmu. Potom sa tlačí na pílu nechutností a prekračujú sa nejaké tie hranice - roztrieľaná hlava zúfalého dieťaťa. Koniec je ale tak krásne poetický a necháva nás tápať v tmách čo sme to vlastne videli, že môj dojem z filmu závratne stúpol. Cukamoto rád zamlčuje a skôr zavádza.. ale hádam v žiadnom svojom filme nemal tak poetické zakončenie ako je tomu tu. V zásade páčilo. Bol to veľmi pekný kompromis medzi artom a diváckou pútavosťou.. Už len nech sa dá vidieť jeho remake Nobi. Inak na tak sugestívny a šialený príbeh to má veľmi nežný a melodický soundtrack. (14.02.2016)